Jiří Marek

prozaik, filmový a televizní scenárista

Narození:

30. 5. 1914 , Praha

Úmrtí:

10. 12. 1994  ve věku 80 let,  Praha, Česká Republika  †

Znamení:

blíženci  

Výška:

přidej výšku

Hodnotit:

Líbí Nelíbí

15 se líbí, 6 se nelíbí

Jiří Marek, vlastním jménem Josef jiří Puchwein, byl prozaik, od 60. let filmový a televizní scenárista a spolupracovník rozhlasu. Jiří Marek se narodil v Praze jako Josef jiří Puchwein. Jméno Marek literárně používal od roku 1937, občansky později. Po absolvování gymnázia se rozhodl pro dráhu středoškolského profesora. Filozofickou fakultu UK v Praze, obor čeština a němčina, stihl dokončit do roku 1939. V době 2. světové války působil Marek na několika školách, po roce 1945 zastával funkci osvětového inspektora. Krátce ještě učil a poté až do roku 1954 pracoval v různých redakcích novin a časopisů - Rudé právo, Lidové noviny a jiné. Od roku 1960 byl Jiří Marek ústředním ředitelem Československého státního filmu. V roce 1961 získal docenturu české literatury na Institutu osvěty a novinářství na Filozofické fakultě UK. Vědecké kandidatury dosáhl roku 1974 prací Příspěvek k sociologii kultury 1945 - 1968. Dílo Jiřího Marka: Jiří Marek byl prozaik, filmový i televizní scenárista. Za více než dvacetileté spolupráce s filmem a televizí vzniklo několik desítek snímků a inscenací, velmi často na náměty zpracované v prózách. Nejznámější jsou příběhy čerpané z kriminalistických archivů první republiky v souborech: Panoptikum starých kriminálních příběhů - 1968 Panoptikum hříšných lidí - 1971 Panoptikum Města pražského - 1979 Jejich filmové a televizní zpracování přispělo k autorově popularitě více než prozaická tvorba. Další próza: První prózy mají blízko k románům Ivana Olbrachta a K. J. Beneše. Lidé z Poljany - 1937 Život se nevrací - 1944 Pečeť věrnosti - 1944 Muži jdou ve tmě - 1946, román o osudu parašutistů za války Vesnice pod zemí - 1949, román s okupační tematikou V 50. letech psal Jiří Marek tzv. budovatelskou prózu: Nad námi svítá - 1950, povídkový cyklus Z cihel a úsměvů - 1953 a řadu dalších, často ideologicky výchovných pro mladou generaci. V těchto letech vznikaly i jeho črty a reportáže z cest. 60. léta v Markově tvorbě charakterizuje jeho návrat k psychologické próze, např. v povídkách: Malá dramata - 1960 Žít mezi lidmi - 1961 Blažený věk - 1967, ojedinělý vědeckofantastický román připomínající RUR Karla Čapka. Můj strýc Odysseus - 1974, román, jehož děj se odehrává ve Vídni na konci mocnářství a v Praze za první republiky Sůl země - 1981, dvojdílná románová kronika zobrazující dějinný úsek od konce 19. století do začátku 2. světové války Čas lásky a nenávisti - 1986, třetí část kroniky Sůl země Lásky mých předků - vydáno posmrtně 1995, rodová kronika …zobrazit celý životopis