zavřít
Maxim Gorkij

spisovatel

Narození:
28. 3. 1868 , Nižnij Novgorod
Úmrtí:
18. 6. 1936  ve věku 68 let,  Gorkij  †
Znamení:
beran  
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

8 se líbí, 1 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Maxim Gorkij, průkopník socialistického realismu, vlastním jménem Alexej Maximovi Peškov, se narodil 28. (16.) března 1868 v Nižnim Novgorodu. Jeho otec byl uměleckým truhlářem. V roce 1879 Gorkij osiřel a dětství prožil u dědečka. Školu navštěvoval jen několik měsíců, od 12 let se toulal, střídal různá zaměstnání. Ve svých 15 letech se aktivně zapojil do revolučního hnutí. Vzdělání si doplňoval jako samouk. V dílech Gorkého se projevuje jeho elementární nadání a úzké sepětí s povolžskou krajinou. Roku 1892 vydal v Tbilisi svoji první povídku Makar Čudra pod pseudonymem poukazujícím na osud vlastní i svých postav – Gorkij, tzn. Hořký. Gorkij pracoval jako žurnalista v Nižnim Novgorodu a v Samaře. Roku 1898 mu vyšla dvousvazková sbírka povídek, která se setkala s velkým ohlasem nejen v Rusku, ale i v zahraničí. Gorkij se podílel na založení prvních legálních bolševických novin „Novaja žizň“ (Nový život, 1905). V této době se Gorkij seznamuje i s Leninem, jejichž někdy velice proměnlivý vzájemný vztah trval až do Leninovy smrti. V roce 1906 musí odejít Gorkij do exilu – přes Berlín a Paříž odejel do USA, kde v roce 1908 vznikl román Mať (Matka), v letech 1906-1913 se usadil na Capri. Po amnestii v roce 1913 se Gorkij vrátil do Ruska. Zde se zasazoval o uchování ruského kulturního dědictví, pečoval o mladé spisovatele a a založil nakladatelství „Vsemirnaja literatura“ (Světová literatura). Snažil se ochraňovat spisovatele před „rudým terorem“, podporoval však pronásledování křesťanství. Roku 1921 přiměl Lenin Gorkého k novému exilu, který byl odůvodněn jako zdravotní pobyt. Do roku 1924 žil Gorkij v Německu i Československu. V Berlíně založil časopis „Beseda“, který spojoval spisovatele v Sovětském svazu i v exilu. V exilu zůstal i po Leninově smrti, žil v Sorrentu. Jeho poměr k Sovětskému svazu byl rozpolcený. Během pobytu v exilu se nenaučil žádný cizí jazyk a ani nevytěžil nic ze svého nového prostředí pro svou uměleckou tvorbu. Výjimkou byly roku 1903 „Skazki ob Italii“ (Pohádky z ostrova Capri). Stalin přiměl Gorkého k návratu do vlasti roku 1931, od roku 1934 se stal předsedou Svazu spisovatelů Sovětského svazu. Gorkého dílo bylo sovětskou propagandou značně idealizováno. Gorkij zemřel 18. června 1936 v městě Gorkij. Předpokládá se, že byl usmrcen lékařskými zásahy na pokyn svého údajného přítele Stalina. Nikdy to však nebylo plně prokázáno. Seznam děl: povídka Makar Čudra / 1892/, román Mať /1906/, časopis Beseda /1924/, Skazki ob Italii / 1903/ …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Maxim Gorkij, průkopník socialistického realismu, vlastním jménem Alexej Maximovi Peškov, se narodil 28. (16.) března 1868 v Nižnim Novgorodu.

Jeho otec byl uměleckým truhlářem. V roce 1879 Gorkij osiřel a dětství prožil u dědečka. Školu navštěvoval jen několik měsíců, od 12 let se toulal, střídal různá zaměstnání. Ve svých 15 letech se aktivně zapojil do revolučního hnutí. Vzdělání si doplňoval jako samouk.

V dílech Gorkého se projevuje jeho elementární nadání a úzké sepětí s povolžskou krajinou.

Roku 1892 vydal v Tbilisi svoji první povídku Makar Čudra pod pseudonymem poukazujícím na osud vlastní i svých postav – Gorkij, tzn. Hořký.

Gorkij pracoval jako žurnalista v Nižnim Novgorodu a v Samaře. Roku 1898 mu vyšla dvousvazková sbírka povídek, která se setkala s velkým ohlasem nejen v Rusku, ale i v zahraničí.

Gorkij se podílel na založení prvních legálních bolševických novin „Novaja žizň“ (Nový život, 1905). V této době se Gorkij seznamuje i s Leninem, jejichž někdy velice proměnlivý vzájemný vztah trval až do Leninovy smrti.

V roce 1906 musí odejít Gorkij do exilu – přes Berlín a Paříž odejel do USA, kde v roce 1908 vznikl román Mať (Matka), v letech 1906-1913 se usadil na Capri.

Po amnestii v roce 1913 se Gorkij vrátil do Ruska. Zde se zasazoval o uchování ruského kulturního dědictví, pečoval o mladé spisovatele a a založil nakladatelství „Vsemirnaja literatura“ (Světová literatura). Snažil se ochraňovat spisovatele před „rudým terorem“, podporoval však pronásledování křesťanství.

Roku 1921 přiměl Lenin Gorkého k novému exilu, který byl odůvodněn jako zdravotní pobyt. Do roku 1924 žil Gorkij v Německu i Československu. V Berlíně založil časopis „Beseda“, který spojoval spisovatele v Sovětském svazu i v exilu. V exilu zůstal i po Leninově smrti, žil v Sorrentu. Jeho poměr k Sovětskému svazu byl rozpolcený. Během pobytu v exilu se nenaučil žádný cizí jazyk a ani nevytěžil nic ze svého nového prostředí pro svou uměleckou tvorbu. Výjimkou byly roku 1903 „Skazki ob Italii“ (Pohádky z ostrova Capri).

Stalin přiměl Gorkého k návratu do vlasti roku 1931, od roku 1934 se stal předsedou Svazu spisovatelů Sovětského svazu. Gorkého dílo bylo sovětskou propagandou značně idealizováno.

Gorkij zemřel 18. června 1936 v městě Gorkij. Předpokládá se, že byl usmrcen lékařskými zásahy na pokyn svého údajného přítele Stalina. Nikdy to však nebylo plně prokázáno.

Seznam děl: povídka Makar Čudra / 1892/, román Mať /1906/, časopis Beseda /1924/, Skazki ob Italii / 1903/