Karl Adolph Gjellerup byl dánský prozaik, básník a dramatik, píšící od sklonku století také německy. V roce 1917 získal Nobelovu cenu za: bohatou a mnohostrannou poezii inspirovanou vznešenými ideály.

Je to však jedna z diskutabilních Nobelových cen, o čemž svědčí hodnocení Švédské akademie. Ta se vyjádřila, že Karl Gjellerup spojoval v sobě kombinaci vědce a básníka. Jeho vynalézavá představivost a jeho vizionářské nadání často narážely na potíže souzvuku s jeho specifickými poznatky. Jeho časná díla nesou znaky širokých těžkopádných popisů, spíše filosofických než spontánních. Zanedbávají občas uměleckou formu, mají však vždy bohatství idejí a jsou plné příslibů originality.

Karl A. Gjellerup se narodil v rodině pastora a odtud pochází jeho zájem o náboženské otázky. Později se věnuje studiu buddhismu, tíhne k východním myšlenkovým proudům a mystice.


Svědectvím o tíhnutí k východní myšlenkovým proudům Karla Gjellerupa svědčí mj.

Der Pilger Kamanita – 1906 (č. Poutník K. – 1920), německy psaný román
Obětní plameny – drama

Vedle indických vlivů se u autora objevuje i spříznění s novoromantismem.
Brynhild – lyrická tragédie inspirována Wágnerem, jímž se autor zabýval i ve svých esejích.

G –dur - 1939

Několik prozaických prací nese stopy Dostojevského:
Minna
Mlýn