Jaroslav Vrchlický

dramatik, překladatel, básník, prozaik

Narození:

17. 2. 1853 , Louny

Úmrtí:

9. 9. 1912  ve věku 59 let,  Domažlice  †

Znamení:

vodnář  

Výška:

přidej výšku

Hodnotit:

Líbí Nelíbí

132 se líbí, 41 se nelíbí

Jaroslav Vrchlický, vlastním jménem Emil Frída, byl básník, překladatel, dramatik, vůdčí osobnost lumírovců. Jaroslav Vrchlický prožíval své dětství u svého strýce faráře v Ovčárech u Kolína. Po maturitě na gymnáziu v Klatovech začal studovat teologii, ale brzy přešel na Filozofickou fakultu. Vystudoval filozofii, historii a románské jazyky. Jaroslav Vrchlický pobýval rok v Itálii jako šlechtický vychovatel. Zde pronikl do italské a francouzské poezie, která se později projevovala v jeho vlastní tvorbě. Oblíbil si slunný románský jih, tento kraj mu velmi přirostl k srdci. Po návratu do Čech redigoval Jaroslav Vrchlický Světozor, byl divadelním referentem v časopisech Pokrok a Hlas národa. Rovněž pracoval jako tajemník České techniky, později jako tajemník České akademie věd a umění. V roce 1893 byl Jaroslav Vrchlický jmenován profesorem srovnávacích literatur na univerzitě. Byl členem několika zahraničních akademií, poslancem Panské sněmovny ve Vídni aj. Manželkou Jaroslava Vrchlického se stala Ludmila Podlipská, dcera spisovatelky Sofie Podlipské. Podlipská Vrchlického obdivovala pro jeho básnický talent a inspirovala ho k další tvorbě, snažila se ale tlumit jeho cit k ní. Po rozpadu manželství a mozkové mrtvici dožíval Vrchlický poslední léta v odloučenosti v Domažlicích. Dílo Jaroslava Vrchlického: Dílo Jaroslava Vrchlického je velmi rozsáhlé. Obsahuje přes 270 knih včetně překladů, přes osmdesát původních děl doplňují překlady z osmnácti jazyků. Poezie: Těžiště původní Vrchlického tvorby je v epickém, lyrickém a dramatickém básnictví. V začátcích tvorby Vrchlický navazuje na literární tradici K. H. Máchy nebo Jana Nerudy, ve které je vyjádřen smutek, pesimismus a konvenční pocity. Z hlubin - 1875, první Vrchlického sbírka Duch a svět - 1878, vstupní sbírka v níž autor uvažuje na starých mýtech lidstva o vztahu ducha a hmoty, člověka a vesmíru i o mravních problémech. Popisuje svět od jeho stvoření. Používá hebrejskou a antickou mytologii. Vrchlický zde vidí budoucnost skepticky, ale přesto věří v ráj na zemi. Nejmilejší postava Vrchlického - Pan - je smyslným antickým polobohem. Reflexivní skladby převládají ve sbírkách: Sfinx - 1883 Dědictví Tantalovo - 1888 Brevíř moderního člověka - 1892, Vrchlický brání svou básnickou tvorbu a nesouhlasí s moderními realistickými hesly Bodláčí z Parnasu - 1893 - poezie plná ironie a sarkasmu. Promítá se zde Vrchlického špatné rozpoložení Skvrny na slunci - 1897 Historické, mytologické a legendární příběhy: Mýty - 1879 Staré zvěsti - 1883 Perspektivy - 1884 Selské balady - 1885 Zlomky epopeje - 1886, velký básnický cyklus, který Vrchlický vytvořil podle Hugovy Legendy věků. Nezabýval se však básnickou historií, ale pouze některými okamžiky v dějinách. Zlatý prach - 1887 Bozi a lidé - 1899 Velké epické skladby: Epické básně - 1876, zpracované mýty a pověsti cizích národů Hilarion - 1882, příběh egyptského askety Poutí k Eldorádu - 1882 Twardowski - 1885, skladba se soustřeďuje k polské variantě faustovského motivu Bar Kochba - 1897, k židovskému odboji proti Římanům Píseň o Vinetě - 1896, k zániku Pobaltských Slovanů Látky pro svou tvorbu čerpal autor z různých oblastí a dob. Lyrické skladby korespondují s životem a osobními prožitky básníka. Sbírky vyjadřující životní radost lásku a smyslové okouzlení: Sny o štěstí - 1876, milostná lyrická sbírka je plná optimismu a smyslných dojmů Eklogy a písně - 1880 Dojmy a rozmary - 1880 Co život dal - 1883 Jak táhla mračna - 1885 Motýli všech barev - 1887 Čarovná mračna - 1888 Hudba v duši - 1886 Dni a noci - 1889 Sbírky v nichž dospívá k tónu milostného zklamání: Hořká jádra - 1889, sbírka básní popisující podzimní a zimní přírodu. Projevuje se zde počáteční tvůrčí krize Vrchlického a špatná kritika jeho tvorby. Často mu byl vytýkán zejména laciný optimismus Okna v bouři - 1894, básně, které opět zachycují básníkovo životní zklamání, pokouší se zde ale o jeho překonání. É morta - 1889, sbírka v níž projevuje smutek nad smrtí přítelkyně zpěvačky Klementiny Kalašové Strom života - 1909, sbírka, Vrchlický zde završuje své dílo oslavným hymnem Meč Damoklův - 1913, posmrtně vydaná sbírka, dílo plné zoufalství, ve kterém se promítají básníkovi úzkosti a předtuchy jeho nemoci V mnohých dílech uplatnil Vrchlický básnické formy a strofické útvary charakterické i pro jiné útvary. Pro tuto orientaci na nenárodní témata formy byl od české národovecké kritiky obviňován z kosmopolitismu. Próza: Prozaická tvorba Vrchlického je pouze okrajová. Psal povídky a román. Loutky - 1908, román Dramatická tvorba: Noc na Karlštejně - 1884, veselohra, která je dodnes hrána a byla také zfilmována Hippodamie - trilogie zpracovaná ve scénický melodram Zdeňkem Fibichem: - Námluvy Pelopovy - 1890 - Smír Tantalův - 1891 - Smrt Hippodamie - 1891 V sudu Diogenově - 1883, veselohra s námětem z antiky jíž mj. obohatil repertoár právě otevřeného Národního divadla Soud lásky - 1886, z prostředí papežského dvora v Avignonu Drahomíra - 1882, drama z české historie Bratři - 1880, rovněž z české historie Práce překladatelská: Z Vrchlického činnosti je kvantitativně nejbohatší jeho práce překladatelská. Autor si dal za cíl převést do češtiny nejznámější díla světové literatury a na tomto nadlidském úkolu pracoval s nejvyšším úsilím. Přeložil např. Dantovu Božskou komedii Goethova Fausta Tři mušketýři - Dumas Pohádky - Anderson Dále to byli např. F. Petrarca, E. Rostand, V. Hugo, A. France, F. Schiller, W. Shakespeare aj. Překládal i moderní francouzské básníky, Ch. Baudelaira, J. A. Rimbauda, P. Verlaina apod. Překlady doprovázel literárními studiemi a eseji. Vrchlický se svými překlady snažil veřejnost seznámit s dosud neznámými autory. Poezie francouzské nové doby Poezie italská nové doby Vrchlického dílo bylo zpočátku velice ceněno, byl nazýván knížetem české poezie. V devadesátých letech 19. století byl však kritizován ze strany mladé generace za nepůvodnost a malou originalitu. Až další básnická generace se opět k Vrchlickému hlásila a ocenila jeho snahu objevovat krásy světa a života - Neumann, Šrámek, Seifert. …zobrazit celý životopis