![]() |
prozaik
- Věk:
- 88
- Narození:
- 31. 1. 1935 , Oso na ostrově Šikoku, Japonsko
- Znamení:
- vodnář | aktuální horoskop
- Výška:
- přidej výšku
- Hodnotit:
Kenzaburo Óe je japonský prozaik, nositel Nobelovy ceny. Kenzaburo Óe se narodil v rodině statkáře. Studoval francouzštinu na univerzitě v Tokiu. Byl silně ovlivněn Jean Paulem Sartrem, o jehož díle psal disertační práci a se kterým se osobně setkal při svých cestách po Evropě. Ještě jako student psal Kenzaburo Óe povídky, ovlivněný současnou francouzskou a americkou literaturou. Hodně cestoval, navštívil např. Rusko, Čínu a Evropu. Jedním z vnitřních podnětů k psaní mu bylo i osobní trauma, narození hendikepovaného syna Hirakiho v roce 1963. Kenzaburo Óe je považován za prvního moderního japonského spisovatele, který přispěl k posunu japonské literatury z její tradiční uzavřenosti. Přispěla k tomu jeho hluboká znalost světových literatur. V roce 1994 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. Dílo Kenzaburo Óea: V prvních prózách se Óe zaměřil na mladou generaci, která se těžko vyrovnávala s poválečnou situací. Vyjádřil pocity deziluze nad ztrátou starého světa a jeho hodnot, tápání mladých mezi různými tendencemi. Zmatky poválečné doby očima příslušníka mladé inteligence líčí: Chov - 1958, povídka Naše doba - 1959, román Mladík, který se opozdil - 1961, vrcholné dílo tohoto období, román psaný "ich formou". V osudech "ztracené generace" představuje japonskou mládež, obklopenou vysokou zdí, neschopnou kvalitních lidských vztahů. V některých prózách z šedesátých let, ovlivněný existencialismem, se zaměřil i na postavy z okraje společnosti. Narození postiženého syna inspirovalo autora k hlubšímu poznání vztahu otce a syna: Osobní zkušenost - 1964, próza Novely: Otče, kam jdeš - 1967 Řekněte mi, jak máme přežít své šílenství -1969 Den, kdy on sám setře mé slzy - 1972 Dalším velkým tématem Kenzaburo Óea, nad kterým se zamýšlel po celý život, je nebezpečí atomové bomby: Zápisky z Hirošimy - 1965, sbírka reportáží Budoucnosti, která nemůže nic vědět - 1983, povídkový soubor Japonská literatura atomové bomby - 1983, patnáctidílný esejistický soubor V poslední době upoutal autor svou trilogií, v níž se na příbězích hlavního hrdiny Kogita vzájemně proplétají realita s fikcí, autobiografické prvky, úvahy nad životem a smrtí ad. Podvržené dítě - 2000 Dítě se smutnou tváří - 2002 Sbohem má kniho - 2005 …zobrazit celý životopis
Životopis
Kenzaburo Óe je japonský prozaik, nositel Nobelovy ceny.
Kenzaburo Óe se narodil v rodině statkáře. Studoval francouzštinu na univerzitě v Tokiu. Byl silně ovlivněn Jean Paulem Sartrem, o jehož díle psal disertační práci a se kterým se osobně setkal při svých cestách po Evropě.
Ještě jako student psal Kenzaburo Óe povídky, ovlivněný současnou francouzskou a americkou literaturou. Hodně cestoval, navštívil např. Rusko, Čínu a Evropu. Jedním z vnitřních podnětů k psaní mu bylo i osobní trauma, narození hendikepovaného syna Hirakiho v roce 1963.
Kenzaburo Óe je považován za prvního moderního japonského spisovatele, který přispěl k posunu japonské literatury z její tradiční uzavřenosti. Přispěla k tomu jeho hluboká znalost světových literatur. V roce 1994 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu.
V prvních prózách se Óe zaměřil na mladou generaci, která se těžko vyrovnávala s poválečnou situací. Vyjádřil pocity deziluze nad ztrátou starého světa a jeho hodnot, tápání mladých mezi různými tendencemi.
Zmatky poválečné doby očima příslušníka mladé inteligence líčí:
Chov - 1958, povídka
Naše doba - 1959, román
Mladík, který se opozdil - 1961, vrcholné dílo tohoto období, román psaný "ich formou". V osudech "ztracené generace" představuje japonskou mládež, obklopenou vysokou zdí, neschopnou kvalitních lidských vztahů.
V některých prózách z šedesátých let, ovlivněný existencialismem, se zaměřil i na postavy z okraje společnosti.
Narození postiženého syna inspirovalo autora k hlubšímu poznání vztahu otce a syna:
Osobní zkušenost - 1964, próza
Novely:
Otče, kam jdeš - 1967
Řekněte mi, jak máme přežít své šílenství -1969
Den, kdy on sám setře mé slzy - 1972
Dalším velkým tématem Kenzaburo Óea, nad kterým se zamýšlel po celý život, je nebezpečí atomové bomby:
Zápisky z Hirošimy - 1965, sbírka reportáží
Budoucnosti, která nemůže nic vědět - 1983, povídkový soubor
Japonská literatura atomové bomby - 1983, patnáctidílný esejistický soubor
V poslední době upoutal autor svou trilogií, v níž se na příbězích hlavního hrdiny Kogita vzájemně proplétají realita s fikcí, autobiografické prvky, úvahy nad životem a smrtí ad.
Podvržené dítě - 2000
Dítě se smutnou tváří - 2002
Sbohem má kniho - 2005
Gibier d'élevage (2011)
Shizukana seikatsu (1995)
NET Opera Theater (1967)
Shiiku (1961)
Nise daigakusei (1960)
Quem Faz Correr Quim (1991)
Warera no jidai (1959)
Poslední komentáře – Kenzaburó Óe
| vstup do diskuze (celkem 0 příspěvků)