František Pavlíček

dramatik a scenárista

Narození:

20. 11. 1923 , Lukov u Zlína

Úmrtí:

29. 9. 2004  ve věku 80 let,  Praha  †

Znamení:

štír  

Výška:

přidej výšku

Hodnotit:

Líbí Nelíbí

3 se líbí, 1 se nelíbí

František Pavlíček byl dramatik, autor divadelních, televizních a rozhlasových her. František Pavlíček se narodil v Lukově u Zlína v rodině zedníka. Do gymnázia chodil v Holešově, potom pracoval jako lesní dělník v rodišti. Po 2. světové válce se zapsal na pražské Filozofické fakultě UK v oboru slovanské literatury a estetiky. Studia dokončil v roce 1952 doktorátem s disertací o obrozeneckém spisovateli a dramatikovi Život a dílo Simeona Karla Macháčka. Již jako student působil František Pavlíček jako dramaturg Čs. rozhlasu v Českých Budějovicích. Až do roku 1970 pracoval postupně v Čs. rozhlase v Praze, ve Filmovém studiu Barrandov a jako umělecký ředitel Divadla na Vinohradech. Odtud musel z politických důvodů oejít. Po roce 1970 nemohl František Pavlíček pracovat jinde než v dělnických zaměstnáních. Živil se skladnictvím, domovnictvím atd. Po podepsání Charty 77 byl František Pavlíček zatčen, vězněn a v roce 1978 odsouzen na sedmnáct měsíců s odkladem na tři roky. František Pavlíček tvořil po cizími jmény jako Helena Šimáčková, Miloň Čepelka, Alena Břízova. Publikoval v samizdatu a byl činný v disidentském hnutí. V roce 1990 se František Pavlíček stal ústředním ředitelem Čs. rozhlasu. Od roku 1992 se věnoval jen své tvorbě. Dílo Františka Pavlíčka: Celé Pavlíčkovo dílo je, kromě několika próz, naplněno desítkami divadelních, filmových a televizních adaptací a scénářů, většinou podle cizích předloh, vše převážně s jeho autorským podílem. Pavlíčkova dramata vycházejí z jasného filozofického základu a působí svou mravní naléhavostí ve smyslu humanismu. Próza: Čas jeřabin - 1970 Konec patriarchátu - 1992 Dramata: V prvním tvůrčím období napsal František Pavlíček několik her ve volné cyklu. Zabývají se problémem politické emigrace. Hodina silných hvězd - Chtěl bych se vrátit - 1956 - Labyrint srdce - 1958, původní název Černá vlajka - Zápas s andělem - 1961, pro aktuální vyostřenost a kritičnost byl z repertoáru Národního divadla stažen a teprve v upravené verzi uveden na scénu po dvou letech V dalším období autor přistupuje k zpracování cizích námětů. Po staru se krást nedá - 1966, podle Karla Čapka Nanebevzetí Sašky Krista - 1967, podle I. Babela Život skladatele Foltýna aneb Posedlost - 1969, podle K. Čapka Pro rozhlas upravil již od konce 40. let 20. století řadu dalších děl např. od K. Poláčka, K. M. Čapka - Choda, B. Němcové a A. Jiráska. Z cizích autorů to byli např. H. Ibsen, A.S. Puškin. Pro děti zpracovával díla H. Ch. Andersena nebo K. Čapka. Dávno, dávno již tomu - 1979, monodrama, pův. Zpráva o pohřbívání, vzniklo úpravou Šamberkova Jedenáctého přikázání a Maupassantovy povídky U Tellierů. Toto monodrama bylo napsáno pro Vlastu Chramostovou. Dílo je složené z pomyslných rozhovorů Boženy Němcové s umírajícím synem Hynkem, opatrnou kolegyní, nevěrným milencem, mužem a se sebou samou. Zpráva o třech pohřbech - Hynkově, Havlíčkově a Němcové - měla ukázat, jak se v Čechách s opatrnickým ohledem na danou situaci pohřbívají mimořádní lidé. Chvála prostopášnosti - 1990, hra čerpá z osudů Mikuláše Dačického z Hesova Zrcadlení - 1997 Tvorba pro děti: Bajaja - 1955 Slavík - 1957 Kníže Bruncvík - 1958 Tři zlaté vlasy děda Vševěda - 1958 Malá mořská víla - 1992 Scenáristická tvorba a spolupráce s režiséry na scénářích: Horoucí srdce - o Boženě Němcové Markéta Lazarová - podle V. Vančury Babička - podle Boženy Němcové, dva díly Tři oříšky pro Popelku Velké trápení - podle Heleny Šmahelové Televizní hry: Konec léta Ohnice Trhani - podle Jana Nerudy Usmívej se, lásko má - podle V. Vančury Muž v pozadí …zobrazit celý životopis