Stefan Zweig byl rakouský prozaik a esejista, autor biografií.

Stefan Zweig studoval v Berlíně a ve Vídni filozofii, germanistiku a romanistiku. Hodně cestoval, podnikl cesty po Evropě, Indii, severní Africe i Americe. 1. světová válka měla na něho velký vliv. Vytvořila z něho bojovníka proti brutalitě, teroru a válce, přesvědčeného humanistu.

Stefan Zweig navázal úzké přátelství s Romainem Rollandem. Jeho dům v Salcburku se stal místem setkávání významných evropských osobností.

Od roku 1935 žil Stefan Zweig v Londýně, kam i později emigroval. Po roce 1940 žil v Brazílii.
Ztráta domova, smutek nad současným děním v Evropě a jinde ve světě a vnitřní zoufalství zapříčinily jeho rozhodnutí ukončit svůj život sebevraždou.


Své literární dílo zahájil Stefan Zweig lyrikou ve stylu francouzského symbolismu a německého novoromantismu.

Jeremiáš - 1917, biblické drama, ve kterém autor poprvé vyložil své pacifické ideály.

Zweig vynikl zvláště románovými biografiemi:
Romain Rolland - 1921
Marie Antoinetta - 1932
Marie Stuartovna - 1935
Triumf a tragika Erasma Rotterdamského - 1935
Magellan - 1938
Amerigo - 1942
Balzac - 1946

Tři mistři - 1920, eseje o Balzakovi, Dickensovi a Dostojevském.
Hvězdné hodiny lidstva - 1927, historické miniatury o důležitých okamžicích lidského vývoje.

V novelách, ve kterých je autor ovlivněn Freudovou psychoanalýzou, si všímá podvědomí a citových zmatků člověka:

Amok - 1922
Zmatení citů - 1927
Šachová novela - 1941, protest proti fašismu a náznak autorových sebevražedných sklonů.

Léčení duchem - 1931, esej zabývající se problematikou psychologických léčebných metod.
Netrpělivost srdce - 1938, román líčí historii lásky bohaté postižené dívky k mladému důstojníkovi.

Svět včerejška - 1942, autobiograficky založená kniha.