![]() |
- Narození:
- 20. 7. 1901 , Syrakusy, Itálie
- Úmrtí:
- 14. 6. 1968 ve věku 66 let, Neapol, Itálie †
- Znamení:
- rak
- Výška:
- přidej výšku
- Hodnotit:
Salvatore Quasimodo byl italský básník poezie osobitého výrazu, jazykové ryzosti s hudebními prvky. Roku 1959 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „Za jeho lyrickou poezii, která s klasickým zápalem vyjadřuje tragický životní pocit současnosti“. Salvatore Quasimodo pocházel z rodiny železničního zaměstnance. Chtěl se stát inženýrem, studoval v Messině, Palermu i Římě, ale studia nakonec ukončil. Začal se zabývat klasickými jazyky a divadelní kritikou. Od roku 1938 byl redaktorem týdeníku Tempo, poté přednášel italskou literaturu na konzervatoři v Miláně. Dílo Salvatora Quasimoda: Salvatore Quasimodo ve svých básních nezakrýval tragické aspekty našeho bytí, snažil se však najít rovnováhu tím, že líčil temné i nadějné stránky života. V lyrické tvorbě nacházel zpočátku inspiraci z rodné Sicilie. Později rozšířil své obzory v světovém měřítku. Velkou úlohu tu hraje také antické dědictví, kterému se věnoval také v překladech, např. Homér, Sofokles, Euripides, Vergilius, Catullus či Ovidius, evropská a světová kulturní tradice např. Shakespeare, Moliére nebo Pablo Neruda. Zážitky z období fašismu a 2. světové války vedly autora v jeho tvorbě k otevřenějším a angažovanějším veršům, ve srovnání s dřívější subjektivní uzavřeností, která byla považována za součást tzv. „hermetické poezie“. Významnou roli hrálo také s italským neorealismem. Voda a země - 30. Léta 20. století Potopený hoboj - 30. Léta 20. století Nesrovnatelná země – 1958 Česky: Život není sen – 1960 A náhle je večer - 1984 …zobrazit celý životopis
Životopis
Salvatore Quasimodo byl italský básník poezie osobitého výrazu, jazykové ryzosti s hudebními prvky. Roku 1959 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „Za jeho lyrickou poezii, která s klasickým zápalem vyjadřuje tragický životní pocit současnosti“.
Salvatore Quasimodo pocházel z rodiny železničního zaměstnance. Chtěl se stát inženýrem, studoval v Messině, Palermu i Římě, ale studia nakonec ukončil. Začal se zabývat klasickými jazyky a divadelní kritikou. Od roku 1938 byl redaktorem týdeníku Tempo, poté přednášel italskou literaturu na konzervatoři v Miláně.
Salvatore Quasimodo ve svých básních nezakrýval tragické aspekty našeho bytí, snažil se však najít rovnováhu tím, že líčil temné i nadějné stránky života. V lyrické tvorbě nacházel zpočátku inspiraci z rodné Sicilie. Později rozšířil své obzory v světovém měřítku. Velkou úlohu tu hraje také antické dědictví, kterému se věnoval také v překladech, např. Homér, Sofokles, Euripides, Vergilius, Catullus či Ovidius, evropská a světová kulturní tradice např. Shakespeare, Moliére nebo Pablo Neruda.
Zážitky z období fašismu a 2. světové války vedly autora v jeho tvorbě k otevřenějším a angažovanějším veršům, ve srovnání s dřívější subjektivní uzavřeností, která byla považována za součást tzv. „hermetické poezie“. Významnou roli hrálo také s italským neorealismem.
Voda a země - 30. Léta 20. století
Potopený hoboj - 30. Léta 20. století
Nesrovnatelná země – 1958
Česky:
Život není sen – 1960
A náhle je večer - 1984
Megi (1989)
Questo mondo proibito (1963)
Tarantula (1962)
Noc (1961)
Barabáš (1961)
Macbeth (1960)
Romeo e Giulietta (1954)
Poslední komentáře – Salvatore Quasimodo
| vstup do diskuze (celkem 0 příspěvků)