Ota Pavel

prozaik, novinář a sportovní reportér

Narození:
2. 7. 1930 , Praha
Úmrtí:
31. 3. 1973  ve věku 42 let,  Praha  †
Znamení:
rak  
Výška:
přidej výšku
Další údaje:
zobrazit národnost ...
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
česká
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

304 se líbí, 40 se nelíbí

Ota Pavel, původním jménem Otto Popper, byl prozaik a novinář. Ota Pavel se narodil ve smíšené židovské rodině obchodního cestujícího. Mládí prožil v Buštěhradu, kam se rodina z existenčních a rasových důvodů přestěhovala. Jeho otec, Leo Popper, měl židovské předky, matka árijské. Otto měl ještě dva starší bratry, Huga a Jiřího. Z Popperových se stali Pavlovi až v roce 1956, když důsledky svého původu už měli z velké části za sebou. Obecnou školu vychodil Ota pavel ještě v Praze, měšťanku v Buštěhradu, kde rodina žila v dědečkově domku. Tady se pod otcovým vlivem vytvářel vztah Oty Pavla k přírodě, k rybaření, ke sportu i k rodné zemi. Po odchodu otce a obou bratrů do koncentračního tábora nastoupil Ota Pavel jako učeň do kladenských dolů. Po 2. světové válce se celá rodina šťastně setkala a vrátila se do Prahy. Ota Pavel si doplnil vzdělání na dvouleté obchodní škole souběžně se studiem jazyků. S pomocí rozhlasového zpravodaje A. Lustiga, přítele rodiny, dostal Ota Pavel místo ve zpravodajské a sportovní redakci rozhlasu, kde byl až do roku 1956. Pomohlo mu i to, že sám byl aktivním sportovcem v hokejovém družstvu A.C.Sparta. Krátce pak pracoval jako sportovní redaktor v časopisech Stadion a Československý voják. Studoval střední školu pro pracující a v roce 1960 maturoval. V roce 1964, na Zimních olympijských hrách v Innsbrucku, se u Oty Pavla projevila vážná duševní choroba a ta ho roku 1966 natrvalo vyřadila z práce. Odešel do invalidního důchodu, ale i přes časté pobyty v nemocnici nepřestával literárně tvořit. Dílo Oty Pavla: Ota Pavel byl osobitý prozaik, jehož dílo se dělí na dvě tematicky odlišné oblasti, ale umělecky je podivuhodně jednotné a bývá označováno jako žurnalistická beletrie. Próza: Autor byl znám především jako sportovní novinář. Své reportáže a povídky shrnul do pěti knížek, které zaujaly jeho přístupem ke sportu. Nejde mu jen o rekordy a úspěch, ale vedle fyzických dovedností zkoumá povahovou a mravní kvalitu člověka. Dukla mezi mrakodrapy - 1964, s vrcholem o turnaji v New Yorku v roce 1962 Plná bedna šampaňského - 1967 Pohár od Pánaboha - 1971 Syn celerového krále - 1972 Pohádka o Raškovi - 1974 Velkou pozornost vzbudily Pavlovy autobiografické vzpomínkové prózy, ve kterých vypráví o svém dětství a dospívání, o životních osudech svého otce, velkého snílka a dobrodruha, o krásách krajiny kolem Berounky. Jak jsem potkal ryby - vydáno posmrtně 1974 Smrt krásných srnců - 1971, sbírka humorně laděných vzpomínkových próz, jejichž ústřední postavou je Pavlův tatínek. V přibližně chronologickém sledu zachycuje soubor příběhy z autorova rodinného proastředí, v němž dominuje postava tatínka - velkého snílka a malého dobrodruha. První vydání obsahovalo osm povídek: - Nejdražší ve střední Evropě - Ve službách Švédska - zde je otec představen coby úspěšný mladý muž na vrcholu slávy. Jako obchodní cestující u švédské firmy Elektrolux se stal mistrem světa v počtu prodaných vysavačů a ledniček - Smrt krásných srnců - dva starší synové musejí do koncentračního tábora a tatínek se přes všechny přísné zákazy vydá opatřit pro ně maso na cestu - Kapři pro Wehrmacht - když musí do koncentráku i tatínek, podaří se mu před ochodem husarský kousek. Vyloví vlastní rybník, který mu hned na začátku okupace Němci zabrali - Otázka hmyzu vyřešena - Prase bude! - ta byla pro kritické vidění socialistického zemědělství ze dvou dalších vydání vyřazena - Králíci s moudrýma očima Poslední tři povídky jsou časově zasazeny do poválečného období. Zachycují stárnoucího tatínka, jenž se stále pouští do nového podnikání, i když je předem odsouzeno k nezdaru. Jak jsme se stali Vlky - črta, která je jen drobnou hříčkou dokreslující tatínkovu povahu a charakter Běh Prahou - v ní je ztvárněn politický vývoj od roku 1946 až po vystřízlivění z komunistických ideálů a návrat k židovské identitě. Tato povídka kolovala je v opisech a poprvé vyšla knižně až v roce 1991 ve třetím rozšířeném výboru Zlatí úhoři. Soubory Smrt krásných srnců a Jak jsem potkal ryby byly vydány posmrtně v roce 1977 pod názvem Fialový poustevník. O inspirativnosti Pavlových próz svědčí četná filmová zpracování. Na FAMU podle nich vznikly dva absolventské filmy: Kapři pro Wehrmacht - 1975, režisér K. Smyczek Smrt krásných srnců - 1975, režisér V. Merta Na motivy Pavlových povídek vznikl roku 1979 televizní film Zlatí úhoři a celovečerní film Smrt krásných srnců, který v roce 1986 natočil režisér Karel Kachyňa. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Ota Pavel, původním jménem Otto Popper, byl prozaik a novinář.

Ota Pavel se narodil ve smíšené židovské rodině obchodního cestujícího. Mládí prožil v Buštěhradu, kam se rodina z existenčních a rasových důvodů přestěhovala. Jeho otec, Leo Popper, měl židovské předky, matka árijské. Otto měl ještě dva starší bratry, Huga a Jiřího. Z Popperových se stali Pavlovi až v roce 1956, když důsledky svého původu už měli z velké části za sebou.

Obecnou školu vychodil Ota pavel ještě v Praze, měšťanku v Buštěhradu, kde rodina žila v dědečkově domku. Tady se pod otcovým vlivem vytvářel vztah Oty Pavla k přírodě, k rybaření, ke sportu i k rodné zemi. Po odchodu otce a obou bratrů do koncentračního tábora nastoupil Ota Pavel jako učeň do kladenských dolů.

Po 2. světové válce se celá rodina šťastně setkala a vrátila se do Prahy. Ota Pavel si doplnil vzdělání na dvouleté obchodní škole souběžně se studiem jazyků.

S pomocí rozhlasového zpravodaje A. Lustiga, přítele rodiny, dostal Ota Pavel místo ve zpravodajské a sportovní redakci rozhlasu, kde byl až do roku 1956. Pomohlo mu i to, že sám byl aktivním sportovcem v hokejovém družstvu A.C.Sparta. Krátce pak pracoval jako sportovní redaktor v časopisech Stadion a Československý voják. Studoval střední školu pro pracující a v roce 1960 maturoval.

V roce 1964, na Zimních olympijských hrách v Innsbrucku, se u Oty Pavla projevila vážná duševní choroba a ta ho roku 1966 natrvalo vyřadila z práce. Odešel do invalidního důchodu, ale i přes časté pobyty v nemocnici nepřestával literárně tvořit.

Dílo Oty Pavla:

Ota Pavel byl osobitý prozaik, jehož dílo se dělí na dvě tematicky odlišné oblasti, ale umělecky je podivuhodně jednotné a bývá označováno jako žurnalistická beletrie.

Próza:
Autor byl znám především jako sportovní novinář. Své reportáže a povídky shrnul do pěti knížek, které zaujaly jeho přístupem ke sportu. Nejde mu jen o rekordy a úspěch, ale vedle fyzických dovedností zkoumá povahovou a mravní kvalitu člověka.

Dukla mezi mrakodrapy - 1964, s vrcholem o turnaji v New Yorku v roce 1962
Plná bedna šampaňského - 1967
Pohár od Pánaboha - 1971
Syn celerového krále - 1972
Pohádka o Raškovi - 1974

Velkou pozornost vzbudily Pavlovy autobiografické vzpomínkové prózy, ve kterých vypráví o svém dětství a dospívání, o životních osudech svého otce, velkého snílka a dobrodruha, o krásách krajiny kolem Berounky.

Jak jsem potkal ryby - vydáno posmrtně 1974

Smrt krásných srnců - 1971, sbírka humorně laděných vzpomínkových próz, jejichž ústřední postavou je Pavlův tatínek. V přibližně chronologickém sledu zachycuje soubor příběhy z autorova rodinného proastředí, v němž dominuje postava tatínka - velkého snílka a malého dobrodruha. První vydání obsahovalo osm povídek:
- Nejdražší ve střední Evropě

- Ve službách Švédska - zde je otec představen coby úspěšný mladý muž na vrcholu slávy. Jako obchodní cestující u švédské firmy Elektrolux se stal mistrem světa v počtu prodaných vysavačů a ledniček

- Smrt krásných srnců - dva starší synové musejí do koncentračního tábora a tatínek se přes všechny přísné zákazy vydá opatřit pro ně maso na cestu

- Kapři pro Wehrmacht - když musí do koncentráku i tatínek, podaří se mu před ochodem husarský kousek. Vyloví vlastní rybník, který mu hned na začátku okupace Němci zabrali

- Otázka hmyzu vyřešena
- Prase bude! - ta byla pro kritické vidění socialistického zemědělství ze dvou dalších vydání vyřazena
- Králíci s moudrýma očima

Poslední tři povídky jsou časově zasazeny do poválečného období. Zachycují stárnoucího tatínka, jenž se stále pouští do nového podnikání, i když je předem odsouzeno k nezdaru.

Jak jsme se stali Vlky - črta, která je jen drobnou hříčkou dokreslující tatínkovu povahu a charakter

Běh Prahou - v ní je ztvárněn politický vývoj od roku 1946 až po vystřízlivění z komunistických ideálů a návrat k židovské identitě. Tato povídka kolovala je v opisech a poprvé vyšla knižně až v roce 1991 ve třetím rozšířeném výboru Zlatí úhoři.

Soubory Smrt krásných srnců a Jak jsem potkal ryby byly vydány posmrtně v roce 1977 pod názvem Fialový poustevník.

O inspirativnosti Pavlových próz svědčí četná filmová zpracování. Na FAMU podle nich vznikly dva absolventské filmy:
Kapři pro Wehrmacht - 1975, režisér K. Smyczek
Smrt krásných srnců - 1975, režisér V. Merta

Na motivy Pavlových povídek vznikl roku 1979 televizní film Zlatí úhoři a celovečerní film Smrt krásných srnců, který v roce 1986 natočil režisér Karel Kachyňa.

Ota Pavel v Magazínu Osobnosti

  • Rozvědčík od Berounky: Legionář a hospodský, kterého popravilo gestapo

    Rozvědčík od Berounky: Legionář a hospodský, kterého popravilo gestapo

    15. 10. 2015 20:15 "Nikdy se nevzdal a nikdy nezradil", říkali o něm. Legionář, odbojář, bojovník proti fašismu. V knize Pavla Taussiga 'Neznámí hrdinové' je jedna z kapitol věnovaná právě jemu. A o kom je řeč? O Jaroslavu Fraňkovi, legendárním "Rozvědčíkovi" od Berounky, kterého ve svých knihách zvěčnil spisovatel Ota Pavel.… více

  • Kdo byl Fialový poustevník Oty Pavla?

    Kdo byl Fialový poustevník Oty Pavla?

    8. 10. 2015 22:18 Zbirožsko je krásný kraj. A také rodiště Fialového poustevníka. Není divu, že Václav Matoušek, v povídce spisovatele Oty Pavla nazvaný tímto romantickým přízviskem, si z něj odnesl touhu v duši a nadání pro malířské ztvárnění krajiny.… více

Mohli by vás také zajímat…