Jan Neruda

spisovatel

Narození:

9. 7. 1834 , Praha

Úmrtí:

22. 8. 1891  ve věku 57 let,  Praha  †

Znamení:

rak  

Výška:

přidej výšku

Hodnotit:

Líbí Nelíbí

468 se líbí, 107 se nelíbí

Český básník, prozaik, novinář a umělecký kritik Jan Neruda se řadí k významným osobnostem české literatury. Narodil se 9.7.1834 na Malé Straně v chudé rodině. Jeho otec, vojenský vysloužilec z napoleonských válek, pracoval jako kantýnský v kasárnách a později prodával v trafice. Matka byla posluhovačkou. Neruda vystudoval gymnázium a poté se dal na studia práv a filozofie. Studium však nedokončil. Začal se věnovat novinařině a literatuře. Přivydělával si ve vojenské účtárně, jako profesor na výpomoc. Byl výborným tanečníkem, žádný ples se bez něho neobešel. V Nerudově tvorbě je patrná určitá skepse a ironie. Za těmi se skrývá jeho osobní trápení . ve svých dílech se snaží odkrýt špatné poměry své doby, lidskou bídu a ztrátu iluzí. Zkoušel psát také divadelní hry. Sebekriticky ale uznal, že k tomu nemá velké vlohy a k dramatické tvorbě se už nevrátil. Zastával pouze funkci divadelního kritika a referenta. Odmítl nabídku na uvedení některé jeho hry v Národním divadle. Rok 1860 připoutal Nerudu k novinám, u kterých zůstal až do smrti. Psal o společenských a kulturních novinkách. Rozdával čtenářům humor, nabádá je všímat si i nepatrných jevů a věcí v životě. Do konce života žil Neruda jen se svými novinami u své matky na Malé Straně. V roce 1860 pracoval v redakci deníku Čas a poté v deníku Hlas. Také působil v Národních listech. Přechodně redigoval časopisy Květy a Lumír. Po smrti své matky navštěvoval Neruda své přátele v kavárně. Pro zpestření života cestoval. Navštívil Německo, Francii, Itálii a Egypt. Během svého života prožil velkou lásku s Terezií Macháčkovou, která však skončila tragicky. Se svou další láskou Aničkou Tichou se rozejde. Rezignuje, když uzná, že Anička je o polovinu mladší a nemůže jí vyhovovat. Neruda žil celý život bez trvalé lásky. Zemřel 22.8.1891 v Praze ve svém bytě na Malé Straně. Dílo Jana Nerudy Hřbitovní kvítí /1858/ - básnická sbírka, ve které Neruda ironizuje vše svaté, jako lásku, poezii, rozum a soucit. O smrti zda píše jako o proměně, která neznamená absolutní konec. Kritika tuto sbírku zavrhla a nenašla si ani své čtenáře. Neruda tím přišel o zbytky sebevědomí a o naději na trvalejší existenci. Kniha veršů / 1868/ - sbírka básní, obsahující společenskou kritiku, zařadil do ní i některé básně ze Hřbitovního kvítí. Kniha veršů je komponována do tří oddílů: Kniha veršů výpravných, Kniha veršů lyrických a smíšených a Kniha veršů časových a příležitostných. Neruda neuznával venkovský patriarchát, který byl blízký Erbenovi. Ve svých verších se soustředil na rozpory v lidských vztazích. V básni Dobrovolník popisuje Neruda vlastní osud chudého chlapce, který nastoupí k vojsku, aby ulehčil matce. Další báseň Skočme hochu, se chudák vrátil z věznice a našel doma mrtvou ženu a dceru. V monologicky psané baladě Před fortnou Milosrdných se starý vyčerpaný děda loučí se světem a se svým vnukem, před útulkem v chudinské čtvrti. Neruda zde dává najevo bídu nejchudších vrstev. Sbírka je složena ze tří cyklů: Matičce. Otci a Anně. V Matičce zdůrazňuje Neruda svou lásku a oddanost k matce. Pro osamělého básníka to byl nejsilnější citový svazek. Deset básní věnoval otci, vznikly v době, kdy otec umíral. Vřelost citu zde ustupuje před hrdostí. V cyklu Anna je patrná intimní lyrika. Neruda v ní pláče nad nespravedlností osudu, který mu nedal možnost uživit svou milenku. Druhé vydání této sbírky vyšlo v roce 1873. Neruda ho obohatil o básně: Našel jsem se – vyjadřující marnou snahu o rodinné štěstí. Vším jsem byl rád - spojení soukromí s údělem básníka podřizujícího vše službě národu. Písně kosmické /1878/ - básnická kniha opěvující vesmír . Básník při pohledu na hvězdy nezapomíná na své pozemské bližní. Pohyby vesmírných těles mu připomínají osudy lidí. V těchto básních Neruda polidšťuje vesmír / Slunce je matička, Měsíc mládenec, Země panenka atd./ Neruda se domnívá, že nebeská tělesa ve vesmíru vzájemně bojují o existenci, to přirovnává ke vztahům mezi národy. Balady a romance /1883/ - sbírka básní, kterou Neruda navazuje na Knihu veršů výpravných. Kniha obsahuje tyto básně: Balada o svatbě v Kanaán – rozmarná legenda, Helgolandská – báseň blížící se pochmurné baladě. Balada pašijová – báseň obsahující mateřskou lásku. Balada horská a Balada dětská – zde básník zdůrazňuje potřebu přátelství dítěte a dospělého. Romance na jaře –tato báseň má bojovně politický tón. Prosté motivy / 1883/ - sbírka básní dělící se na čtyři roční období : Stárnoucímu mrzoutovi jaro dodává energii a probouzí v něm city. Léto představuje čas vášně, podzim představuje skepsi a vystřízlivění a zima smíření. Arabesky /1864/ - kniha, představující lidové postavy a prostředí Malé Strany. Různí lidé /1871/ - původně samostatně vydané fejetony obsahující Nerudovi cestovní dojmy. Trhani /1872/ - básně zobrazující život dělníků na stavbě železnice. Povídky malostranské /1878/ - třináct povídek z Malé Strany. Po Nerudovi smrti roztřídil Jaroslav Vrchlický z pozůstalosti objevené básně Nerudy a vydal je pod názvem Zpěvy páteční /1896/. Seznam děl: Hřbitovní kvítí /1858/, Kniha veršů /1868/ - druhé vydání /1873/, Písně kosmické /1878/, Balady a romance /1883/, Prosté motivy /1883/, Arabesky /1864/, Různí lidé /1871/, Trhani /1872/, Povídky malostranské /1878/ …zobrazit celý životopis