Jaroslav Hašek

publicista, novinář a spisovatel

Narození:

30. 4. 1883 , Praha

Úmrtí:

3. 1. 1923  ve věku 39 let,  Lipnice nad Sázavou, Československo  †

Znamení:

býk  

Výška:

přidej výšku

Hodnotit:

Líbí Nelíbí

271 se líbí, 75 se nelíbí

Jaroslav Hašek byl publicista, novinář a spisovatel. Jaroslav Hašek byl synem středoškolského suplenta, pozdějšího bankovního úředníka. Později do rodiny ještě přibyl o tři roky mladší bratr Bohuslav a svěřenka Marie. K životu rodiny patřily neustálé starosti, nouze a strach o existenci. Otec začal potají pít, a když bylo Jaroslavovi třináct, zemřel. Majetkové poměry rodiny se po jeho smrti ještě více zhoršily. Jaroslavovo dětství bylo poznamenáno neustálým stěhováním rodiny z místa na místo. Pocit vykořenění, otlučené domy se stísněnými dvorky, naplněné křikem ušpiněných a otrhaných dětí, malost a malichernost života, hádky na pavlačích, temné a studené byty, to byly dojmy, které jeho dětství určovaly. Jako dítě byl Jaroslav Hašek spíše zastrašený a ostýchavý. Ministroval v kostele u sv. Štěpána a znal výborně katechismus. Po smrti otce však Jaroslav rychle překonává zábrany školy a výchovy a pod vlivem kamarádů rozvíjí svůj temperament. Jaroslav Hašek začal studovat na gymnáziu, kde byl v primě jeho třídním učitelem Alois Jirásek, kterého Hašek upřímně nenáviděl. Uprostřed protestů proti zrušení rovnoprávnosti českého jazyka ve školách Hašek vytlouká okna v německém stavovském divadle, zapaluje ohradu jednoho Němce a hází kameny na nuselskou policejní stanici.Pro účast na politické demonstraci byl Hašek ze studií na gymnáziu vyloučen. Učil se drogistou, nakonec maturoval na Českoslovanské obchodní akademii v Praze. Po studiích nastupuje Jaroslav Hašek na místo bankovního úředníka v bance Slavia. Brzy však toto místo opouští - láká ho bohémský život, jemuž se zcela oddává. Jako tulák se vydává pěšky na cestu přes Slovensko, Halič a Uhry. Jaroslav Hašek se seznámil s českými anarchisty a postupně se dostal do jejich vedení. V roce 1907 byl krátce vězněn za svoji anarchistickou činnost. V roce 1907 se setkal s Josefem Ladou. Jaroslav Hašek začal pracovat jako novinář, ale začal mít problémy s alkoholem, které se postupně zvětšovaly. Seznámil se s Jarmilou Mayerovou, se kterou se oženil. Od roku 1908 redigoval Jaroslav Hašek Ženský obzor, od 1910 satiristický časopis Svět zvířat. Přispíval do Českého slova, Čechoslovanu, Pochodně a Humoristických listů. V roce 1911 založil Jaroslav Hašek Stranu mírného pokroku v mezích zákona, politickou mystifikaci karikující volební poměry, a vystupoval jako její kandidát. V tomto období byl spolu s F. Langrem, E. A. Longenem, E. E. Kischem a dalšími spoluautorem řady kabaretních vystoupení, kde se stal i hlavním účinkujícím. V roce 1915 Jaroslav Hašek dobrovolně narukoval v Českých Budějovicích k 91. pluku a s ním odešel na haličskou frontu. O úmyslu narukovat téměř nikomu neřekl, proto byl nějakou dobu hledaný. V září 1915 se nechal zajmout a roku 1916 vstoupil do československých legií. Přes Jugoslávii se Jaroslav Hašek dostal do Ruska, kde v roce 1918 v Moskvě vstoupil do české sociálně demokratické strany. V roce 1918 vstoupil do Rudé armády. Byl ředitelem armádní tiskárny v Ufě, náčelníkem oddělení pro práci s cizinci. V prosinci roku 1920 přijel Jaroslav Hašek zpět do Prahy, kde se vrátil ke svému bohémskému způsobu života. Mnoho historek z této doby sepsal Haškův přítel Zdeněk Matěj Kuděj. Hašek působil v kabaretu Červená sedma. Kvůli zhoršujícímu se zdraví, které bylo podlomeno alkoholem, pobytem v zajateckých táborech a prací v Rudé armádě, se Jaroslav Hašek přestěhoval do Lipnice nad Sázavou, kde chtěl dokončit své dílo. Na podzim roku 1922 Hašek v opilosti přislíbí, že koupí zchátralý dům pod lipnickým hradem. Zrekonstruuje ho a v listopadu 1922 se přestěhuje. Obývá však pouze jedinou dolní místnost vedle kuchyňky a ta mu slouží jako ložnice i pracovna. Na drátěné vložce u okna odpočívá, spí a také diktuje asistentu Klimentu Štěpánkovi své humoresky i poslední kapitoly Švejka. V té době je již těžce nemocen. Poslední dny a týdny Haškova života jsou truchlivé. Jeho tělo jako by opuchlo, špatně chodí, otékají mu nohy. Trápí ho žaludek a často i během diktování se mu udělá nevolno. Jaroslav Hašek zemřel ve věku nedožitých čtyřiceti let na ochrnutí srdce. Peripetie provázející Haškův život nekončí ani po jeho smrti. Peníze na obřad ani rakev nejsou a nenajde se nikdo, kdo by to byl ochoten zaplatit. Je tedy nutné Haška pohřbít na dluh. Další problém je s farářem, který Haška považuje za bezvěrce a trvá na tom, aby byl Hašek pohřben v koutě hřbitova za márnicí v místě, kam se pohřbívají sebevrahové. Nakonec po dlouhém vyjednávání farář souhlasí, aby byl Hašek pohřben k zadní zdi. Teprve po létech vznikla z popudu Eduarda Basse společnost, která za přispění dědiců obložila do té doby skrovný hrob deskami z posázavské žuly. V roce 2005 byl Jaroslavu Haškovi na pražském Žižkově odhalen jezdecký pomník od Karla Nepraše. Dílo Jaroslava Haška: Jaroslav Hašek psal zpočátku především cestopisné povídky, črty a humoresky, které publikoval časopisecky. Haškovo dílo nelze přesně zmapovat, protože používal mnoho pseudonymů. Základem próz Jaroslava Haška byly jeho skutečné zážitky. Není však vždy jasné co je pravda a co je pouze básnická nadsázka. Hašek nenáviděl přetvářku, sentimentalitu, usedlost, ironicky reagoval na sociální verše. Dalším typickým znakem jeho tvorby je odpor k mravním a literárním konvencím. Májové výkřiky -1903, sbírka básní Galerie karikatur - 1909 Trampoty pana Tenkráta - 1912 Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky - 1912 Průvodčí cizinců a jiné satiry z cest i z domova - 1913 Můj obchod se psy a jiné humoresky - 1915 Dobrý voják Švejk v zajetí - 1917 ve Slovanském nakladatelství v Kyjevě Dva tucty povídek - 1920 Tři muži se žralokem a jiné poučné historky - 1921 Pepíček Nový a jiné povídky - 1921 Velitelem města Bugulmy - 1921 Mírová konference a jiné humoresky - 1922 Dobrý voják Švejk před válkou a jiné podivné historky - 1922 Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války - 1921-1923, nejvýznamnější dílo Jaroslava Haška čtyřdílný humoristický román přeložený do 54 jazyků, několikrát zfilmovaný i zdramatizovaný. Román je mnoha lidmi spojován s ilustracemi Josefa Lady. Figuru Švejka nevytvořil podle určité své představy, ale podle návodu Jaroslava Haška. Namaloval postavu Švejka, jak si zapaluje dýmku uprostřed letících granátů a kulí, vybuchujících šrapnelů. Dobromyslný obličej, klidný výraz, z něhož je patrno, že má "za ušima", ale dle potřeby dovede dělat hloupého. Hlavním rysem Švejka je ironie. Kdo má zdravý rozum nemůže brát vážně jeho "poctivost" a "vlasteneckou" horlivost sloužit v rakouské armádě. Jeho ironie je však zakryta groteskní maskou. Ironické a groteskní charakteristice Švejka odpovídá i jeho chování. Tím, že až příliš horlivě vykonává příkazy a rozkazy, dovádí je ad absurdnum a odhaluje tím vlastně bezduchost a nesmyslnost militarismu. Groteskní blbost je zrcadlem blbosti mocenského systému. Švejk se stal jedním z českých národních mýtů. Kabaretní scény a hry: Větrný mlynář a jeho dcera - knižně 1976 Posmrtně – většina těchto děl je sebrána z jeho rané časopické tvorby, mnohá díla byla zfimována: Paměti úctyhodné rodiny a jiné příběhy - 1925 Šťastný domov a jiné humoresky - 1925 Za války i za sovětů v Rusku - 1925 Zpověď starého mládence - 1925 Všivá historie a jiné humoresky - 1926 Podivuhodné dobrodružství kocoura Markuse a jiné humoresky - 1927 Smějeme se s Jaroslavem Haškem - 1946, dva díly Škola humoru - 1949 Malá zoologická zahrada - 1950 Veselé povídky - 1953, obsahují také Historky z ražické bašty Aféra s křečkem a jiné povídky - 1954 Črty, povídky a humoresky z cest - 1955 Fialový hrom - 1958 Loupežný vrah před soudem - 1958 Terciánská vzpoura a jiné povídky - 1960 Dědictví po panu Šafránkovi - 1961 Zrádce národa v Chotěboři - 1962 Politické a sociální dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona - napsáno 1911, knižně vydáno 1963. Tuto stranu Hašek opravdu spolu se svými přáteli založil. Založili ji v hospodě, pak ji zaregistrovali a dokonce Hašek někde v Praze kandidoval na starostu. Celé založení této strany a její pozdější popsání byla parodie na tehdejší politický život. Dekameron humoru a satiry - 1968 Moje zpověď - 1968 Zábavný a poučný koutek Jaroslava Haška - 1973 Oslí historie aneb Vojenské články do čítanek - 1982 Svět zvířat - 1982 Švejk před Švejkem -1983, neznámé osudy dobrého vojáka Švejka Tajemství mého pobytu v Rusku - 1985 Povídky - 1988, dva svazky V polepšovně a jiné povídky - 1997 Když bolševici zrušili Vánoce - 2005, neznámé, utajené a pravděpodobné texty, Nešťastný policejní ředitel - 2006, neznámé a nově nalezené texty. …zobrazit celý životopis