Simon Claude byl francouzský prozaik, představitel "nového románu". V roce 1985 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu.

Simon Claude byl synem důstojníka koloniální armády. Studoval ve Francii a Anglii. Věnoval se zpočátku malířství. Ve španělské občanské válce bojoval na straně republikánů. Po 2. světové válce se věnoval vinařství. Literatuře se věnoval od roku 1963.


V první fázi své tvorby koncipoval Simon Claude tradiční romány:
Švindléř - 1945
Na napjatém laně - 1947
Gulliver - 1952

Ve druhé fázi již jeho prózy směřují k novému románu. Příběh je oslaben, vlastní děj je nahrazen souhrnem vjemů, pocitů a vzpomínek, přítomnost a minulost se navzájem prolínají:
Vítr - 195
Tráva - 1958
Flanderská silnice - 1960
Mezinárodní hotel - 1962

V experimentujících dílech v sedmdesátých letech se snaží postihnout složité vztahy mezi vědomím a skutečností:
Vodivá tělesa - 1971
Triptych - 1973
Naučení věcí - 1975

Romány s autobiografickými prvky:
Botanická zahrada - 1997
Tramvaj - 2001