František Pavlíček byl dramatik, autor divadelních, televizních a rozhlasových her.

František Pavlíček se narodil v Lukově u Zlína v rodině zedníka. Do gymnázia chodil v Holešově, potom pracoval jako lesní dělník v rodišti. Po 2. světové válce se zapsal na pražské Filozofické fakultě UK v oboru slovanské literatury a estetiky. Studia dokončil v roce 1952 doktorátem s disertací o obrozeneckém spisovateli a dramatikovi Život a dílo Simeona Karla Macháčka.

Již jako student působil František Pavlíček jako dramaturg Čs. rozhlasu v Českých Budějovicích. Až do roku 1970 pracoval postupně v Čs. rozhlase v Praze, ve Filmovém studiu Barrandov a jako umělecký ředitel Divadla na Vinohradech. Odtud musel z politických důvodů oejít.

Po roce 1970 nemohl František Pavlíček pracovat jinde než v dělnických zaměstnáních. Živil se skladnictvím, domovnictvím atd.

Po podepsání Charty 77 byl František Pavlíček zatčen, vězněn a v roce 1978 odsouzen na sedmnáct měsíců s odkladem na tři roky.

František Pavlíček tvořil po cizími jmény jako Helena Šimáčková, Miloň Čepelka, Alena Břízova. Publikoval v samizdatu a byl činný v disidentském hnutí.

V roce 1990 se František Pavlíček stal ústředním ředitelem Čs. rozhlasu. Od roku 1992 se věnoval jen své tvorbě.


Celé Pavlíčkovo dílo je, kromě několika próz, naplněno desítkami divadelních, filmových a televizních adaptací a scénářů, většinou podle cizích předloh, vše převážně s jeho autorským podílem. Pavlíčkova dramata vycházejí z jasného filozofického základu a působí svou mravní naléhavostí ve smyslu humanismu.

Próza:
Čas jeřabin - 1970
Konec patriarchátu - 1992

Dramata:
V prvním tvůrčím období napsal František Pavlíček několik her ve volné cyklu. Zabývají se problémem politické emigrace.

Hodina silných hvězd
- Chtěl bych se vrátit - 1956
- Labyrint srdce - 1958, původní název Černá vlajka
- Zápas s andělem - 1961, pro aktuální vyostřenost a kritičnost byl z repertoáru Národního divadla stažen
a teprve v upravené verzi uveden na scénu po dvou letech

V dalším období autor přistupuje k zpracování cizích námětů.
Po staru se krást nedá - 1966, podle Karla Čapka
Nanebevzetí Sašky Krista - 1967, podle I. Babela
Život skladatele Foltýna aneb Posedlost - 1969, podle K. Čapka

Pro rozhlas upravil již od konce 40. let 20. století řadu dalších děl např. od K. Poláčka, K. M. Čapka - Choda, B. Němcové a A. Jiráska. Z cizích autorů to byli např. H. Ibsen, A.S. Puškin. Pro děti zpracovával díla H. Ch. Andersena nebo K. Čapka.

Dávno, dávno již tomu - 1979, monodrama, pův. Zpráva o pohřbívání, vzniklo úpravou Šamberkova Jedenáctého přikázání a Maupassantovy povídky U Tellierů. Toto monodrama bylo napsáno pro Vlastu Chramostovou. Dílo je složené z pomyslných rozhovorů Boženy Němcové s umírajícím synem Hynkem, opatrnou kolegyní, nevěrným milencem, mužem a se sebou samou. Zpráva o třech pohřbech - Hynkově, Havlíčkově a Němcové - měla ukázat, jak se v Čechách s opatrnickým ohledem na danou situaci pohřbívají mimořádní lidé.

Chvála prostopášnosti - 1990, hra čerpá z osudů Mikuláše Dačického z Hesova
Zrcadlení - 1997

Tvorba pro děti:
Bajaja - 1955
Slavík - 1957
Kníže Bruncvík - 1958
Tři zlaté vlasy děda Vševěda - 1958
Malá mořská víla - 1992

Scenáristická tvorba a spolupráce s režiséry na scénářích:
Horoucí srdce - o Boženě Němcové
Markéta Lazarová - podle V. Vančury
Babička - podle Boženy Němcové, dva díly
Tři oříšky pro Popelku
Velké trápení - podle Heleny Šmahelové

Televizní hry:
Konec léta
Ohnice
Trhani - podle Jana Nerudy
Usmívej se, lásko má - podle V. Vančury
Muž v pozadí