![]() |
dramatik, prozaik
- Narození:
- 10. 9. 1890 , Praha
- Úmrtí:
- 27. 8. 1945 ve věku 54 let, Los Angeles, Kalifornie, USA †
- Znamení:
- panna
- Výška:
- přidej výšku
- Hodnotit:
Franz Werfel byl spisovatel a dramatik. Do kategorie „český spisovatel“ patří jen málo. Franz Werfel se narodil v Praze, kde strávil jen své dětství a dobu studií. Jeho otec byl bohatým židovským továrníkem. Velký vliv na něj měla jeho česká chůva, zbožná křesťanka Barbora Šimůnková. Ta ho již jako malého brávala s sebou do katolického kostela. S otcem pak chodíval do synagogy. Toto spojení židovství a katolicismu v něm zanechalo silný dojem a vytvořilo celoživotní přesvědčení, že obě náboženství jsou jen dvě podoby téže víry. Později napsal o své chůvě román. Jako žák a student nebyl nijak vynikající, učení ho nebavilo, propadal a často střídal školy. Nejraději se pohyboval ve společnosti německých literátů v kavárně Arco. Maturitu složil s velkými obtížemi. Krátce nato debutoval knihou expresionických básní, která způsobila senzaci a Werfel byl oslavován jako jeden z pilířů expresionismu. V roce 1912 odešel Werfel k zasilatelské firmě do Hamburku a pak jako lektor do lipského nakladatelství Kurta Wolffa. Po vypuknutí 1. světové války narukoval na haličskou frontu. Po čase se mu podařilo dostat do Vídně, do tiskového oddělení. V roce 1929 se Franz Werfel oženil s Almou Mahlerovou a toto bouřlivé manželství vydrželo až do spisovatelovy smrti. Když v roce 1938 obsadil Hitler Rakousko, byl Werfel na Capri a mohl odejít do Francie. Tam ale nenašel bezpečí a v roce 1940 prchal pěšky přes Pyreneje do Španělska a odtud do USA. Cesta ho vedla přes poutní městečko Lurdy, kde údajně slíbil světici sv. Bernadettě, že o ní napíše román, pokud se do USA dostane živ a zdráv. To také splnil. Poslední roky života strávil spisovatel v Kalifornii. Dočkal se i konce války, ale v srpnu 1945 podlehl těžkému infarktu. Dílo Franze Werfela: Der Weltfreund – 1911, č. Přítel světa, kniha expresionických básní, která velebila lidské bratrství. Později se Werfel prosazoval hlavně jako prozaik a dramatik: Próza: Barbara: oder die Frömmigkeit – 1929, č. Barbora aneb Zbožnost – autobiografický román ve kterém „postavil pomník“ své chůvě Bábí Nicht der Möder, der Ermordete ist Schuldig – 1919, č. Ne vrah, zavražděný je vinen – první autorův velký příběh Der Tod des Kleinbürgers – 1928, č. Smrt maloměśťáka – slavná novela Verdi – 1924, životopisný román Der Abiturienttntag – 1928, č. Sjezd abiturientů Die Vierzig Tage des Musa Dagh – 1933, č. Čtyřicet dnů. Příběh hrdinského povstání Arménů proti Turkům a jeho krvavé potlačení. Vyzněl jako autorova monumentální výzva k lidskosti. Das Lied von Bernadette – 1941, č. Píseň o Bernadettě. Tento román patří k nejlepším autorovým dílům. Der Stern der Ungeborenen – 1946, č. Hvězda nezrozených. Filozofická sci – fi vydaná po autorově smrti. Autor v ní vyslal své zázračně oživené já do vzdálené budoucnosti. Drama: Der Spiegelmensch – 1921, č. Zrcadlový člověk. Hojně hrané drama se zabývalo pokušením člověka vidět v sobě Boha. Jacobowsky und der Oberst – 1944, č. Jacobovsky a plukovník. Autor zde mistrovsky ztvárnil zážitky ze svého útěku. …zobrazit celý životopis
Životopis
Franz Werfel byl spisovatel a dramatik. Do kategorie „český spisovatel“ patří jen málo.
Franz Werfel se narodil v Praze, kde strávil jen své dětství a dobu studií. Jeho otec byl bohatým židovským továrníkem. Velký vliv na něj měla jeho česká chůva, zbožná křesťanka Barbora Šimůnková. Ta ho již jako malého brávala s sebou do katolického kostela. S otcem pak chodíval do synagogy. Toto spojení židovství a katolicismu v něm zanechalo silný dojem a vytvořilo celoživotní přesvědčení, že obě náboženství jsou jen dvě podoby téže víry.
Později napsal o své chůvě román.
Jako žák a student nebyl nijak vynikající, učení ho nebavilo, propadal a často střídal školy. Nejraději se pohyboval ve společnosti německých literátů v kavárně Arco. Maturitu složil s velkými obtížemi. Krátce nato debutoval knihou expresionických básní, která způsobila senzaci a Werfel byl oslavován jako jeden z pilířů expresionismu.
V roce 1912 odešel Werfel k zasilatelské firmě do Hamburku a pak jako lektor do lipského nakladatelství Kurta Wolffa. Po vypuknutí 1. světové války narukoval na haličskou frontu. Po čase se mu podařilo dostat do Vídně, do tiskového oddělení.
V roce 1929 se Franz Werfel oženil s Almou Mahlerovou a toto bouřlivé manželství vydrželo až do spisovatelovy smrti.
Když v roce 1938 obsadil Hitler Rakousko, byl Werfel na Capri a mohl odejít do Francie. Tam ale nenašel bezpečí a v roce 1940 prchal pěšky přes Pyreneje do Španělska a odtud do USA. Cesta ho vedla přes poutní městečko Lurdy, kde údajně slíbil světici sv. Bernadettě, že o ní napíše román, pokud se do USA dostane živ a zdráv. To také splnil.
Poslední roky života strávil spisovatel v Kalifornii. Dočkal se i konce války, ale v srpnu 1945 podlehl těžkému infarktu.
Der Weltfreund – 1911, č. Přítel světa, kniha expresionických básní, která velebila lidské bratrství.
Později se Werfel prosazoval hlavně jako prozaik a dramatik:
Próza:
Barbara: oder die Frömmigkeit – 1929, č. Barbora aneb Zbožnost – autobiografický román ve kterém „postavil pomník“ své chůvě Bábí
Nicht der Möder, der Ermordete ist Schuldig – 1919, č. Ne vrah, zavražděný je vinen – první autorův velký příběh
Der Tod des Kleinbürgers – 1928, č. Smrt maloměśťáka – slavná novela
Verdi – 1924, životopisný román
Der Abiturienttntag – 1928, č. Sjezd abiturientů
Die Vierzig Tage des Musa Dagh – 1933, č. Čtyřicet dnů. Příběh hrdinského povstání Arménů proti Turkům a jeho krvavé potlačení. Vyzněl jako autorova monumentální výzva k lidskosti.
Das Lied von Bernadette – 1941, č. Píseň o Bernadettě. Tento román patří k nejlepším autorovým dílům.
Der Stern der Ungeborenen – 1946, č. Hvězda nezrozených. Filozofická sci – fi vydaná po autorově smrti. Autor v ní vyslal své zázračně oživené já do vzdálené budoucnosti.
Drama:
Der Spiegelmensch – 1921, č. Zrcadlový člověk. Hojně hrané drama se zabývalo pokušením člověka vidět v sobě Boha.
Jacobowsky und der Oberst – 1944, č. Jacobovsky a plukovník. Autor zde mistrovsky ztvárnil zážitky ze svého útěku.
40 Days of Musa Dagh (1982)
Me and the Colonel (1958)
TV de Vanguarda (1952)
Píseň o Bernadettě (1943)
Juarez (1939)
Sjezd abiturientů (1999)
Der veruntreute Himmel (1990)
Jacobowski a plukovníki (1987)
Blaßblaue Frauenschrift, Eine (1984)
Die arge Legende vom gerissenen Galgenstrick (1978)
Cella oder Die Überwinder (1977)
Der Tod des Kleinbürgers (1974)
Franz Werfel v našich článcích
-
Příběh mladičké Bernadette vzbudil rozruch a započal slávu Lurd
16. 4. 2019 11:34 Lurdy jsou jedním z nejslavnějších poutních míst světa. S jeho počátkem je spjat příběh mladičké Francouzky Bernadette Soubirousové. Zemřela před 140 lety.… více
-
Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – díl 293. Čeština poklepem a poslechem
Parlamentnílisty.cz, 10. 4. 2023 Pavel Eisner, též Paul Eisner, někdy vystupující pod pseudonymem Jan Ort (16. ledna 1889 Praha – 8. července 1958 Praha) byl český překladatel, literární vědec, lingvista, publicista a básník. Eisner je jeden z nejvýznamnějších českých překladatelů, ovládal 12 jazyků – angličtinu, francouzštinu, islandštinu, italštinu, maďarštinu, němčinu, norštinu, perštinu, ruštinu, srbochorvatštinu, španělštinu a s jazykovou pomocí odborníků překládal i z tibetštiny. Nejčastěji překládal z němčiny (např. díla hlavních představitelů pražské německy psané literatury: Franz Kafka, Max Brod, Egon Erwin Kisch, Franz Werfel, většinu díla Thomase Manna). Nezapomenutelné jsou i jeho průkopnické překlady z angličtiny, například humoristická kniha Leo Rostena Pan Kaplan má třídu rád nebo výběr ze Stébel trávy Walta Whitmana (vyšlo jako Demokracie, ženo má). … více
-
Jak jsem potkal knihy – díl 293. Čeština poklepem a poslechem
Parlamentnílisty.cz, 10. 4. 2023 Pavel Eisner, též Paul Eisner, někdy vystupující pod pseudonymem Jan Ort (16. ledna 1889 Praha – 8. července 1958 Praha) byl český překladatel, literární vědec, lingvista, publicista a básník. Eisner je jeden z nejvýznamnějších českých překladatelů, ovládal 12 jazyků – angličtinu, francouzštinu, islandštinu, italštinu, maďarštinu, němčinu, norštinu, perštinu, ruštinu, srbochorvatštinu, španělštinu a s jazykovou pomocí odborníků překládal i z tibetštiny. Nejčastěji překládal z němčiny (např. díla hlavních představitelů pražské německy psané literatury: Franz Kafka, Max Brod, Egon Erwin Kisch, Franz Werfel, většinu díla Thomase Manna). Nezapomenutelné jsou i jeho průkopnické překlady z angličtiny, například humoristická kniha Leo Rostena Pan Kaplan má třídu rád nebo výběr ze Stébel trávy Walta Whitmana (vyšlo jako Demokracie, ženo má). … více
Poslední komentáře – Franz Werfel
| vstup do diskuze (celkem 0 příspěvků)