Vladimír Holan

básník a překladatel

Narození:
16. 9. 1905 , Praha
Úmrtí:
31. 3. 1980  ve věku 74 let,  Praha  †
Znamení:
panna  
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

25 se líbí, 7 se nelíbí

Vladimír Holan byl básník, autor reflexivní lyriky, epiky a lyrizovaných próz, překladatel. Vladimír Holan se narodil v rodině hospodářského správce v Praze. Když mu bylo šest let a otec se stal správcem továrny v Podolí u Bělé pod Bezdězem, odstěhovali se Holanovi do Máchova kraje. Do Prahy se Vladimír Holan vrátil v roce 1919, kde studoval na gymnáziu. V roce 1926 složil maturitní zkoušku a už tehdy vydal svou sbírku - Blouznivý vějíř. S přispěním básníka J. Hory dostal Vladimír Holan místo úředníka Penzijního ústavu v Praze. Zde pracoval v letech 1927 - 35, ale pro nevhodnost povolání a ze zdravotních důvodů odešel předčasně do penze. Poté se věnoval jen literární tvorbě. Vladimír Holan žil samotářsky, aby měl klid ke svým básnickým reflexím a meditacím. Styk udržoval jen s nejbližšími přáteli, k nimž patřili zvláště J. Hora, J. Čapek, F. Halas a někteří další. Vladimír Holan byl redaktorem časopisu Umělecké besedy Život, jeden rok také Programu D40, vydávaného divadlem E. F. Buriana. Vladimír Holan podnikl dvě cesty do ciziny. V roce 1929 navštívil Itálii a v roce 1937 Francii. V 50. letech bylo postavení Vladimíra Holana jako básníka velmi svízelné, jeho poezie byla z hlediska vládnoucí ideologie nepřijatelná. Mohl existovat jen díky svým přátelům. Částečné uvolnění nastalo v 60. letech. Po smrti dcery Kateřiny v roce 1977 přestal Holan psát úplně. Vladimír Holan zemřel v Praze a je pochován na Olšanech. Dílo Vladimíra Holana: Více než tři desítky básnických sbírek a skladeb Vladimíra Holana mají společného jmenovatele ve zcela osobitém a nenapodobitelném nakládání s jazykem. K tomu přistupuje slovní novotvoření či naopak aktualizace archaismů. Poezie: Blouznivý vějíř - 1926, první básnická sbírka inspirovaná poetismem a poetikou Moderní revue Ve sbírkách třicátých let vytváří originální poetiku a složitou meditativní lyriku. Střetávání absolutních protikladů vyvolává neustále napětí, zápasí o postižení smyslu života. Triumf smrti - 1930 Vanutí - 1932 Oblouk - 1934 Kamení, přicházíš ... - 1937 Vnější události na konci třicátých let - válka ve Španělsku a v Habeši, Mnichov - vyvolaly v Holanovi básnickou reakci v pamfletických útocích na zlo ztělesněné fašismem a ve vizích světové tragédie. Září 1938 - 1938 Odpověď Francii Zpěv tříkrálový Sen - 1939 První testament - 1940 Některé sbírky z období války byly vydány v roce 1946 v souhrnné knize Havraním brkem. Dynamická doba 2. světové války a německé okupace svým způsobem přispěla k posílení epického prvku v Holanově tvorbě. Zahřmotí - 1940, jazykově experimentující lyrika První testament - 1940 Terezka Planetová - 1943, básnická povídka na motivy autobiografické črty Leoše Janáčka Moje děvče z Tater Cesta mraku - 1945, baladická skladba Tragická dramata plná osudovosti s lyrickými reflexemi dosáhla vrcholu sbírkami. Příběhy - 1963 Noc s Hamletem - 1964 Uvolnění válečného napětí podnítilo Holana k oslavným veršům v knihách: Dík Sovětskému svazu - 1945 Panychiáda - 1945 Rudoarmějci - 1947 Tobě - 1947 Dokument - 1949, svazek básní, třetí skladba Rudoarmějci - osmnáct portrétů řadových vojáků psaných prostým, prozaickým veršem, pokračuje v linii básní-příběhů. Po odmlčení v padesátých letech se Holan v šedesátých letech prezentoval sbírkami expresivní lyriky: Trialog - 1964 Bolest - 1965 Na sotnách - 1967 Asklepiovi kohouta - 1970 Posledními, posmrtně vydanými, knihami byly: Předposlední - 1982 Sbohem? - 1982 Tyto knihy jsou jakýmsi deníkem, v nichž si autor klade opět otázky bytí. Pro děti: Bajaja - 1955 Básnická próza a eseje: Kolury - 1932, jde o dva největší deklinační kruhy na nabeské kouli, protínající se na světových pólech Torzo - 1933 Lemuria - 1940, deník z let 1934 - 38 Hadry, kosti, kůže - 1946, z období války Vladimír Holan také překládal spřízněné básníky z mnoha literatur, zvláště pak německé, francouzské, ale i z literatur slovanských zemí. Tvorba Vladimíra Holana je pro svou filozofickou hloubku i volbu jazykových prostředků čtenářsky náročná, patří k vrcholným dílům české poezie. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Vladimír Holan byl básník, autor reflexivní lyriky, epiky a lyrizovaných próz, překladatel.

Vladimír Holan se narodil v rodině hospodářského správce v Praze. Když mu bylo šest let a otec se stal správcem továrny v Podolí u Bělé pod Bezdězem, odstěhovali se Holanovi do Máchova kraje.

Do Prahy se Vladimír Holan vrátil v roce 1919, kde studoval na gymnáziu. V roce 1926 složil maturitní zkoušku a už tehdy vydal svou sbírku - Blouznivý vějíř.

S přispěním básníka J. Hory dostal Vladimír Holan místo úředníka Penzijního ústavu v Praze. Zde pracoval v letech 1927 - 35, ale pro nevhodnost povolání a ze zdravotních důvodů odešel předčasně do penze. Poté se věnoval jen literární tvorbě.

Vladimír Holan žil samotářsky, aby měl klid ke svým básnickým reflexím a meditacím. Styk udržoval jen s nejbližšími přáteli, k nimž patřili zvláště J. Hora, J. Čapek, F. Halas a někteří další.

Vladimír Holan byl redaktorem časopisu Umělecké besedy Život, jeden rok také Programu D40, vydávaného divadlem E. F. Buriana. Vladimír Holan podnikl dvě cesty do ciziny. V roce 1929 navštívil Itálii a v roce 1937 Francii.

V 50. letech bylo postavení Vladimíra Holana jako básníka velmi svízelné, jeho poezie byla z hlediska vládnoucí ideologie nepřijatelná. Mohl existovat jen díky svým přátelům. Částečné uvolnění nastalo v 60. letech. Po smrti dcery Kateřiny v roce 1977 přestal Holan psát úplně.

Vladimír Holan zemřel v Praze a je pochován na Olšanech.

Dílo Vladimíra Holana:

Více než tři desítky básnických sbírek a skladeb Vladimíra Holana mají společného jmenovatele ve zcela osobitém a nenapodobitelném nakládání s jazykem. K tomu přistupuje slovní novotvoření či naopak aktualizace archaismů.

Poezie:
Blouznivý vějíř - 1926, první básnická sbírka inspirovaná poetismem a poetikou Moderní revue

Ve sbírkách třicátých let vytváří originální poetiku a složitou meditativní lyriku. Střetávání absolutních protikladů vyvolává neustále napětí, zápasí o postižení smyslu života.
Triumf smrti - 1930
Vanutí - 1932
Oblouk - 1934
Kamení, přicházíš ... - 1937

Vnější události na konci třicátých let - válka ve Španělsku a v Habeši, Mnichov - vyvolaly v Holanovi básnickou reakci v pamfletických útocích na zlo ztělesněné fašismem a ve vizích světové tragédie.
Září 1938 - 1938
Odpověď Francii
Zpěv tříkrálový
Sen - 1939
První testament - 1940

Některé sbírky z období války byly vydány v roce 1946 v souhrnné knize Havraním brkem.

Dynamická doba 2. světové války a německé okupace svým způsobem přispěla k posílení epického prvku v Holanově tvorbě.
Zahřmotí - 1940, jazykově experimentující lyrika
První testament - 1940

Terezka Planetová - 1943, básnická povídka na motivy autobiografické črty Leoše Janáčka Moje děvče z Tater

Cesta mraku - 1945, baladická skladba

Tragická dramata plná osudovosti s lyrickými reflexemi dosáhla vrcholu sbírkami.
Příběhy - 1963
Noc s Hamletem - 1964

Uvolnění válečného napětí podnítilo Holana k oslavným veršům v knihách:
Dík Sovětskému svazu - 1945
Panychiáda - 1945
Rudoarmějci - 1947
Tobě - 1947

Dokument - 1949, svazek básní, třetí skladba Rudoarmějci - osmnáct portrétů řadových vojáků psaných prostým, prozaickým veršem, pokračuje v linii básní-příběhů.

Po odmlčení v padesátých letech se Holan v šedesátých letech prezentoval sbírkami expresivní lyriky:
Trialog - 1964
Bolest - 1965
Na sotnách - 1967
Asklepiovi kohouta - 1970

Posledními, posmrtně vydanými, knihami byly:
Předposlední - 1982
Sbohem? - 1982
Tyto knihy jsou jakýmsi deníkem, v nichž si autor klade opět otázky bytí.

Pro děti:
Bajaja - 1955

Básnická próza a eseje:
Kolury - 1932, jde o dva největší deklinační kruhy na nabeské kouli, protínající se na světových pólech
Torzo - 1933
Lemuria - 1940, deník z let 1934 - 38
Hadry, kosti, kůže - 1946, z období války

Vladimír Holan také překládal spřízněné básníky z mnoha literatur, zvláště pak německé, francouzské, ale i z literatur slovanských zemí.

Tvorba Vladimíra Holana je pro svou filozofickou hloubku i volbu jazykových prostředků čtenářsky náročná, patří k vrcholným dílům české poezie.

Vladimír Holan v Magazínu Osobnosti

  • Muzeum Voskovce a Wericha se může otevřít do několika měsíců

    Blesk, 30. 10. 2014 Muzeum Voskovce a Wericha se ve Werichově vile na pražské Kampě může otevřít do několika měsíců. Uvedlo to dnes Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových v tiskové zprávě. Jeho projekt vybrali lidé v anketě, výsledek ještě musí potvrdit Praha 1, pro níž ale anketa není závazná. Projekt počítá se stálou expozicí, která bude kromě Osvobozeného divadla a jeho protagonistů věnovaná také básníku Vladimíru Holanovi. Muzeum očekává, že vilu ročně navštíví až 35.000 lidí, z nichž asi třetina budou školní prohlídky. … více

  • Televizní hvězdu usvědčil Tulipán

    Aha, 25. 4. 2014 Těžko říct, zda Svatopluk Matyáš jako redaktor Holan v dílu Modrá světla tušil, jak se ve skutečnosti jmenovala jeho předloha. S největší pravděpodobností ovšem ano. Novinář Vladimír Veselý, kvůli kterému se v polovině 50. let minulého století rozjela obří akce StB s názvem Tulipán, byl totiž hvězdou rodící se Československé televize. … více

  • Zemřel literární vědec Vladimír Justl

    Novinky, 18. 6. 2010 Vladimír Justl, duše legendární kavárny poezie Viola, znalec a editor Vladimíra Holana, z jehož díla vydal v letech 1965 až 1988 jedenáct svazků a navíc Životopis Vladimíra Holana, zemřel v Praze v pátek odpoledne. Bylo mu 81 let. … více