![]() |
dramatik, prozaik
- Narození:
- 10. 9. 1890 , Praha
- Úmrtí:
- 27. 8. 1945 ve věku 54 let, Los Angeles, Kalifornie, USA †
- Znamení:
- panna
- Výška:
- přidej výšku
- Hodnotit:
Franz Werfel byl spisovatel a dramatik. Do kategorie „český spisovatel“ patří jen málo. Franz Werfel se narodil v Praze, kde strávil jen své dětství a dobu studií. Jeho otec byl bohatým židovským továrníkem. Velký vliv na něj měla jeho česká chůva, zbožná křesťanka Barbora Šimůnková. Ta ho již jako malého brávala s sebou do katolického kostela. S otcem pak chodíval do synagogy. Toto spojení židovství a katolicismu v něm zanechalo silný dojem a vytvořilo celoživotní přesvědčení, že obě náboženství jsou jen dvě podoby téže víry. Později napsal o své chůvě román. Jako žák a student nebyl nijak vynikající, učení ho nebavilo, propadal a často střídal školy. Nejraději se pohyboval ve společnosti německých literátů v kavárně Arco. Maturitu složil s velkými obtížemi. Krátce nato debutoval knihou expresionických básní, která způsobila senzaci a Werfel byl oslavován jako jeden z pilířů expresionismu. V roce 1912 odešel Werfel k zasilatelské firmě do Hamburku a pak jako lektor do lipského nakladatelství Kurta Wolffa. Po vypuknutí 1. světové války narukoval na haličskou frontu. Po čase se mu podařilo dostat do Vídně, do tiskového oddělení. V roce 1929 se Franz Werfel oženil s Almou Mahlerovou a toto bouřlivé manželství vydrželo až do spisovatelovy smrti. Když v roce 1938 obsadil Hitler Rakousko, byl Werfel na Capri a mohl odejít do Francie. Tam ale nenašel bezpečí a v roce 1940 prchal pěšky přes Pyreneje do Španělska a odtud do USA. Cesta ho vedla přes poutní městečko Lurdy, kde údajně slíbil světici sv. Bernadettě, že o ní napíše román, pokud se do USA dostane živ a zdráv. To také splnil. Poslední roky života strávil spisovatel v Kalifornii. Dočkal se i konce války, ale v srpnu 1945 podlehl těžkému infarktu. Dílo Franze Werfela: Der Weltfreund – 1911, č. Přítel světa, kniha expresionických básní, která velebila lidské bratrství. Později se Werfel prosazoval hlavně jako prozaik a dramatik: Próza: Barbara: oder die Frömmigkeit – 1929, č. Barbora aneb Zbožnost – autobiografický román ve kterém „postavil pomník“ své chůvě Bábí Nicht der Möder, der Ermordete ist Schuldig – 1919, č. Ne vrah, zavražděný je vinen – první autorův velký příběh Der Tod des Kleinbürgers – 1928, č. Smrt maloměśťáka – slavná novela Verdi – 1924, životopisný román Der Abiturienttntag – 1928, č. Sjezd abiturientů Die Vierzig Tage des Musa Dagh – 1933, č. Čtyřicet dnů. Příběh hrdinského povstání Arménů proti Turkům a jeho krvavé potlačení. Vyzněl jako autorova monumentální výzva k lidskosti. Das Lied von Bernadette – 1941, č. Píseň o Bernadettě. Tento román patří k nejlepším autorovým dílům. Der Stern der Ungeborenen – 1946, č. Hvězda nezrozených. Filozofická sci – fi vydaná po autorově smrti. Autor v ní vyslal své zázračně oživené já do vzdálené budoucnosti. Drama: Der Spiegelmensch – 1921, č. Zrcadlový člověk. Hojně hrané drama se zabývalo pokušením člověka vidět v sobě Boha. Jacobowsky und der Oberst – 1944, č. Jacobovsky a plukovník. Autor zde mistrovsky ztvárnil zážitky ze svého útěku. …zobrazit celý životopis
Životopis
Franz Werfel byl spisovatel a dramatik. Do kategorie „český spisovatel“ patří jen málo.
Franz Werfel se narodil v Praze, kde strávil jen své dětství a dobu studií. Jeho otec byl bohatým židovským továrníkem. Velký vliv na něj měla jeho česká chůva, zbožná křesťanka Barbora Šimůnková. Ta ho již jako malého brávala s sebou do katolického kostela. S otcem pak chodíval do synagogy. Toto spojení židovství a katolicismu v něm zanechalo silný dojem a vytvořilo celoživotní přesvědčení, že obě náboženství jsou jen dvě podoby téže víry.
Později napsal o své chůvě román.
Jako žák a student nebyl nijak vynikající, učení ho nebavilo, propadal a často střídal školy. Nejraději se pohyboval ve společnosti německých literátů v kavárně Arco. Maturitu složil s velkými obtížemi. Krátce nato debutoval knihou expresionických básní, která způsobila senzaci a Werfel byl oslavován jako jeden z pilířů expresionismu.
V roce 1912 odešel Werfel k zasilatelské firmě do Hamburku a pak jako lektor do lipského nakladatelství Kurta Wolffa. Po vypuknutí 1. světové války narukoval na haličskou frontu. Po čase se mu podařilo dostat do Vídně, do tiskového oddělení.
V roce 1929 se Franz Werfel oženil s Almou Mahlerovou a toto bouřlivé manželství vydrželo až do spisovatelovy smrti.
Když v roce 1938 obsadil Hitler Rakousko, byl Werfel na Capri a mohl odejít do Francie. Tam ale nenašel bezpečí a v roce 1940 prchal pěšky přes Pyreneje do Španělska a odtud do USA. Cesta ho vedla přes poutní městečko Lurdy, kde údajně slíbil světici sv. Bernadettě, že o ní napíše román, pokud se do USA dostane živ a zdráv. To také splnil.
Poslední roky života strávil spisovatel v Kalifornii. Dočkal se i konce války, ale v srpnu 1945 podlehl těžkému infarktu.
Der Weltfreund – 1911, č. Přítel světa, kniha expresionických básní, která velebila lidské bratrství.
Později se Werfel prosazoval hlavně jako prozaik a dramatik:
Próza:
Barbara: oder die Frömmigkeit – 1929, č. Barbora aneb Zbožnost – autobiografický román ve kterém „postavil pomník“ své chůvě Bábí
Nicht der Möder, der Ermordete ist Schuldig – 1919, č. Ne vrah, zavražděný je vinen – první autorův velký příběh
Der Tod des Kleinbürgers – 1928, č. Smrt maloměśťáka – slavná novela
Verdi – 1924, životopisný román
Der Abiturienttntag – 1928, č. Sjezd abiturientů
Die Vierzig Tage des Musa Dagh – 1933, č. Čtyřicet dnů. Příběh hrdinského povstání Arménů proti Turkům a jeho krvavé potlačení. Vyzněl jako autorova monumentální výzva k lidskosti.
Das Lied von Bernadette – 1941, č. Píseň o Bernadettě. Tento román patří k nejlepším autorovým dílům.
Der Stern der Ungeborenen – 1946, č. Hvězda nezrozených. Filozofická sci – fi vydaná po autorově smrti. Autor v ní vyslal své zázračně oživené já do vzdálené budoucnosti.
Drama:
Der Spiegelmensch – 1921, č. Zrcadlový člověk. Hojně hrané drama se zabývalo pokušením člověka vidět v sobě Boha.
Jacobowsky und der Oberst – 1944, č. Jacobovsky a plukovník. Autor zde mistrovsky ztvárnil zážitky ze svého útěku.
Sjezd abiturientů (1999)
Blaßblaue Frauenschrift, Eine (1984)
40 Days of Musa Dagh (1982)
Me and the Colonel (1958)
TV de Vanguarda (1952)
Píseň o Bernadettě (1943)
Juarez (1939)
Der veruntreute Himmel (1990)
Jacobowski a plukovníki (1987)
Die arge Legende vom gerissenen Galgenstrick (1978)
Cella oder Die Überwinder (1977)
Der Tod des Kleinbürgers (1974)
Franz Werfel v našich článcích
-
Příběh mladičké Bernadette vzbudil rozruch a započal slávu Lurd
16. 4. 2019 11:34 Lurdy jsou jedním z nejslavnějších poutních míst světa. S jeho počátkem je spjat příběh mladičké Francouzky Bernadette Soubirousové. Zemřela před 140 lety.… více
-
Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – díl 293. Čeština poklepem a poslechem
Parlamentnílisty.cz, 10. 4. 2023 Pavel Eisner, též Paul Eisner, někdy vystupující pod pseudonymem Jan Ort (16. ledna 1889 Praha – 8. července 1958 Praha) byl český překladatel, literární vědec, lingvista, publicista a básník. Eisner je jeden z nejvýznamnějších českých překladatelů, ovládal 12 jazyků – angličtinu, francouzštinu, islandštinu, italštinu, maďarštinu, němčinu, norštinu, perštinu, ruštinu, srbochorvatštinu, španělštinu a s jazykovou pomocí odborníků překládal i z tibetštiny. Nejčastěji překládal z němčiny (např. díla hlavních představitelů pražské německy psané literatury: Franz Kafka, Max Brod, Egon Erwin Kisch, Franz Werfel, většinu díla Thomase Manna). Nezapomenutelné jsou i jeho průkopnické překlady z angličtiny, například humoristická kniha Leo Rostena Pan Kaplan má třídu rád nebo výběr ze Stébel trávy Walta Whitmana (vyšlo jako Demokracie, ženo má). … více
-
Jak jsem potkal knihy – díl 293. Čeština poklepem a poslechem
Parlamentnílisty.cz, 10. 4. 2023 Pavel Eisner, též Paul Eisner, někdy vystupující pod pseudonymem Jan Ort (16. ledna 1889 Praha – 8. července 1958 Praha) byl český překladatel, literární vědec, lingvista, publicista a básník. Eisner je jeden z nejvýznamnějších českých překladatelů, ovládal 12 jazyků – angličtinu, francouzštinu, islandštinu, italštinu, maďarštinu, němčinu, norštinu, perštinu, ruštinu, srbochorvatštinu, španělštinu a s jazykovou pomocí odborníků překládal i z tibetštiny. Nejčastěji překládal z němčiny (např. díla hlavních představitelů pražské německy psané literatury: Franz Kafka, Max Brod, Egon Erwin Kisch, Franz Werfel, většinu díla Thomase Manna). Nezapomenutelné jsou i jeho průkopnické překlady z angličtiny, například humoristická kniha Leo Rostena Pan Kaplan má třídu rád nebo výběr ze Stébel trávy Walta Whitmana (vyšlo jako Demokracie, ženo má). … více
Poslední komentáře – Franz Werfel
| vstup do diskuze (celkem 0 příspěvků)