Ivan Olbracht

překladatel, prozaik, novinář

Narození:

6. 1. 1882 , Semily

Úmrtí:

30. 12. 1952  ve věku 70 let,  Praha, Československo  †

Znamení:

kozoroh  

Výška:

přidej výšku

Hodnotit:

Líbí Nelíbí

121 se líbí, 36 se nelíbí

Ivan Olbracht, vlastním jménem Kamil Zeman, byl prozaik a novinář. Ivan Olbracht se narodil v rodině advokáta a spisovatele Antala Staška (vl. jménem Antonín Zeman). Matka pocházela z česko-židovské rodiny. Po absolvování gymnázia ve Dvoře Králové nad Labem v roce 1900 se Ivan Olbracht odebral na studia práv do Berlína. Po dvou letech pokračoval ve studiu v Praze. Zde však brzy přestoupil na filozofii, obor historie - zeměpis. V roce 1909 univerzitu opustil a začal se věnovat žurnalistice. Publikoval v Dělnických listech, v Právo lidu, Rudém právu aj. Věnoval se politické činnosti, nejdříve v sociálně demokratické levici, potom v komunistické straně. Za svou politickou aktivitu byl Ivan Olbracht dvakrát vězněn. Z komunistické strany byl jako iniciátor tzv. manifestu sedmi vyloučen, Po odchodu z politiky pracoval Ivan Olbracht jako spisovatel z povolání. Ve Vídni se seznámil s Helenou Malířovou, spisovatelkou a novinářkou, s níž ho potom vázalo dlouholeté soužití. Ve 30. letech 20. století jezdil Ivan Olbracht k delším pobytům na Podkarpatskou Rus, kde čerpal inspiraci pro svou další tvorbu. V době německé okupace žil Ivan Olbracht ve Stříbrci u Třeboně a účastnil se odboje ve styku s partyzány. Po válce pracoval v různých státních a stranických funkcích. Dílo Ivana Olbrachta: Olbrachtovo životní prozaické dílo může být členěno do tří etap. Pro první etapu i pro další vývoj tvorby se stala charakteristickou postava zlého muže. O zlých samotářích - 1913, jde o tři povídky, všechny jsou o vyděděncích ze společnosti - Joska, Ferko a Paulína - Rasík a pes - Bratr Žak Žalář nejtemnější - 1916, psychologický román o slepém muži, který z chorobné žárlivosti činí ze svého vnitřního osamocení svůj životní program - týrá všechny kolem sebe. Podivné přátelství herce Jesenia - 1919, román herecký a válečný o dvou protikladných osobnostech Ve druhém období jde o pokusy o syntézu, románovou reportáž a literaturu dokumentu. Devět veselých povídek z Rakouska i z republiky - 1927, v roce 1948 vydáno pod titulem Bejvávalo - humoristické a satirické povídky. Populární povídka Prstýnek byla zfilmována. Anna proletářka - 1928, román, v němž autor zachytil politické uvědomování venkovské dívky pod vlivem muže - dělníka v běhu politických událostí roku 1920. Zamřížované zrcadlo - 1930, dokumentární reportážní próza s autobiografickým podkladem z ostravského vězení Do třetí etapy tvorby přivedla Ivana Olbrachta stále důkladnější znalost Podkarpatské Rusi, kde se téměř trvale usadil ve vsi Koločava. Nikola Šuhaj loupežník - 1933, baladický román, v němž se propojuje legenda se skutečností. Na základě reálného osudu vytváří lidovou pověst o boji proti bezpráví Země beze jména - 1932, kniha reportáží zabývajících se sociální, politickou a národnostní problematikou Podkarpatské Rusi Hory a staletí - 1935, kniha rozšířených reportáží ze Země beze jména Golet v údolí - 1937, povídkový triptych zachycuje izolovaný život pravověrných židů v Polaně. - Zázrak s Julčou, tragikomická novela - Událost v mikve, tragikomická novela, mikve je rituální lázeň - O smutných očích Hany Karadžičové, vrchol knihy. Dívka Hanele se zamiluje do křtěného žida, stane se jeho ženou a odchází z domova prokleta rodinou a souvěrci. Vyprovází i žalozpěv jejího děda, jako by zemřela. Závěrečné období Olbrachtovy tvorby je určeno většinou dětem a mládeži: Biblické příběhy - 1939, příběhy ze Starého zákona Čtení z Bible kralické - vydáno posmrtně 1958 Ze starých letopisů - 1940, příběhy z českých kronik O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách - 1947, staroindické bajky Reportáže: Obrazy se soudobého Ruska - 1920 - 21, 3 svazky Cesta za poznáním - 1952 Ivan Olbracht psal i filmové scénáře, např. k filmům Marijka, Nevěrnice atd. Překládal zejména z němčiny. …zobrazit celý životopis