![]() |
prozaik
- Narození:
- 11. 12. 1918 , Kisvodosk. Rusko
- Úmrtí:
- 3. 8. 2008 ve věku 89 let, Moskva, Rusko †
- Znamení:
- střelec
- Výška:
- přidej výšku
- Hodnotit:
Alexandr Solženicyn byl světově proslulý ruský spisovatel, muž, který se stal svědomím Ruska. Jeho díla patří mezi politickou literaturu, jsou dokumentem o represáliích, koncentračních táborech a vězeních všech sovětských dob. Alexandr Solženicyn prožil dětství a mládí v Rostově na Donu. Absolvoval Fyzikálně-matematickou fakultu Rostovské univerzity. Dálkově studoval Institut dějin filozofie a literatury v Moskvě. Od roku 1941 bojoval na frontách II. světové války, stal se velitelem dělostřelecké baterie. V únoru roku 1953 byl vězněn zprvu v moskevské Ljubjance, později v kárných táborech a vězeňském výzkumném ústavu. V roce 1953 onemocněl Alexandr Solženicyn rakovinou. Léčil se na onkologické klinice v Taškentu. Od roku 1956, kdy byl propuštěn, žil ve vyhnanství ve Střední Asii. Tehdy začala jeho spisovatelská dráha. Rok po propuštění byl rehabilitován, do roku 1962 byl učitelem matematiky a fyziky. Postoje Solženicyna vůči spisovatelské organizaci, jeho mravní neústupnost, vedly v roce 1969 k jeho vyloučení z řad organizace. Romány Rakovina a V kruhu prvním vyšly v samizdatu a byly otištěny na Západě, kde měly velký úspěch. V roce 1970 byla Solženicymu udělena Nobelova cena, nebylo mu však dovoleno osobně si ji převzít. Politická kampaň proti Solženicynovi sílila a vyústila v únoru 1974 v jeho deportaci ze země. Žil s rodinou v Německu a ve Švýcarsku, v roce 1974 se odstěhoval do USA. V roce 1994 se vrátil z emigrace zpět do Ruska. Uvítání však nebylo tak velkolepé, jak by čekal. Po návratu do Ruska poměrně rychle upadl Alexandr Solženicyn v zapomění. To občas přerušila mediální zpráva o nějakém jeho kontroverzním výroku. Sám spisovatel o velkou publicitu nestál. Jeho životní téma příliš Rusy nezajímalo. V roce 2007 ho navštívil tehdejší ruský prezident Vladimír Putin, s nímž našel Solženicyn v mnoha směrech společnou řeč. Oba se shodli na tom, že Rusko stojí morálně nad Západem a že musí být znovu mocným impériem. Dílo Alexandra Solženicyna: Jeden den Ivana Děnisoviče – 1962 – literární debut, etuda ze života vězně v jednom ze sovětských táborů nucených prací. Ivan Děnisovič má v lágru strávit celkem více než tři a půl tisíce dní. Případ na stanici Krečetovka – 1963 – obžaloba těch, kdo ve své poslušnosti horlivě a slepě plní nelidské příkazy proti svým spoluobčanům Matrionina chalupa – 1963 – sugestivní obraz zbídačené ruské vesnice a tragický úděl prosté venkovské ženy Rakovina – 1955-67 – příběh bývalého frontového vojáka, který přijíždí do onkologického ústavu zemřít a nakonec se uzdraví. Inspirací byl jeho vlastní boj s rakovinou, který v roce 1953 málem prohrál. Čerpal ze skutečných postav a událostí. V kruhu prvním – 1955-67 – zkušenost s vyhnanstvím a pobytem v táborech nucených prací Srpen čtrnáctého - 1971 Souostroví Gulag – 1973-75 – autor shromáždil existující doklady o utrpení vězňů, prozkoumal autentická svědectví více než 220 lidí, vydal i vlastní svědectví o prožitém utrpení a vytvořil tak ojedinělý lidský dokument o tragické zkušenosti ruského lidu 20. století Rudé kolo – mnohosvazková epopej sestávající z knih.Toto dílo je realizací grandiózního záměru osvětlit uzlové body ruských dějin jako zdroje vedoucí k záhubě země: Srpen čtrnáctého – 1971-83 Říjen šestnáctého – 1984 Březen sedmnáctého – 1986 Jak bychom měli uspořádat Rusko - 1990 Rusko v troskách - 1999 Lenin v Curychu - 2000 …zobrazit celý životopis
Životopis
Alexandr Solženicyn byl světově proslulý ruský spisovatel, muž, který se stal svědomím Ruska. Jeho díla patří mezi politickou literaturu, jsou dokumentem o represáliích, koncentračních táborech a vězeních všech sovětských dob.
Alexandr Solženicyn prožil dětství a mládí v Rostově na Donu. Absolvoval Fyzikálně-matematickou fakultu Rostovské univerzity. Dálkově studoval Institut dějin filozofie a literatury v Moskvě. Od roku 1941 bojoval na frontách II. světové války, stal se velitelem dělostřelecké baterie. V únoru roku 1953 byl vězněn zprvu v moskevské Ljubjance, později v kárných táborech a vězeňském výzkumném ústavu. V roce 1953 onemocněl Alexandr Solženicyn rakovinou. Léčil se na onkologické klinice v Taškentu.
Od roku 1956, kdy byl propuštěn, žil ve vyhnanství ve Střední Asii. Tehdy začala jeho spisovatelská dráha. Rok po propuštění byl rehabilitován, do roku 1962 byl učitelem matematiky a fyziky.
Postoje Solženicyna vůči spisovatelské organizaci, jeho mravní neústupnost, vedly v roce 1969 k jeho vyloučení z řad organizace. Romány Rakovina a V kruhu prvním vyšly v samizdatu a byly otištěny na Západě, kde měly velký úspěch.
V roce 1970 byla Solženicymu udělena Nobelova cena, nebylo mu však dovoleno osobně si ji převzít. Politická kampaň proti Solženicynovi sílila a vyústila v únoru 1974 v jeho deportaci ze země. Žil s rodinou v Německu a ve Švýcarsku, v roce 1974 se odstěhoval do USA. V roce 1994 se vrátil z emigrace zpět do Ruska. Uvítání však nebylo tak velkolepé, jak by čekal.
Po návratu do Ruska poměrně rychle upadl Alexandr Solženicyn v zapomění. To občas přerušila mediální zpráva o nějakém jeho kontroverzním výroku. Sám spisovatel o velkou publicitu nestál. Jeho životní téma příliš Rusy nezajímalo. V roce 2007 ho navštívil tehdejší ruský prezident Vladimír Putin, s nímž našel Solženicyn v mnoha směrech společnou řeč. Oba se shodli na tom, že Rusko stojí morálně nad Západem a že musí být znovu mocným impériem.
Jeden den Ivana Děnisoviče – 1962 – literární debut, etuda ze života vězně v jednom ze sovětských táborů nucených prací. Ivan Děnisovič má v lágru strávit celkem více než tři a půl tisíce dní.
Případ na stanici Krečetovka – 1963 – obžaloba těch, kdo ve své poslušnosti horlivě a slepě plní nelidské příkazy proti svým spoluobčanům
Matrionina chalupa – 1963 – sugestivní obraz zbídačené ruské vesnice a tragický úděl prosté venkovské ženy
Rakovina – 1955-67 – příběh bývalého frontového vojáka, který přijíždí do onkologického ústavu zemřít a nakonec se uzdraví. Inspirací byl jeho vlastní boj s rakovinou, který v roce 1953 málem prohrál. Čerpal ze skutečných postav a událostí.
V kruhu prvním – 1955-67 – zkušenost s vyhnanstvím a pobytem v táborech nucených prací
Srpen čtrnáctého - 1971
Souostroví Gulag – 1973-75 – autor shromáždil existující doklady o utrpení vězňů, prozkoumal autentická svědectví více než 220 lidí, vydal i vlastní svědectví o prožitém utrpení a vytvořil tak ojedinělý lidský dokument o tragické zkušenosti ruského lidu 20. století
Rudé kolo – mnohosvazková epopej sestávající z knih.Toto dílo je realizací grandiózního záměru osvětlit uzlové body ruských dějin jako zdroje vedoucí k záhubě země:
Srpen čtrnáctého – 1971-83
Říjen šestnáctého – 1984
Březen sedmnáctého – 1986
Jak bychom měli uspořádat Rusko - 1990
Rusko v troskách - 1999
Lenin v Curychu - 2000
Alexandr Solženicyn v našich článcích
-
Eurovolby: Polopravda je horší než lež
25. 5. 2019 08:45 Pořád ještě nevíte, koho volit? Tento rozcestník vám zaručeně poradí!… více
-
Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 200. díl. Projev Alexandra Solženicyna při převzetí ceny Templetonovy nadace
Parlamentnílisty.cz, 8. 8. 2021 Alexandr Isajevič Solženicyn (1918 - 2008) byl ruský spisovatel, publicista a politický činitel. Po střední škole začal studovat na dvou fakultách rostovské univerzity (fyzikálně matematické a filozofické), po začátku druhé světové války se však dobrovolně přihlásil do armády, a poté odešel bojovat na frontu (byl důstojníkem dělostřelectva Rudé armády a dvakrát byl vyznamenán za statečnost). … více
-
Ne pokoj, ale meč. Solženicyn by se dožil 100 let, v Rusku dodnes vyvolává spory
Bleskově, 12. 12. 2018 Jak je 100 let po narození v Rusku vnímán Alexandr Solženicyn a nakolik platný je jeho požadavek nežít ve lži? … více
-
Ne pokoj, ale meč. Solženicyn by se dožil 100 let, v Rusku dodnes vyvolává spory
Bleskově, 12. 12. 2018 Jak je 100 let po narození v Rusku vnímán Alexandr Solženicyn a nakolik platný je jeho požadavek nežít ve lži? … více
Poslední komentáře – Alexandr Solženicyn
| vstup do diskuze (celkem 0 příspěvků)