zavřít
Terézia Vansová

spisovatelka

Narození:
18. 4. 1857 , Zvolenská Slatina
Úmrtí:
10. 10. 1942  ve věku 85 let,  Banská Bystrica, Československo  †
Znamení:
beran  
Výška:
přidej výšku
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

0 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Terézia Zuzana Vansová (pseudonymy: Johanka Georgiadesová, Milka S., Milka Žartovnická, Nemophila, Neznáma veličina, P. Kronikár, P. Rokytovský, Reseda, Tereza Vansová-Medvecká, Terézka M.) byla slovenská spisovatelka, představitelka první generace realismu na Slovensku, zakladatelka ženského časopisu Dennica, funkcionářka ženského spolku Živena, podporovatelka ochotnického divadla a etnografka.Pocházela ze šlechtického rodu Medveckých z Medvedzieho a Malého Bysterca (maďarsky: Medveczky de Medveczei és Kis Bisterczei). Její rodina měla velký vliv i na její literární činnost. Měla šest sourozenců, z nichž např. její sestra Adéla byla manželkou spisovatele Jána Čajaka a později Pavola Dobšinského. Byla starší z dvojčat - podle zápisu v matrice se narodila o 9. hodině večerní, mladší bratr Juraj Anton se narodil hodinu po ní. Den po narození dostala při křtu jména Terézia Zuzana.Vzdělání získala nejprve v lidové škole ve Zvolenské Slatině, později na soukromé dívčí škole K. Orfanida v Banské Bystrici a v Rimavské Sobotě, ale také samostudiem. V roce 1875 se provdala za evangelického faráře Jána Vansu a odstěhovala se za manželem do Lomničky (1875–1882), kde začala psát první básně a prózu nejen ve slovenštině, ale i v němčině. Po přestěhování na Rimavskou Pílu (1882–1911) se začala aktivně věnovat své spisovatelské kariéře. Od roku 1911 žila po manželově penzionovaní v Banské Bystrici. Kromě toho, že jí osud nepřál a přišla o nejbližší (ještě v Lomničce jí zemřel malý synek, v roce 1922 spáchal sebevraždu její manžel), ji postihly i existenční problémy, se kterými musela zápasit.Byla zakladatelkou a redaktorkou prvního ženského časopisu na Slovensku Dennica (1898–1908 a 1910–1914), do kterého přispívali mladí básníci (Ivan Gall, Ivan Krasko, František Votruba), a tak se stal orgánem nastupující slovenské moderny. V letech 1920 až 1923 redigovala časopis Slovenská žena. Podporovala ochotnické divadlo, rozširovala slovenský tisk. Věnovala se i etnografii, spolupracovala s družstvem Lipa. Byla autorkou Nové kuchařky (1914). Zasloužila se o založení rodinné školy a místního odboru Živeny v Banské Bystrici. V Živeně zastávala funkci místopředsedkyně ústředí.TvorbaJejí díla začínají nést znaky realismu, ačkoli v její rané tvorbě stále přetrvává i náznak idealismu. Svá díla se snažila podávat tak, aby přitahovaly čtenáře, ale zejména čtenářky. Stala se průkopnicí ženského románu, její díla zpočátku ovlivňovaly takové autorky ženských románů, jakými je např. Hedwiga Courths-Mahlerová. Témata jejích děl často připomínají dnešní bulvární zprávy, protože se pokoušela upoutat čtenáře soudobými pikantními tématy. Kromě dobrodružství nabízejí i pestrý obraz tehdejší společnosti, módy, bydlení, takže její knihy často připomínají živé obrazy. Rovněž zveřejila i životopisy svých nejbližších, které však vyšly pouze v periodickém tisku. Její román Sirota Podhradských (1889) byl prvním románem slovenské ženské spisovatelky. Vyzdvihovala česko-slovenskou vzájemnost, propagovala českou kulturu, zejména díla Boženy Němcové, která i překládala do slovenštiny. Její politické i osobní zájmy se odrážely i v její tvorbě, stejně jako její veřejné a společenské aktivity a životní zkušenosti. V roce 1927 získala státní cenu za román Kliatba.Byla autorkou několika divadelních her.Památky- Rodný dům s pamětní deskou a bustou od Jána Kulicha (1957) ve Zvolenské Slatině- Dům, v němž bydlela a zemřela, s pamětními deskami v Banské Bystrici- Hrob s náhrobkem v Banské Bystrici- Rukopisná pozůstalost a fotodokumentační materiál v Literárním archivu Matice Slovenské a v Literárním a hudebním muzeu v Banské Bystrici, kde jsou uloženy i hmotné památky- Stálá expozice v LHM v Banské Bystrici- Pojmenování ulic ve více slovenských městech- Vansovej Lomnička - celoslovenská soutěž žen v uměleckém přednesu poezie a prózy …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Terézia Zuzana Vansová (pseudonymy: Johanka Georgiadesová, Milka S., Milka Žartovnická, Nemophila, Neznáma veličina, P. Kronikár, P. Rokytovský, Reseda, Tereza Vansová-Medvecká, Terézka M.) byla slovenská spisovatelka, představitelka první generace realismu na Slovensku, zakladatelka ženského časopisu Dennica, funkcionářka ženského spolku Živena, podporovatelka ochotnického divadla a etnografka.

Pocházela ze šlechtického rodu Medveckých z Medvedzieho a Malého Bysterca (maďarsky: Medveczky de Medveczei és Kis Bisterczei). Její rodina měla velký vliv i na její literární činnost. Měla šest sourozenců, z nichž např. její sestra Adéla byla manželkou spisovatele Jána Čajaka a později Pavola Dobšinského. Byla starší z dvojčat - podle zápisu v matrice se narodila o 9. hodině večerní, mladší bratr Juraj Anton se narodil hodinu po ní. Den po narození dostala při křtu jména Terézia Zuzana.

Vzdělání získala nejprve v lidové škole ve Zvolenské Slatině, později na soukromé dívčí škole K. Orfanida v Banské Bystrici a v Rimavské Sobotě, ale také samostudiem. V roce 1875 se provdala za evangelického faráře Jána Vansu a odstěhovala se za manželem do Lomničky (1875–1882), kde začala psát první básně a prózu nejen ve slovenštině, ale i v němčině. Po přestěhování na Rimavskou Pílu (1882–1911) se začala aktivně věnovat své spisovatelské kariéře. Od roku 1911 žila po manželově penzionovaní v Banské Bystrici. Kromě toho, že jí osud nepřál a přišla o nejbližší (ještě v Lomničce jí zemřel malý synek, v roce 1922 spáchal sebevraždu její manžel), ji postihly i existenční problémy, se kterými musela zápasit.

Byla zakladatelkou a redaktorkou prvního ženského časopisu na Slovensku Dennica (1898–1908 a 1910–1914), do kterého přispívali mladí básníci (Ivan Gall, Ivan Krasko, František Votruba), a tak se stal orgánem nastupující slovenské moderny. V letech 1920 až 1923 redigovala časopis Slovenská žena. Podporovala ochotnické divadlo, rozširovala slovenský tisk. Věnovala se i etnografii, spolupracovala s družstvem Lipa. Byla autorkou Nové kuchařky (1914). Zasloužila se o založení rodinné školy a místního odboru Živeny v Banské Bystrici. V Živeně zastávala funkci místopředsedkyně ústředí.

Tvorba
Její díla začínají nést znaky realismu, ačkoli v její rané tvorbě stále přetrvává i náznak idealismu. Svá díla se snažila podávat tak, aby přitahovaly čtenáře, ale zejména čtenářky. Stala se průkopnicí ženského románu, její díla zpočátku ovlivňovaly takové autorky ženských románů, jakými je např. Hedwiga Courths-Mahlerová. Témata jejích děl často připomínají dnešní bulvární zprávy, protože se pokoušela upoutat čtenáře soudobými pikantními tématy. Kromě dobrodružství nabízejí i pestrý obraz tehdejší společnosti, módy, bydlení, takže její knihy často připomínají živé obrazy. Rovněž zveřejila i životopisy svých nejbližších, které však vyšly pouze v periodickém tisku. Její román Sirota Podhradských (1889) byl prvním románem slovenské ženské spisovatelky. Vyzdvihovala česko-slovenskou vzájemnost, propagovala českou kulturu, zejména díla Boženy Němcové, která i překládala do slovenštiny. Její politické i osobní zájmy se odrážely i v její tvorbě, stejně jako její veřejné a společenské aktivity a životní zkušenosti. V roce 1927 získala státní cenu za román Kliatba.

Byla autorkou několika divadelních her.

Památky
- Rodný dům s pamětní deskou a bustou od Jána Kulicha (1957) ve Zvolenské Slatině
- Dům, v němž bydlela a zemřela, s pamětními deskami v Banské Bystrici
- Hrob s náhrobkem v Banské Bystrici
- Rukopisná pozůstalost a fotodokumentační materiál v Literárním archivu Matice Slovenské a v Literárním a hudebním muzeu v Banské Bystrici, kde jsou uloženy i hmotné památky
- Stálá expozice v LHM v Banské Bystrici
- Pojmenování ulic ve více slovenských městech
- Vansovej Lomnička - celoslovenská soutěž žen v uměleckém přednesu poezie a prózy

Hledáte také jako: Terézia Zuzana Vansová
Rychlá navigace:novinky |diskuse