Viktor Dyk

básník, prozaik a dramatik, kulturní a politický publicista, divadelní a literární kritik, překladat

Narození:

31. 12. 1877 , Pšovka u Mělníka

Úmrtí:

14. 5. 1931  ve věku 53 let,  Lopud, Jugoslávie  †

Znamení:

kozoroh  

Výška:

přidej výšku

Hodnotit:

Líbí Nelíbí

124 se líbí, 22 se nelíbí

Viktor Dyk byl příslušníkem generace buřičů - anarchistů. Byl to básník, prozaik a dramatik, kulturní a politický publicista, divadelní a literární kritik, překladatel z francouzštiny a němčiny. Otec Viktora Dyka byl ředitelem mělnického panství knížete Jiřího z Lobkovic. v Mělníku žila rodina do roku 1888, poté se přestěhovala do Prahy, nejdříve na Malou Stranu, od roku 1904 se usídlila na Vinohradech. Viktor Dyk studoval na gymnáziu v Žitné ulici, kde ho učil dějepisu Alois Jirásek. Vlivem bratra Ludvíka, studenta téhož gymnázia a příslušníka pokrokářského hnutí, se Viktor Dyk zajímal o veřejné a literární dění. V letech 1896 - 97 působil Viktor Dyk v literárním a řečnickém spolku Slavia, v letech 1897 - 99 v Intimním volném jevišti. Od roku 1902 byl členem Kruhu českých spisovatelů a o rok později v literárním odboru Umělecké besedy. Po maturitě v roce 1896 začal Viktory Dyk studovat práva a studium ukončil v roce 1900 absolutoriem. Pád Badeniho vlády v roce 1897, prosincové národnostní bouře a stanné právo, jako i reakce českých sociálně demokratických poslanců na státoprávní ohražení mladočechů, natrvalo ovlivnily Dykovu ideologickou orientaci. Tyto události se také staly inspirací Dykovy beletrie. Po složení judiciální zkoušky v roce 1905 se Viktor Dyk definitivně rozhodl pro kariéru svobodného novináře a spisovatele. Od roku 1907 redigoval časopis Lumír. Od roku 1907 úzce spolupracoval s nově založeným Vinohradským divadlem a v letech 1910 - 14 působil jako redaktor listu státoprávně pokrokové strany Samostatnost. Do okruhu Dykových přátel patřili H. Jelínek, R. Medek, F. Skácelík a J. Kamper. V roce 1911 Viktor Dyk neúspěšně kandidoval za stranu Samostatnost ve volbách do říšské rady. Brzy po volbách se stal důsledným stoupencem řešení české otázky, počítajícího s násilným odtržením od rakouské monarchie. Po vypuknutí 1. světové války se Viktor Dyk stal členem nejužšího vedení strany a jednal s T. G. Masarykem o formách zahraniční akce na podporu české věci. Pro ni měl pracovat v emigraci, z jeho odchodu do zahraničí nakonec sešlo. Po zastavení činnosti strany Samostatnosti v roce 1915 se Viktor Dyk začal věnovat překládání her pro Vinohradské divadlo. V Lidových novinách otiskoval alegorickou prózu na pokračování Tajemná dobrodružství Alexeje Iványče Kozulinova. Za toto dílo byl vyšetřován "pro úmysl popouzet tiskem k nenávisti a opovržení ke státní správě". Nakonec byl Viktor Dyk 20.11.1916 zatčen pro velezradu v aféře prof. Štěpánka a uvězněn v posádkovém vězení. Zde překládal francouzské prokleté básníky a psal poezii. V roce 1917 byl Dyk pro nedostatek důkazů propuštěn, ale vyšetřování se vedlo na svobodě. Viktor Dyk se stal členem spisovatelské rady a obnovil svoji publicistickou činnost. Od roku 1917 pracoval jako redaktor v Národních listech, několika texty přispěl i do Bassových Letáků. V únoru roku 1918 se účastnil založení pravicové Strany národně demokratické. Po 28. říjnu 1918 se stal poslancem Národního shromáždění a od roku 1928 senátorem, členem branného výboru. Působil jako oponent prezidenta Masaryka. V roce 1928 se Viktor Dyk oženil po sedmadvacetileté známosti se spisovatelkou Zdenkou Háskovou. Viktor Dyk podnikal mnoho zahraničních cest. Navštívil Německo, Francii, Polsko, Litvu a Jugoslávii. Při své poslední návštěvě Jugoslávie byl postižen srdeční mrtvicí a zahynul při koupání v moři, v zátoce ostrova Lopud u Dubrovníku. S velkými poctami byl převezen do Prahy a pohřben na Olšanských hřbitovech. Bratr Viktora Dyka, Ludvík (1875 - 1925) byl žurnalista, synovec Viktor Kripner, syn sestry Hedviky, publikoval několik básnických sbírek. Dílo Viktora Dyka: Autorský profil Viktora Dyka spoluvytvářela doba autorových literárních začátků. S dobou vypjatou národnostními konflikty 90. let 19. století se Dyk vyrovnával především v próze. Tuto dobu odmítal jako dobu zrazených ideálů a zbabělých kompromisů s přízemní realitou. Symbolismus 90. let poskytl Dykově tvorbě stylové východisko, z něhož se postupně vyvinul Dykův osobitý sloh. Sloh Viktora Dyka byl charakteristický strohým členěním textu na symbolické zkratky, lakonickou pointovaností a strukturní citátovostí. Viktor Dyk psal ve dvou rovinách - zpodoboval dialektiku ideálu a skutečnosti existencionálně nebo společensky. Naturel Viktora Dyka byl spíše lyrický a jeho poezie umělecky předčila jeho práce prozaické i dramatické. Všechny žánrové složky jeho díla vytvářely pevnou jednotu. Základním postojům jeho poezie odpovídala i dvojí orientace Dykových překladů francouzské lyriky: postoji negujícímu odpovídal zájem o prokleté básníky - Baudelaire, Corbiére, Desbordes-Valmore, Verlaine, postoji usilujícímu aktivně utvářet společenské poměry zájem o V. Huga. Díla vyrovnávající se s národnostními konflikty 90. let 19. století: Akta působení Čertova kopyta - nedokončená tetralogie - Hučí jez a jiné prózy, 1903; próza, Epizoda Tacitova je fragmentem románu Sláva Čertova kopyta, zamýšleného jako 1. díl nedopsané tetralogie Prsty Habakukovy - 1925, román Můj přítel Čehona - 1925, povídka Díla vyznívající tragicky nebo baladicky. Smrti, která je největším protivníkem naplňování životního ideálu, čelí autor mravním heroismem: Poezie: Noci chiméry - 1917 Domy - 1926 Devátá vlna - 1930 Zápas Jiřího Macků - 1916, básnická skladba Giuseppe Moro - 1911 Próza: Krysař - 1915, novoklasicistní novela Zmoudření Dona Quijota - 1913, tragédie V dílech účtujících adresně s bezprostřední politickou a literární situací se představuje Viktor Dyk jako autor ironik, satirik, pamfletik a parodista. Stává se kritikem národního charakteru: Poezie: Satiry a sarkasmy - 1905 Pohádky z naší vesnice - 1910 Prohrané kampaně - 1914 Próza: Příhody - 1911, sbírka povídek Tajemná dobrodružství Alexeje Iványče Kozulinova - 1923, povídka 1923 časopisecky 1915 Posel - 1907, historické drama, 1. díl zamýšlené a neuskutečněné dramatické trilogie Ondřej a drak - komedie, 1920 Válečná tetralogie - sbírky básní, vrcholný básnický projev autorova nacionalismu, založeného na představě národa jako jednoty mravně závazných hodnot daných i utvrzovaných historickou tradicí. - Lehké a těžké kroky - 1915 - Anebo - 1918 - Okno - 1921 - Poslední rok - 1922 Další dílo: Poezie: A porta inferi - 1897 Síla života - 1898 Marnosti - 1900 Buřiči - 1903 Milá sedmi loupežníků - 1906, báseň Pan poslanec - 1921, časopisecky 1912 - 13 Podél cesty - 1922 Zpěvy v bouři - 1928 Próza: Konec Hackenschmidův - 1904, román Prosinec - 1906, román Píseň o vrbě - 1908, sbírka povídek Tichý dům - 1921, povídka Zlý vítr - 1922, sbírka povídek Holoubek Kuzma - 1928, povídka Soykovy děti - 1929, román Divadelní hry: Tragikomedie - 1902, sbírka her - Pomsta - 1896, pod pseudonymem R. Vilde - Odchod - 1901 Epizoda - 1906 Premiéra - 1905 Smuteční hostina - 1906 Veliký mág - 1914 Zvěrstva - 1919 Revoluční trilogie - sbírka divadelních her, premiéra celku 1917 - Ranní ropucha - 1908 - Poražení - 1911 - Figaro - 1917 Napravený plukovník Švec - 1929 …zobrazit celý životopis