Ugo Foscolo byl italský spisovatel, vrcholný představitel italského preromantismu.

Ugo Foscolo se narodil ve smíšeném manželství. Matka byla Řekyně, otec Ital. Když mu bylo deset let, otec zemřel. Vystudoval univerzitu v Padově. Postupně navštívil různá italská města. Jako voják se účastnil četných bojů v Itálii a Francii. Přednášel rovněž kratší dobu na univerzitě v Pavii, ale když po Napoleonově porážce odmítl přísahat věrnost Rakousku, musel v roce 1815 odejít do exilu. Žil ve Švýcarsku a Anglii.

Poslední roky života ztrpčovaly Ugo Fascolovi dluhy, nemoci a bída. Jeho ostatky byly v roce 1871 převezeny z Anglie do Florencie. Uloženy byly v chrámu S. Croce.


Literární tvorba Uga Foscola byla velmi rozmanitá. Psal poezii, prózu,dramata, zabýval se literární kritikou.

Poezie:
Foscolo je autorem mnoha lyrických básní, sonetů, inspirovaných jeho láskami a politicky zaměřených ód.

Báseň o hrobech – 1807, napsáno v duchu neoklasicismu. Autor protestuje proti Napoleonovu nařízení, jímž předpisoval uniformní společné hroby.

Grácie – 1803 – 22, nedokončená třídilná báseň v duchu neoklasicismu. Autor byl inspirován Canovovým sousoším.

Próza:
Poslední dopisy Jacopa Ortise – 1802, Nejvýznamnější autorův autobiografický román v dopisech.Jde o příběh nešťastné lásky, odehrávající se na pozadí dramatických historických událostí. Román předjímá romantismus, jeho hrdina se stal vzorem pro řadu italských autorů.

Dramatická tvorba:
Thyestes – 1797, úspěšná tragédie
Aias – 1811, tragédie musela být stažena z programu, kvůli protifrancouzským výpadům

Jako literární kritik psal studie např. o Boccacciovi, nebo Dantovi, rovněž i současné literatuře.