Ivan Olbracht, vlastním jménem Kamil Zeman, byl prozaik a novinář.

Ivan Olbracht se narodil v rodině advokáta a spisovatele Antala Staška (vl. jménem Antonín Zeman). Matka pocházela z česko-židovské rodiny.

Po absolvování gymnázia ve Dvoře Králové nad Labem v roce 1900 se Ivan Olbracht odebral na studia práv do Berlína. Po dvou letech pokračoval ve studiu v Praze. Zde však brzy přestoupil na filozofii, obor historie - zeměpis. V roce 1909 univerzitu opustil a začal se věnovat žurnalistice. Publikoval v Dělnických listech, v Právo lidu, Rudém právu aj. Věnoval se politické činnosti, nejdříve v sociálně demokratické levici, potom v komunistické straně.

Za svou politickou aktivitu byl Ivan Olbracht dvakrát vězněn. Z komunistické strany byl jako iniciátor tzv. manifestu sedmi vyloučen, Po odchodu z politiky pracoval Ivan Olbracht jako spisovatel z povolání.

Ve Vídni se seznámil s Helenou Malířovou, spisovatelkou a novinářkou, s níž ho potom vázalo dlouholeté soužití.

Ve 30. letech 20. století jezdil Ivan Olbracht k delším pobytům na Podkarpatskou Rus, kde čerpal inspiraci pro svou další tvorbu.

V době německé okupace žil Ivan Olbracht ve Stříbrci u Třeboně a účastnil se odboje ve styku s partyzány. Po válce pracoval v různých státních a stranických funkcích.


Olbrachtovo životní prozaické dílo může být členěno do tří etap.

Pro první etapu i pro další vývoj tvorby se stala charakteristickou postava zlého muže.

O zlých samotářích - 1913, jde o tři povídky, všechny jsou o vyděděncích ze společnosti
- Joska, Ferko a Paulína
- Rasík a pes
- Bratr Žak

Žalář nejtemnější - 1916, psychologický román o slepém muži, který z chorobné žárlivosti činí ze svého vnitřního osamocení svůj životní program - týrá všechny kolem sebe.

Podivné přátelství herce Jesenia - 1919, román herecký a válečný o dvou protikladných osobnostech

Ve druhém období jde o pokusy o syntézu, románovou reportáž a literaturu dokumentu.

Devět veselých povídek z Rakouska i z republiky - 1927, v roce 1948 vydáno pod titulem Bejvávalo - humoristické a satirické povídky. Populární povídka Prstýnek byla zfilmována.

Anna proletářka - 1928, román, v němž autor zachytil politické uvědomování venkovské dívky pod vlivem muže - dělníka v běhu politických událostí roku 1920.

Zamřížované zrcadlo - 1930, dokumentární reportážní próza s autobiografickým podkladem z ostravského vězení

Do třetí etapy tvorby přivedla Ivana Olbrachta stále důkladnější znalost Podkarpatské Rusi, kde se téměř trvale usadil ve vsi Koločava.

Nikola Šuhaj loupežník - 1933, baladický román, v němž se propojuje legenda se skutečností. Na základě reálného osudu vytváří lidovou pověst o boji proti bezpráví

Země beze jména - 1932, kniha reportáží zabývajících se sociální, politickou a národnostní problematikou Podkarpatské Rusi

Hory a staletí - 1935, kniha rozšířených reportáží ze Země beze jména

Golet v údolí - 1937, povídkový triptych zachycuje izolovaný život pravověrných židů v Polaně.
- Zázrak s Julčou, tragikomická novela
- Událost v mikve, tragikomická novela, mikve je rituální lázeň
- O smutných očích Hany Karadžičové, vrchol knihy. Dívka Hanele se zamiluje do křtěného žida, stane se jeho ženou a odchází z domova prokleta rodinou a souvěrci. Vyprovází i žalozpěv jejího děda, jako by zemřela.

Závěrečné období Olbrachtovy tvorby je určeno většinou dětem a mládeži:
Biblické příběhy - 1939, příběhy ze Starého zákona
Čtení z Bible kralické - vydáno posmrtně 1958
Ze starých letopisů - 1940, příběhy z českých kronik
O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách - 1947, staroindické bajky

Reportáže:
Obrazy se soudobého Ruska - 1920 - 21, 3 svazky
Cesta za poznáním - 1952

Ivan Olbracht psal i filmové scénáře, např. k filmům Marijka, Nevěrnice atd. Překládal zejména z němčiny.