Voltaire

dramatik, spisovatel, filozof a historik

Narození:

21. 11. 1694 , Paříž, Francie

Úmrtí:

30. 5. 1778  ve věku 83 let,  Paříž, Francie  †

Znamení:

štír  

Výška:

přidej výšku

Hodnotit:

Líbí Nelíbí

52 se líbí, 14 se nelíbí

Voltaire, vlastním jménem Francois - Marie Arouet, byl francouzský spisovatel, dramatik, filozof a historik, významný představitel francouzského osvícenství. Voltaire pocházel ze zámožné rodiny a již od počátků se pohyboval ve vyšší společnosti. Vystudoval práva, ale již od studentských let se zajímal o literaturu a věnoval se jí. Třebaže byl zámožný, byl Voltaire velmi často pro své názory pronásledován, vězněn a žil v exilu. Přesto se mu dostalo významných poct. Byl královským historiografem, členem a ředitelem Akademie i hostem pruského krále Fridricha II. Vedl korespodenci s řadou významných evropských osobností mj. s Fridrichem II. a ruskou carevnou Kateřinou II. Pro hloubku duchovního díla byl Voltaire považován za nekorunovaného krále Evropy a 18. století bylo označováno jako století Voltairovo. V posledních letech žil Voltaire na svém panství Ferney nedaleko Ženevy. Dílo Voltaira: Voltaire jako spisovatel a filozof svou literární činností výrazně působil na veřejné mínění. Filozofické listy - 1734, ve svých filozofických spisech vyjadřoval výrazný humanistický a protiklerikální postoj. Hlásil se k deismu, uznával božské stvoření světa, ale prosazoval princip náboženské tolerance a bojoval proti církevním dogmatům. Bojoval za liberální zřízení zaručující občanské svobody. Očekával však, že tyto změny vyjdou od osvíceného panovníka. Filozofický slovník - 1764, v něm autor shrnul své názory na náboženství,filozofii, umění a společnost. Století Ludvíka XIV. - 1751, nejvýznamnější Voltairovo historické dílo, které je pokládáno za první dílo kulturní historie. V době vlády Ludvíka XIV. viděl Voltaire čtvrtý nejosvícenější věk lidstva: 1. období Periklovo 2. éra Augustova 3. renesance Dějiny Voltraire chápal jako proměny ducha, kultury a vzdělání. Zavedl pojem a obor filozofie dějin. Pojednání o světových dějinách, o mravech a duchu národů - 1756, 7 svazků, v nichž se zabýval dějinami evropských a asijských národů od Karla Velikého po Ludvíka XIII. Poezie: Henriady - 1728, jako epický básník v duchu klasicismu je autorem tohoto eposu o Jindřichu IV. Panna - 1756, hrdinsko - komická báseň je proticírkevní parodíí znevažující mystický kult panenství Jany z Arku i její historickou hodnotu. Voltaire psal epigramy, satirické básně, ódy i filozofické básně. Povídky: Vrcholem Voltairovy tvorby jsou filizofické povídky. Memnon - 1745 Candide aneb Optimismus - 1759, v těchto povídkách zesměšňuje filozofii nekritického optimismu. Zadig - 1748 Báseň o pohromě lisabonské - 1756, autor zde vyvrací víru v řízení prozřetelnosti. Mikromegas - 1752, uvádí pohled na Zemi a její obyvatele z hlediska kosmických parametrů. Prosťáček - 1767, v této povídce autor sleduje společnost naivním pohledem civilizací nezkaženého divocha. Dramatická tvorba: Dramatická tvorba tvoří důležitou složku Voltairova díla. Je autorem 52 her, z toho 27 tragédií. Největšího úspěchu dosáhl dramaty: Zaira - 1732, tragédie o konfliktu lásky a náboženského fanatismu Meropa - 1743, příběh mateřské lásky I další tragédie a komedie mají protiklerikální a protityranské tendence a mravoličný charakter. Voltairovská tradice zůstala živá i v dalších staletích. …zobrazit celý životopis