zavřít
Viktor Dyk

básník, prozaik a dramatik, kulturní a politický publicista, divadelní a literární kritik, překladat

Narození:
31. 12. 1877 , Pšovka u Mělníka
Úmrtí:
14. 5. 1931  ve věku 53 let,  Lopud, Jugoslávie  †
Znamení:
kozoroh  
Výška:
přidej výšku
Další údaje:
zobrazit národnost ...
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
česká
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

74 se líbí, 13 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Viktor Dyk byl příslušníkem generace buřičů - anarchistů. Byl to básník, prozaik a dramatik, kulturní a politický publicista, divadelní a literární kritik, překladatel z francouzštiny a němčiny. Otec Viktora Dyka byl ředitelem mělnického panství knížete Jiřího z Lobkovic. v Mělníku žila rodina do roku 1888, poté se přestěhovala do Prahy, nejdříve na Malou Stranu, od roku 1904 se usídlila na Vinohradech. Viktor Dyk studoval na gymnáziu v Žitné ulici, kde ho učil dějepisu Alois Jirásek. Vlivem bratra Ludvíka, studenta téhož gymnázia a příslušníka pokrokářského hnutí, se Viktor Dyk zajímal o veřejné a literární dění. V letech 1896 - 97 působil Viktor Dyk v literárním a řečnickém spolku Slavia, v letech 1897 - 99 v Intimním volném jevišti. Od roku 1902 byl členem Kruhu českých spisovatelů a o rok později v literárním odboru Umělecké besedy. Po maturitě v roce 1896 začal Viktory Dyk studovat práva a studium ukončil v roce 1900 absolutoriem. Pád Badeniho vlády v roce 1897, prosincové národnostní bouře a stanné právo, jako i reakce českých sociálně demokratických poslanců na státoprávní ohražení mladočechů, natrvalo ovlivnily Dykovu ideologickou orientaci. Tyto události se také staly inspirací Dykovy beletrie. Po složení judiciální zkoušky v roce 1905 se Viktor Dyk definitivně rozhodl pro kariéru svobodného novináře a spisovatele. Od roku 1907 redigoval časopis Lumír. Od roku 1907 úzce spolupracoval s nově založeným Vinohradským divadlem a v letech 1910 - 14 působil jako redaktor listu státoprávně pokrokové strany Samostatnost. Do okruhu Dykových přátel patřili H. Jelínek, R. Medek, F. Skácelík a J. Kamper. V roce 1911 Viktor Dyk neúspěšně kandidoval za stranu Samostatnost ve volbách do říšské rady. Brzy po volbách se stal důsledným stoupencem řešení české otázky, počítajícího s násilným odtržením od rakouské monarchie. Po vypuknutí 1. světové války se Viktor Dyk stal členem nejužšího vedení strany a jednal s T. G. Masarykem o formách zahraniční akce na podporu české věci. Pro ni měl pracovat v emigraci, z jeho odchodu do zahraničí nakonec sešlo. Po zastavení činnosti strany Samostatnosti v roce 1915 se Viktor Dyk začal věnovat překládání her pro Vinohradské divadlo. V Lidových novinách otiskoval alegorickou prózu na pokračování Tajemná dobrodružství Alexeje Iványče Kozulinova. Za toto dílo byl vyšetřován "pro úmysl popouzet tiskem k nenávisti a opovržení ke státní správě". Nakonec byl Viktor Dyk 20.11.1916 zatčen pro velezradu v aféře prof. Štěpánka a uvězněn v posádkovém vězení. Zde překládal francouzské prokleté básníky a psal poezii. V roce 1917 byl Dyk pro nedostatek důkazů propuštěn, ale vyšetřování se vedlo na svobodě. Viktor Dyk se stal členem spisovatelské rady a obnovil svoji publicistickou činnost. Od roku 1917 pracoval jako redaktor v Národních listech, několika texty přispěl i do Bassových Letáků. V únoru roku 1918 se účastnil založení pravicové Strany národně demokratické. Po 28. říjnu 1918 se stal poslancem Národního shromáždění a od roku 1928 senátorem, členem branného výboru. Působil jako oponent prezidenta Masaryka. V roce 1928 se Viktor Dyk oženil po sedmadvacetileté známosti se spisovatelkou Zdenkou Háskovou. Viktor Dyk podnikal mnoho zahraničních cest. Navštívil Německo, Francii, Polsko, Litvu a Jugoslávii. Při své poslední návštěvě Jugoslávie byl postižen srdeční mrtvicí a zahynul při koupání v moři, v zátoce ostrova Lopud u Dubrovníku. S velkými poctami byl převezen do Prahy a pohřben na Olšanských hřbitovech. Bratr Viktora Dyka, Ludvík (1875 - 1925) byl žurnalista, synovec Viktor Kripner, syn sestry Hedviky, publikoval několik básnických sbírek. Dílo Viktora Dyka: Autorský profil Viktora Dyka spoluvytvářela doba autorových literárních začátků. S dobou vypjatou národnostními konflikty 90. let 19. století se Dyk vyrovnával především v próze. Tuto dobu odmítal jako dobu zrazených ideálů a zbabělých kompromisů s přízemní realitou. Symbolismus 90. let poskytl Dykově tvorbě stylové východisko, z něhož se postupně vyvinul Dykův osobitý sloh. Sloh Viktora Dyka byl charakteristický strohým členěním textu na symbolické zkratky, lakonickou pointovaností a strukturní citátovostí. Viktor Dyk psal ve dvou rovinách - zpodoboval dialektiku ideálu a skutečnosti existencionálně nebo společensky. Naturel Viktora Dyka byl spíše lyrický a jeho poezie umělecky předčila jeho práce prozaické i dramatické. Všechny žánrové složky jeho díla vytvářely pevnou jednotu. Základním postojům jeho poezie odpovídala i dvojí orientace Dykových překladů francouzské lyriky: postoji negujícímu odpovídal zájem o prokleté básníky - Baudelaire, Corbiére, Desbordes-Valmore, Verlaine, postoji usilujícímu aktivně utvářet společenské poměry zájem o V. Huga. Díla vyrovnávající se s národnostními konflikty 90. let 19. století: Akta působení Čertova kopyta - nedokončená tetralogie - Hučí jez a jiné prózy, 1903; próza, Epizoda Tacitova je fragmentem románu Sláva Čertova kopyta, zamýšleného jako 1. díl nedopsané tetralogie Prsty Habakukovy - 1925, román Můj přítel Čehona - 1925, povídka Díla vyznívající tragicky nebo baladicky. Smrti, která je největším protivníkem naplňování životního ideálu, čelí autor mravním heroismem: Poezie: Noci chiméry - 1917 Domy - 1926 Devátá vlna - 1930 Zápas Jiřího Macků - 1916, básnická skladba Giuseppe Moro - 1911 Próza: Krysař - 1915, novoklasicistní novela Zmoudření Dona Quijota - 1913, tragédie V dílech účtujících adresně s bezprostřední politickou a literární situací se představuje Viktor Dyk jako autor ironik, satirik, pamfletik a parodista. Stává se kritikem národního charakteru: Poezie: Satiry a sarkasmy - 1905 Pohádky z naší vesnice - 1910 Prohrané kampaně - 1914 Próza: Příhody - 1911, sbírka povídek Tajemná dobrodružství Alexeje Iványče Kozulinova - 1923, povídka 1923 časopisecky 1915 Posel - 1907, historické drama, 1. díl zamýšlené a neuskutečněné dramatické trilogie Ondřej a drak - komedie, 1920 Válečná tetralogie - sbírky básní, vrcholný básnický projev autorova nacionalismu, založeného na představě národa jako jednoty mravně závazných hodnot daných i utvrzovaných historickou tradicí. - Lehké a těžké kroky - 1915 - Anebo - 1918 - Okno - 1921 - Poslední rok - 1922 Další dílo: Poezie: A porta inferi - 1897 Síla života - 1898 Marnosti - 1900 Buřiči - 1903 Milá sedmi loupežníků - 1906, báseň Pan poslanec - 1921, časopisecky 1912 - 13 Podél cesty - 1922 Zpěvy v bouři - 1928 Próza: Konec Hackenschmidův - 1904, román Prosinec - 1906, román Píseň o vrbě - 1908, sbírka povídek Tichý dům - 1921, povídka Zlý vítr - 1922, sbírka povídek Holoubek Kuzma - 1928, povídka Soykovy děti - 1929, román Divadelní hry: Tragikomedie - 1902, sbírka her - Pomsta - 1896, pod pseudonymem R. Vilde - Odchod - 1901 Epizoda - 1906 Premiéra - 1905 Smuteční hostina - 1906 Veliký mág - 1914 Zvěrstva - 1919 Revoluční trilogie - sbírka divadelních her, premiéra celku 1917 - Ranní ropucha - 1908 - Poražení - 1911 - Figaro - 1917 Napravený plukovník Švec - 1929 …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Viktor Dyk byl příslušníkem generace buřičů - anarchistů. Byl to básník, prozaik a dramatik, kulturní a politický publicista, divadelní a literární kritik, překladatel z francouzštiny a němčiny.

Otec Viktora Dyka byl ředitelem mělnického panství knížete Jiřího z Lobkovic. v Mělníku žila rodina do roku 1888, poté se přestěhovala do Prahy, nejdříve na Malou Stranu, od roku 1904 se usídlila na Vinohradech.

Viktor Dyk studoval na gymnáziu v Žitné ulici, kde ho učil dějepisu Alois Jirásek. Vlivem bratra Ludvíka, studenta téhož gymnázia a příslušníka pokrokářského hnutí, se Viktor Dyk zajímal o veřejné a literární dění.

V letech 1896 - 97 působil Viktor Dyk v literárním a řečnickém spolku Slavia, v letech 1897 - 99 v Intimním volném jevišti. Od roku 1902 byl členem Kruhu českých spisovatelů a o rok později v literárním odboru Umělecké besedy.

Po maturitě v roce 1896 začal Viktory Dyk studovat práva a studium ukončil v roce 1900 absolutoriem. Pád Badeniho vlády v roce 1897, prosincové národnostní bouře a stanné právo, jako i reakce českých sociálně demokratických poslanců na státoprávní ohražení mladočechů, natrvalo ovlivnily Dykovu ideologickou orientaci. Tyto události se také staly inspirací Dykovy beletrie.

Po složení judiciální zkoušky v roce 1905 se Viktor Dyk definitivně rozhodl pro kariéru svobodného novináře a spisovatele. Od roku 1907 redigoval časopis Lumír. Od roku 1907 úzce spolupracoval s nově založeným Vinohradským divadlem a v letech 1910 - 14 působil jako redaktor listu státoprávně pokrokové strany Samostatnost. Do okruhu Dykových přátel patřili H. Jelínek, R. Medek, F. Skácelík a J. Kamper.

V roce 1911 Viktor Dyk neúspěšně kandidoval za stranu Samostatnost ve volbách do říšské rady. Brzy po volbách se stal důsledným stoupencem řešení české otázky, počítajícího s násilným odtržením od rakouské monarchie.

Po vypuknutí 1. světové války se Viktor Dyk stal členem nejužšího vedení strany a jednal s T. G. Masarykem o formách zahraniční akce na podporu české věci. Pro ni měl pracovat v emigraci, z jeho odchodu do zahraničí nakonec sešlo.

Po zastavení činnosti strany Samostatnosti v roce 1915 se Viktor Dyk začal věnovat překládání her pro Vinohradské divadlo. V Lidových novinách otiskoval alegorickou prózu na pokračování Tajemná dobrodružství Alexeje Iványče Kozulinova. Za toto dílo byl vyšetřován "pro úmysl popouzet tiskem k nenávisti a opovržení ke státní správě". Nakonec byl Viktor Dyk 20.11.1916 zatčen pro velezradu v aféře prof. Štěpánka a uvězněn v posádkovém vězení. Zde překládal francouzské prokleté básníky a psal poezii. V roce 1917 byl Dyk pro nedostatek důkazů propuštěn, ale vyšetřování se vedlo na svobodě.

Viktor Dyk se stal členem spisovatelské rady a obnovil svoji publicistickou činnost. Od roku 1917 pracoval jako redaktor v Národních listech, několika texty přispěl i do Bassových Letáků. V únoru roku 1918 se účastnil založení pravicové Strany národně demokratické. Po 28. říjnu 1918 se stal poslancem Národního shromáždění a od roku 1928 senátorem, členem branného výboru. Působil jako oponent prezidenta Masaryka.

V roce 1928 se Viktor Dyk oženil po sedmadvacetileté známosti se spisovatelkou Zdenkou Háskovou.

Viktor Dyk podnikal mnoho zahraničních cest. Navštívil Německo, Francii, Polsko, Litvu a Jugoslávii. Při své poslední návštěvě Jugoslávie byl postižen srdeční mrtvicí a zahynul při koupání v moři, v zátoce ostrova Lopud u Dubrovníku. S velkými poctami byl převezen do Prahy a pohřben na Olšanských hřbitovech.

Bratr Viktora Dyka, Ludvík (1875 - 1925) byl žurnalista, synovec Viktor Kripner, syn sestry Hedviky, publikoval několik básnických sbírek.

Dílo Viktora Dyka:

Autorský profil Viktora Dyka spoluvytvářela doba autorových literárních začátků. S dobou vypjatou národnostními konflikty 90. let 19. století se Dyk vyrovnával především v próze. Tuto dobu odmítal jako dobu zrazených ideálů a zbabělých kompromisů s přízemní realitou. Symbolismus 90. let poskytl Dykově tvorbě stylové východisko, z něhož se postupně vyvinul Dykův osobitý sloh.

Sloh Viktora Dyka byl charakteristický strohým členěním textu na symbolické zkratky, lakonickou pointovaností a strukturní citátovostí. Viktor Dyk psal ve dvou rovinách - zpodoboval dialektiku ideálu a skutečnosti existencionálně nebo společensky.

Naturel Viktora Dyka byl spíše lyrický a jeho poezie umělecky předčila jeho práce prozaické i dramatické. Všechny žánrové složky jeho díla vytvářely pevnou jednotu.

Základním postojům jeho poezie odpovídala i dvojí orientace Dykových překladů francouzské lyriky: postoji negujícímu odpovídal zájem o prokleté básníky - Baudelaire, Corbiére, Desbordes-Valmore, Verlaine, postoji usilujícímu aktivně utvářet společenské poměry zájem o V. Huga.

Díla vyrovnávající se s národnostními konflikty 90. let 19. století:
Akta působení Čertova kopyta - nedokončená tetralogie
- Hučí jez a jiné prózy, 1903; próza, Epizoda Tacitova je fragmentem románu Sláva Čertova kopyta,
zamýšleného jako 1. díl nedopsané tetralogie

Prsty Habakukovy - 1925, román
Můj přítel Čehona - 1925, povídka

Díla vyznívající tragicky nebo baladicky. Smrti, která je největším protivníkem naplňování životního ideálu, čelí autor mravním heroismem:

Poezie:
Noci chiméry - 1917
Domy - 1926
Devátá vlna - 1930
Zápas Jiřího Macků - 1916, básnická skladba
Giuseppe Moro - 1911

Próza:
Krysař - 1915, novoklasicistní novela
Zmoudření Dona Quijota - 1913, tragédie

V dílech účtujících adresně s bezprostřední politickou a literární situací se představuje Viktor Dyk jako autor ironik, satirik, pamfletik a parodista. Stává se kritikem národního charakteru:

Poezie:
Satiry a sarkasmy - 1905
Pohádky z naší vesnice - 1910
Prohrané kampaně - 1914

Próza:
Příhody - 1911, sbírka povídek
Tajemná dobrodružství Alexeje Iványče Kozulinova - 1923, povídka 1923 časopisecky 1915
Posel - 1907, historické drama, 1. díl zamýšlené a neuskutečněné dramatické trilogie
Ondřej a drak - komedie, 1920

Válečná tetralogie - sbírky básní, vrcholný básnický projev autorova nacionalismu, založeného na představě národa jako jednoty mravně závazných hodnot daných i utvrzovaných historickou tradicí.
- Lehké a těžké kroky - 1915
- Anebo - 1918
- Okno - 1921
- Poslední rok - 1922

Další dílo:

Poezie:
A porta inferi - 1897
Síla života - 1898
Marnosti - 1900
Buřiči - 1903
Milá sedmi loupežníků - 1906, báseň
Pan poslanec - 1921, časopisecky 1912 - 13
Podél cesty - 1922
Zpěvy v bouři - 1928

Próza:
Konec Hackenschmidův - 1904, román
Prosinec - 1906, román
Píseň o vrbě - 1908, sbírka povídek
Tichý dům - 1921, povídka
Zlý vítr - 1922, sbírka povídek
Holoubek Kuzma - 1928, povídka
Soykovy děti - 1929, román

Divadelní hry:

Tragikomedie - 1902, sbírka her
- Pomsta - 1896, pod pseudonymem R. Vilde
- Odchod - 1901

Epizoda - 1906
Premiéra - 1905
Smuteční hostina - 1906
Veliký mág - 1914
Zvěrstva - 1919

Revoluční trilogie - sbírka divadelních her, premiéra celku 1917
- Ranní ropucha - 1908
- Poražení - 1911
- Figaro - 1917

Napravený plukovník Švec - 1929

Viktor Dyk v Magazínu Osobnosti

  • Hvězda Tváře Jirešová: Rozvod dokonán! Jak dopadla dohoda s Dykem?

    Blesk, 10. 11. 2016 Osmileté manželství Ivany Jirešové (39) a Viktora Dyka (47) je definitivně ukončeno. Manželé spolu rok nežili, ale soudně byli rozvedeni teprve nedávno. Jak Viktor, tak i Ivana už mají nové partnery. … více

  • Feministka Jirešová drsně o mužích!

    Aha, 3. 11. 2016 Ani jedno manželství jí nevyšlo. S Ondřejem Höppnerem má již léta ve střídavé péči dceru Sophii (11). Před rokem se rozvedla se svým druhým manželem Viktorem Dykem (47). Co si hvězda show Tvoje tvář má známý hlas myslí o mužích? … více

  • Feministka Jirešová drsně o mužích!

    Aha, 28. 10. 2016 Ani jedno manželství jí nevyšlo. S Ondřejem Höppnerem má již léta ve střídavé péči dceru Sophii (11). Před rokem se rozvedla se svým druhým manželem Viktorem Dykem (47). Co si hvězda show Tvoje tvář má známý hlas myslí o mužích? … více