Pablo Neruda

básník a diplomat

Narození:

12. 7. 1904 , Parral, Chile

Úmrtí:

23. 9. 1973  ve věku 69 let,  Santiago de Chile, Chile  †

Znamení:

rak  

Výška:

přidej výšku

Hodnotit:

Líbí Nelíbí

24 se líbí, 3 se nelíbí

Pablo Neruda byl chilský básník a diplomat, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1971. Svůj literární pseudonym, který později přijal za své oficiální jméno, odvodil od jména českého básníka a spisovatele Jana Nerudy. Byl velmi okouzlen španělským překladem jeho Malostranských povídek. Pablo Neruda se narodil jako Ricardo Neftalí Reyes v rodině železničáře. Již měsíc po jeho narození mu zemřela matka Rosa Basoaltová de Reyes, vesnická učitelka, na tuberkulózu. Otec se v roce 1906 přestěhoval do středochilského města Temuka, kde se znovu oženil. Chlapce vychovávala nevlastní matka. V roce 1920 ukončil Pablo Neruda studium na lyceu, vysokoškolské studium však nedokončil. Chtěl se plně věnovat poezii. Své první básně publikoval již ve čtrnácti letech. V roce 1917 uveřejnil časopis La Manan článek Nadšení a vytrvalost od Neftalího Reyese. Pod různými pseudonymy publikoval řadu básní v různých časopisech. Získával první úspěchy v soutěžích z literatury, vydobyl si první cenu v konkurzu Federace chilských studentů za poému Sváteční píseň. Spolupracoval s časopisem Claridad, kde tiskl své verše a články. Pablo Neruda působil v diplomatických službách např. v Asii, Latinské Americe, ve Španělsku nebo v Paříži. Angaažoval se politicky, v roce 1945 byl zvolen senátorem. Klíčový zlom v životě a díle Pabla Nerudy znamenala španělská občanská válka v letech 1936 - 38. V čele povstání proti vládě Lidové jednoty stáli generálové Mola a Franco. Na obranu vlády Lidové jednoty přicházeli dobrovolníci z mezinárodních brigád - interbrigadisté. Celkem asi 35 tisíc cizinců ze 46 států. Za vydatné pomoci Německa a Itálie fašismus ve Španělsku nakonec zvítězil. Ve válečných letech 1940 - 44 působil Neruda jako generální konzul v Mexiku. V době, kdy probíhala krvavá bitva o Stalingrad, vyzval spojence k otevření druhé, západní fronty. V poválečných letech po politickém převratu byl ve své zemi perzekuován a v letech 1949 - 52 žil v exilu, mj. i v Československu v roce 1950. Po návratu do vlasti se Neruda nadále zúčastňoval politického života. Angažoval se v kampaních při prezidentských volbách v letech 1958 a 1969. Kandidátem byl Salvador Allendo. Působil v mezinárodním mírovém hnutí Penklubu a v dalších organizacích. 11. září 1973 uskutečnili fašističtí generálové v čele s Pinochetem krvavý vojenský převrat a svrhli vládu Lidové jednoty. Byl vyhlášen vyjímečný stav a nastolen krutý teror, který stál životy tisíců lidí. Smrtelně nemocný Pablo Neruda byl v posledních dnech svého života zdrcen tragédií své vlasti. Poslední zápis v jeho memoárech ze 14. září 1973 zachycuje hrdinskou smrt prezidenta Allenda. O deset dní později, 24. září Pablo Neruda zemřel. Jeho domy byly vypleněny a jeho rakev obklopil obraz zkázy. Jeho pohřeb se stal na dlouhou dobu poslední velkou veřejnou manifestací proti fašistickému režimu. Dílo Pabla Nerudy: Poezie Pabla Nerudy se vyvíjela od postmodernismu přes surrealismus k hovorové bezprostřednosti. Najdeme v ní politické a sociální motivy. V roce 1971 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Nerudovy básně jsou obsáhlými, někdy až litanickými zpěvy komponovanými volným veršem. Zpěvy, jejichž smyslem je co nejlépe vyjádřit utrpení a touhy obyčejných lidí. Navzdory citlivému a rozhořčenému vnímání bezpráví byl Pablo Neruda i pěvcem písní optimistických. Kniha soumraku - 1923, básnická sbírka, debut Básně noci - 1923 Nadšený prakovník - 1923 Dvacet milostných básní a jedna zoufalá píseň - 1924 Prsteny - 1925 Pokus o nekonečného člověka - 1930 Sídlo na zemi - 1933, vrcholné dílo prvního období, dvoudílná sbírka reflektující vztah člověka a vesmíru, obsahuje padesát šest básní, psaných většinou volným veršem. Sbírka je budována na principu surrealistického volného řetězce představ. První básně o lásce - 1936, tato sbírka uzavřela první Nerudovu tvůrčí etapu. Nadcházející dějinné události obrátily Nerudův život a dílo zcela novým směrem. Španělsko v srdci - 1937, sbírka, v níž se autor vrátil od vesmírných reflexí k palčivým otázkám současnosti Veliký zpěv - 1950, rozlehlá skladba přináší mytické i kronikářské vidění přírody a dějin Latinské Ameriky Další sbírky: Kapitánovy verše - 1952, Los versos del capitán Kniha výstředností - 1958 Sto milostných sonetů - 1959 Konec světa - 1969 Nebeské kameny - 1970 Plamenný meč - 1970 Zimní zahrada - 1969 Sláva a smrt Joaquina Muriety - 1967, drama Vyznávám se, že jsem žil - 1974, autobiografické paměti Hrozny a vítr - Las uvas y el viento, sbírka, která obsahuje i báseň Pražský rozhovor věnovanou Juliu Fučíkovi …zobrazit celý životopis