zavřít
Václav Černý

překladatel, esejista, literární věděec, editor

Narození:
26. 3. 1905 , Jizbice u Náchoda
Úmrtí:
2. 7. 1987  ve věku 82 let,  Praha  †
Znamení:
beran  
Výška:
přidej výšku
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

4 se líbí, 1 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Václav Černý byl český literární vědec, překladatel, esejista a editor. Václav Černýse narodil v rodině učitele, literárního historika a překladatele z francouzštiny Václava Černého (1862 – 1941). Středočeská studia absolvoval na gymnáziu v Náchodě a na lyceu v Dijonu, kde v roce 1924 maturoval.V letech 1924 – 29 studoval romanistiku a bohemistiku na Filozofické fakultě UK. Václav Černý krátce učil na reálce v Brně. V roce 1930 odešel do Ženevy a do roku 1934 zde zastával místo sekretáře slavistického institutu - Institut d´études slaves. Na ženevské univerzitě se také habilitoval pro srovnávací a obecnou literaturu. Po návratu učil na středních školách, získal docenturu románských literatur na Filozofické fakultě UK v Praze. Přednášel rovněž jao mimořádný profesor na Masarykově univerzitě v Brně. Po uzavření vysokých škol v době nacistické okupace se Václav Černý vrátil k profesuře na reálném gymnáziu v Praze. Byl činný v protifašistickém odboji. V roce 1944 byl zatčen a až do konce války vězněn na Pankráci. V roce 1945 byl Václav Černý krátce členem České národní rady a Zemského národního výboru. Do roku 1951 přednášel obecnou a srovnávací literaturu na filozofické fakultě UK. Pro svůj negativní postoj ke komunistickému režimu byl propuštěn, zatčen, ale při soudu opět osvobozen. V roce 1968 se Václav Černý vrátil na fakultu, ale vroce 1970 byl penzionován a mohl publikovat pouze v zahraničí. Dílo Václava Černého: Václav Černý pracoval rovněž jako redaktor kritické přílohy Lidových novin a založil Kritický měsíčník, který byl trvale spojen s jeho jménem. Měl blízko k existencionalismu, z českých autorů ho zajímali např. Jiří Orten, František Halas a další básníci spirtuálního proudu či existencionalismu. Do poválečných diskusí zasáhl studiemi Boje a směry socialistické kultury – 1946 Osobnost, tvorba a boj – 1947 Na sklonku šedesátých let psal o tvorbě B. Hrabala a M. Kundery. Z literárněvědných témat se věnoval především romantismu, baroku, francouzské a staročeské literatuře. Překládal ze španělštiny, francouzštiny a italštiny. Odborné a vědecké práce, eseje: bIdeové kořeny současného umění – 1929 Essai sur le titanisme dans la poésie romantique entre 1815 et 1850 – 1935. Autor v tomto francouzském eseji se zaměřuje na rozbor poezie již od počátku 19. století. Jde tu nejen o nové pojetí vztahu člověka k Bohu, ale i o postavení umělce ve společnosti. Karel Čapek – 1936 Jaroslav Seifert – 1954 Esej o básnickém baroku – 1937 Rasismus, jeho základy a vývoj – 1939 Meditace o romantickém neklidu – 1941, o Lermontovi Polibek na usměvavá ústa – 1943, o Dantovi Osobnost, tvorba a boj – 1947 Staročeská milostná lyrika – 1948 První sešit o existencialismu – 1948 Staročeský Mastičkář – 1955 Lid a literatura ve středověku, zvláště v románských zemích – 1958. Černý se zde snaží objasnit na středověkém materiálu tolik zneužívaný pojem „lid“ v současné době. Knížka o Babičce – 1963, autor navazuje na otcovskou tradici, v níž na základě pramenů a důkladných znalostí rodného kraje, citlivě koriguje klasické dílo. Co je kritika, co není a k čemu je na světě – 1968 Studie ze starší světové literatury – 1969 Studie a eseje z moderní světové literatury – 1969 O povaze naší kultury – 1981 Mnichov Paměti 1 – 3, 1992 – 94 Druhý sešit o existencialismu – spolu s Prvním sešitem, 1992 Eseje o české a slovenské próze – 1994 Skutečnost svoboda – 1995 …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Václav Černý byl český literární vědec, překladatel, esejista a editor.

Václav Černýse narodil v rodině učitele, literárního historika a překladatele z francouzštiny Václava Černého (1862 – 1941). Středočeská studia absolvoval na gymnáziu v Náchodě a na lyceu v Dijonu, kde v roce 1924 maturoval.V letech 1924 – 29 studoval romanistiku a bohemistiku na Filozofické fakultě UK.

Václav Černý krátce učil na reálce v Brně. V roce 1930 odešel do Ženevy a do roku 1934 zde zastával místo sekretáře slavistického institutu - Institut d´études slaves. Na ženevské univerzitě se také habilitoval pro srovnávací a obecnou literaturu. Po návratu učil na středních školách, získal docenturu románských literatur na Filozofické fakultě UK v Praze. Přednášel rovněž jao mimořádný profesor na Masarykově univerzitě v Brně.

Po uzavření vysokých škol v době nacistické okupace se Václav Černý vrátil k profesuře na reálném gymnáziu v Praze. Byl činný v protifašistickém odboji. V roce 1944 byl zatčen a až do konce války vězněn na Pankráci.

V roce 1945 byl Václav Černý krátce členem České národní rady a Zemského národního výboru. Do roku 1951 přednášel obecnou a srovnávací literaturu na filozofické fakultě UK. Pro svůj negativní postoj ke komunistickému režimu byl propuštěn, zatčen, ale při soudu opět osvobozen.

V roce 1968 se Václav Černý vrátil na fakultu, ale vroce 1970 byl penzionován a mohl publikovat pouze v zahraničí.

Dílo Václava Černého:

Václav Černý pracoval rovněž jako redaktor kritické přílohy Lidových novin a založil Kritický měsíčník, který byl trvale spojen s jeho jménem. Měl blízko k existencionalismu, z českých autorů ho zajímali např. Jiří Orten, František Halas a další básníci spirtuálního proudu či existencionalismu.

Do poválečných diskusí zasáhl studiemi
Boje a směry socialistické kultury – 1946
Osobnost, tvorba a boj – 1947

Na sklonku šedesátých let psal o tvorbě B. Hrabala a M. Kundery. Z literárněvědných témat se věnoval především romantismu, baroku, francouzské a staročeské literatuře. Překládal ze španělštiny, francouzštiny a italštiny.

Odborné a vědecké práce, eseje:
bIdeové kořeny současného umění – 1929

Essai sur le titanisme dans la poésie romantique entre 1815 et 1850 – 1935. Autor v tomto francouzském eseji se zaměřuje na rozbor poezie již od počátku 19. století. Jde tu nejen o nové pojetí vztahu člověka k Bohu, ale i o postavení umělce ve společnosti.

Karel Čapek – 1936
Jaroslav Seifert – 1954
Esej o básnickém baroku – 1937
Rasismus, jeho základy a vývoj – 1939
Meditace o romantickém neklidu – 1941, o Lermontovi
Polibek na usměvavá ústa – 1943, o Dantovi
Osobnost, tvorba a boj – 1947
Staročeská milostná lyrika – 1948
První sešit o existencialismu – 1948
Staročeský Mastičkář – 1955

Lid a literatura ve středověku, zvláště v románských zemích – 1958. Černý se zde snaží objasnit na středověkém materiálu tolik zneužívaný pojem „lid“ v současné době.

Knížka o Babičce – 1963, autor navazuje na otcovskou tradici, v níž na základě pramenů a důkladných znalostí rodného kraje, citlivě koriguje klasické dílo.

Co je kritika, co není a k čemu je na světě – 1968
Studie ze starší světové literatury – 1969
Studie a eseje z moderní světové literatury – 1969
O povaze naší kultury – 1981 Mnichov
Paměti 1 – 3, 1992 – 94
Druhý sešit o existencialismu – spolu s Prvním sešitem, 1992
Eseje o české a slovenské próze – 1994
Skutečnost svoboda – 1995

  • Podepsal Chartu 77: Že za komunistů byla cenzura? Je to zpátky. Snad tomu roku 89 nevěříte

    Parlamentnílisty.cz, 23. 1. 2019 ROZHOVOR „Jsme národem, který se v rozhodujících momentech na rozhraní svého bytí či nebytí nakonec nebránil. Naši padlí bojovali na různých bojištích světa, ale největší ztráty utrpěl národ doma, když si ideologicky totalitní režimy zajišťovaly svá snadná vítězství likvidací našich vůdčích elit,“ vysvětluje signatář Charty 77 Otto Černý. Zároveň připomněl, že tolik ztrát generálů, aniž jsme bojovali, neměl žádný národ. Podle něj se Češi v devadesátých letech domnívali, že začlenění do struktur jako Evropská unie, Severoatlantická aliance vše vyřeší a zůstane „náš úhledný píseček“. A byl to omyl, který si připouštěl snad jen prezident Václav Klaus. … více

  • Moravec v ČT řešil, jak být šťastný. S šéfem Bohnic a exmanželkou Bolka Polívky

    Parlamentnílisty.cz, 9. 1. 2019 Václav Moravec tentokrát na ČT24 zabrousil do filozofičtějších témat: téma Fokusu, který moderoval, bylo Žít a Užít. Pozvání přijali mimo jiné herečka Chantal Poullain, konzultant Petr Ludwig, manažerka Diana Rádl Rogerová, psychiatr Martin Hollý, historik Karel Černý nebo cestovatelka Viktorka Hlaváčková. Řešilo se jídlo, plýtvání, alkohol, cigarety, ale třeba i zaměstnání, sex a moderní téma prokrastinace. Na konci pořadu dal slovo studentům, aby hostům kladli otázky. … více

  • Výtvarník David Černý k srpnu 1968: Ruská okupace pokračuje! I kvůli posledním prezidentům

    Blesk, 27. 8. 2018 Je nejen výtvarník, ale i kritik politických poměrů. David Černý (50) se na Frekvenci 1 rozmluvil k srpnu 1968 a při tom se řádně navezl do dvou posledních českých prezidentů – Václava Klause (77) a Miloše Zemana (73)! … více

Vztahy – Václav Černý