Felix Téver, vlastním jménem Anna Lauermannová - Mikschová, byla autorkou drobných próz, románů a dramat.

Felix Téver se narodila v rodině vlastenecky smýšlejícího lékaře. Její společenské názory ovlivnily přátelské styky s rodinou F. L. Riegra.

V roce 1877 se Felix Téver provdala za Jungmannova vnuka J. Lauermanna. V roce 1888 bylo manželství rozvedeno.V roce 1880 spisovatelka otevřela a 50 let vedla první pražský literární salon, nejdříve v rodinném domě na Jungmannově náměstí, později ve vile v Liboci, kterou koupila od J. Zeyera. Zde se scházeli spisovatelé několika generací. Ze vzpomínek na tato setkání vydali její přátelé v roce 1935 sborník O bábušce.

Ozdravný pobyt v Itálii v letech 1885 - 88 inspiroval Lauermannovou k volbě pseudonymu Felix Téver - šťastná Tibera.


Za dobu svého uměleckého působení napsala Felix Téver třináct prozaických knih a několik drobných dramat. Přispívala zejména do Osvěty, Lumíru a Národních listů. První prózy uveřejňovala v roce 1888 v Květech Svatopluka Čecha.

Ve svých prózách vytváří nešťastné postavy, jejichž příběhy zaznamenává někdy sentimentálně, jindy se shovívalou ironií. V opakujícím se tématu nesvobody žen a jejich milostné deziluzi poznáváme vliv Karolíny Světlé a vlastní zkušenosti z rozpadu manželství. Později vyšly v souborech:

Povídky - 1894
Její mladší bratr - 1900
V soumraku - 1902

Obdiv k J. Zeyerovi se odráží především v románech s fantastickými prvky, zasazených do romantických kulis :
Na dvojí struně - 1912
Prapodivná historie - 1932

Černý Lohengrin - 1927, román je příběhem sobeckého umělce, který využívá osobní vztahy k umělecké inspiraci. Tréver tu polemizuje s názory jednoho ze svých přátel - O. Theera.

Život Prahy svého mládí zobrazila v románech :
Děti - 1921
V hradbách - 1924

Lidé dob minulých - 1940, posmrtně vydané vzpomínky, ve kterých autorka vytvořila portréty svých přátel (J.Zeyer, M. Červinková - Riegrová, O.Theer aj.).