zavřít
RNDr. Jiří Baum

zoolog, cestovatel a spisovatel

Narození:
20. 9. 1900 , Praha
Úmrtí:
1944  ve věku 43 let  †
Znamení:
panna  
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

2 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Jiří Baum se narodil v Praze. Vyrůstal v době, kdy technika začínala intenzivně přetvářet svět a kdy velké sociální a ekonomické proměny dvacátého století přetvářely svět jako nikdy předtím. Tato výjimečná doba umožňovala již využívat řadu technologických prostředků a při tom ještě cestovat krajinami, které byly ještě málo dotčené civilizací. Studium Jiří Baum se již od dětství velmi zajímal o přírodu a cestování. Na přání rodičů vystudoval obchodní akademii, ale jediné, co ve skutečnosti ze získaných znalostí využil bylo psaní na stroji a stenografie. Pokračoval ve studiu na přírodovědecké fakultě univerzity Karlovy a tam také získal v roce 1928 doktorát. Cesty Ještě před koncem studia ale již Jiří Baum začal cestovat. Po prvních nesmělých výpravách do Německa a jinam vyrazil v roce 1921 na svoji první velkou cestu do USA. Jel s přítelem Viktorem Mayerem. Cestovali společně na jedno stipendium - žádali o něj oba ale byli dohodnutí, že když ho dostane jen jeden, rozdělí se. Nejdříve zkusili jet na kole, ale ukázalo se že jít pěšky a stopovat bylo účelnější. Ke konci si dokonce vydělali na starou Fordku, ale bylo s ní spíš trápení. Přesto je charkterisitické, že již na této první velké cestě Jiří Baum použil auto, alespoň jako nesmělý první pokus. A samozřejmě přivezl řadu zajímavých fotografií. V. Mayer odjel z USA do Jižní Ameriky a Jiří Baum se vrátil domů. O rok později odjel Jiří Baum (se svou sestrou Anny) za Viktorem do Brazilie a tam nějakou dobu cestovali a pokoušeli se farmařit. Podnik neskončil úspěchem, možná proto, že v uvedené oblasti právě propukla jedna z místních revolucí, kterými byla Brazilie v té době proslulá. Jiří Baum a Anny se vrátili do Prahy a Jiří Baum pokračoval ve studiích. Specializoval se na arachnologii - vědu o pavoucích. V té době podnikl svoji první cestu do Afriky, společně s botanikem A. Pilátem navštívili západní Afriku. Podnikli řadu sběratelských výprav do vnitrozemí, ale cesta pro Jiří Bauma nedopadla dobře - dostal malarii a nějakou dobu se musel léčit. V roce 1928 podnikl Jiří Baum cestu do Malajska a dalších okolních zemí. Zúčastnil se při tom ornithologického kongresu na Jávě. Je pro něj charakteristické, že se jako část přípravy na cestu naučil malajsky. Později z malajštiny i překládal. V následujícím období se Jiří Baum opět zaměřil na Afriku. Nejdříve v roce 1930 navštívil společně se zoology Národního muzea J. Mařanem, J. Obenbergerem, K. Táborským a J. Staňkem Tunis a Alžír. Spolupráce Jiří Bauma s Národním museem tím nabývala formu, která určovala vědeckou část všech dalších cest. Jiří Baum sice nebyl placeným zaměstnancem Musea, ale trvale s ním spolupracoval a sbíral pro něj na svých cestách materiál. Velmi často se přímo zaměřoval na skupiny, o které měli zoologové Národního muzea zájem. Napříč Afrikou V roce 1931 jede Jiří Baum opět do Afriky, na jednu ze svých nejnáročnějších cest. Spojil se s majitelem automobilu Tatra, sochařem F. V. Foitem a vydali se napříč Afrikou ze severu na jih. Jeli z Alexandrie, přes Káhiru a podél Nilu přes Egypt, Súdán, Chartúm, Stanleyville v tehdejším Belgickém Kongu a dále přes Albertovo jezero do Ugandy a Nairobi v Keni. Zde se Jiří Baum a F.V, Foit pokusili o výstup na Kilimandžáro, přičemž se dostali až do výšky 5500 m.n.m. Tanganikou pak pokračovali do bývalé Severní Rhodesie k Viktoriiným vodopádům a nakonec dojeli do Kapského Města v tehdejší Jihoafrické Unii. Na této cestě měl Jiří Baum poprvé možnost poznat vynikající kvality malých tatřiček. Jeli vozem Tatra 12, jen mírně upraveným (zesílená pera). Většina cesty byla po nezpevněných silničkách, mnohde po skoro nesjízdných stezkách. Vůz byl při tom velmi přetížen - krom cestovní výbavy vezl velmi často i početné sochařské studie mistra Foita. Stávalo se, že museli při přejezdu hor dlouhé kilometry couvat, protože vůz kopec nevyjel ani na jedničku a zpátečka měla ještě větší převod. Za celou cestu ale auto nemělo ani jednu poruchu. Na Jiří Bauma udělal spolehlivý vzduchem chlazený vůz dojem, bylo to přesně to, co cestovatel do odlehlých krajin potřeboval. Na všechny další cesty už vyjížděl jen s tatřičkou. Okolo zeměkoule Od roku 1933 cestoval Jiří Baum s manželkou Růženou. Seznámili se ve španělském klubu a asi nebyla náhoda, že na první společnou cestu jeli do Španělska. Následovaly pobaltské státy a Skandinávie - na obě cesty jeli vozem Tatra 54. Mezitím se ale už rýsovaly plány na cestu kolem světa, tentokrát s vozem, který by si měl poradit i s velmi obtížným terénem. Továrna vyvinula pro armádu šestikolový vůz Tatra 72 který měl obě zadní nápravy hnané. Karosárna Uhlík na podvozku vybudovala úhledné obytné auto, dokonce s malou kuchyňkou vzadu. Ta se dala zcela zatemnit, aby šla používat jako temná komora. Vzniklo ideální auto pro cestovatele - zoologa. Někdy v tu dobu také doplnil Jiří Baum svoji fotografickou výbavu dvouokou zrcadlovkou Rolleiflex. Konečně měl v ruce fotoaparát, který byl spolehlivě schopen dělat naprosto perfektní snímky. Cesta okolo zeměkoule v roce 1935 vedla nejprve Austrálií, z Perthu na západním pobřeží přes pustiny Nullarboru do Adelaide, Melbourne, Canberry, Sydney a Brisbane. Navíc se ještě udělaly nějaké menší cesty, jak v západní Austrálii vozem, tak v Queenslandu vlakem. Dnes je cesta z Perthu do Adelaide spíš monotónní a únavná, než obtížná. V třicátých letech existovala ve většině střední části jen neudržovaná stezka a jízda byla i mezi australany pokládána za dost velké dobrodružství. Tam, kde stezka sjížděla Madurským průsmykem z náhorní planiny do nížiny chyběla vůbec a jelo se vyschlým korytem potoka. Tatra se ale opět osvědčila a cestovatelé projeli skoro bez obtíží. Baumovi se rovněž snažili propagovat Československo. Jiří Baum měl přednášky o Československu v rozhlase, ale i na řadě dalších míst. Kvůli těmnto přednáškám sebou vezl dvě krabice těžkých skleněných diapositivů 85x85 mm na kterých byly záběry z Československa. Z Austrálie pokračovali Baumovi přes Filipiny do Japonska a pak do USA. I tyto úseky byly zajímavé a opět přinesly pro Národní Museum další cenné sběry. Afrika naposledy Na poslední cestu do zahraničí odjížděli v roce 1938, už ve stínu hrozivé politické situace. Když projížděli Rakouskem, vítaly je všude nacistické vlajky. Šťastná doba, příznivá cestování končila. Přesto ještě stačili navštívit s nákladní lodí, na které se plavili, řadu míst ve východní Africe a pak navštívili se svou obytnou Tatrou národní parky a další zajímavá místa v jižní a jihovýchodní Africe. Odboj V Africe Baumovi zastihla zpráva o zabrání pohraničí. Jistě chápali, že je to jen začátek a museli se rozhodnout, jak pokračovat. Nedalo se pochybovat, že bude válka. Mohl zůstat v Africe, nebo odjet do Austrálie nebo do USA kde měl mnoho přátel. Pro něj ale existovala jen jedna možnost - bojovat za svobodu. Uvažoval, jestli se orientovat na vstup do zahraniční armády, nebo se zapojit do domácího odboje. Baumovi se rozhodli pro druhou možnost, aby mohli být spolu. Po návratu se velmi brzo zapojili do odbojové skupiny, kde pracovala i jeho sestra Anny. Opisovaly se letáky na psacím stroji, ukrývali pronásledované u sebe i v dalších bytech, Jiří Baum dělal pro skupinu fotografické práce. Když byla jejich odbojová skupina rozbita, nikdo Jiří Bauma neprozradil. Přesto byl o něco později shodou nešťastných okolností v r.1943 zatčen a asi o rok později v koncentračním táboře ve Varšavě zemřel. Dílo Sbírky které J.Baum přivezl jsou nyní v Národním Museu a na Univerzitě. Řada knih, které napsal vyšla jak v třicátých létech, tak po válce, některé v několika vydáních. Rozsáhlý archiv fotografií je v současné době v Archivu Národního Musea a jeho digitální kopie je částečně k dispozici na internetu zde. Cestopisy Toulky po USA V tropech u Guinejského zálivu – společně s A. Pilátem Na březích Indického oceánu Africkou divočinou Okolo zeměkoule autem a lodí Knihy pro mládež (fikce) K neznámým břehům Brazilie Abdalova dobrodružná cesta Dobrodružná cesta malého černocha V zemi slonů a lvů Zoologické publikace Stepí a pralesem V říši pavouků Jak poznám naše zvířata – společně s Otakarem Štěpánkem Zoologická technika – společně s Otakarem Štěpánkem, Otto Jírovcem a Waltrem Černým Pactvo velké Prahy Dále vyšlo Pa Belalang (překlad malajské pohádky) Havaj včera a dnes Na daleké cesty Holub a Mašukulumbové Jiří Baum rovněž napsal velké množství zeměpisných a zoologických článků které vycházely v časopisech Naší přírodou, Vesmír a jinde. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Jiří Baum se narodil v Praze. Vyrůstal v době, kdy technika začínala intenzivně přetvářet svět a kdy velké sociální a ekonomické proměny dvacátého století přetvářely svět jako nikdy předtím. Tato výjimečná doba umožňovala již využívat řadu technologických prostředků a při tom ještě cestovat krajinami, které byly ještě málo dotčené civilizací.

Studium

Jiří Baum se již od dětství velmi zajímal o přírodu a cestování. Na přání rodičů vystudoval obchodní akademii, ale jediné, co ve skutečnosti ze získaných znalostí využil bylo psaní na stroji a stenografie. Pokračoval ve studiu na přírodovědecké fakultě univerzity Karlovy a tam také získal v roce 1928 doktorát.

Cesty
Ještě před koncem studia ale již Jiří Baum začal cestovat. Po prvních nesmělých výpravách do Německa a jinam vyrazil v roce 1921 na svoji první velkou cestu do USA. Jel s přítelem Viktorem Mayerem. Cestovali společně na jedno stipendium - žádali o něj oba ale byli dohodnutí, že když ho dostane jen jeden, rozdělí se. Nejdříve zkusili jet na kole, ale ukázalo se že jít pěšky a stopovat bylo účelnější. Ke konci si dokonce vydělali na starou Fordku, ale bylo s ní spíš trápení. Přesto je charkterisitické, že již na této první velké cestě Jiří Baum použil auto, alespoň jako nesmělý první pokus. A samozřejmě přivezl řadu zajímavých fotografií.

V. Mayer odjel z USA do Jižní Ameriky a Jiří Baum se vrátil domů. O rok později odjel Jiří Baum (se svou sestrou Anny) za Viktorem do Brazilie a tam nějakou dobu cestovali a pokoušeli se farmařit. Podnik neskončil úspěchem, možná proto, že v uvedené oblasti právě propukla jedna z místních revolucí, kterými byla Brazilie v té době proslulá. Jiří Baum a Anny se vrátili do Prahy a Jiří Baum pokračoval ve studiích. Specializoval se na arachnologii - vědu o pavoucích.

V té době podnikl svoji první cestu do Afriky, společně s botanikem A. Pilátem navštívili západní Afriku. Podnikli řadu sběratelských výprav do vnitrozemí, ale cesta pro Jiří Bauma nedopadla dobře - dostal malarii a nějakou dobu se musel léčit.

V roce 1928 podnikl Jiří Baum cestu do Malajska a dalších okolních zemí. Zúčastnil se při tom ornithologického kongresu na Jávě. Je pro něj charakteristické, že se jako část přípravy na cestu naučil malajsky. Později z malajštiny i překládal.

V následujícím období se Jiří Baum opět zaměřil na Afriku. Nejdříve v roce 1930 navštívil společně se zoology Národního muzea J. Mařanem, J. Obenbergerem, K. Táborským a J. Staňkem Tunis a Alžír. Spolupráce Jiří Bauma s Národním museem tím nabývala formu, která určovala vědeckou část všech dalších cest. Jiří Baum sice nebyl placeným zaměstnancem Musea, ale trvale s ním spolupracoval a sbíral pro něj na svých cestách materiál. Velmi často se přímo zaměřoval na skupiny, o které měli zoologové Národního muzea zájem.

Napříč Afrikou
V roce 1931 jede Jiří Baum opět do Afriky, na jednu ze svých nejnáročnějších cest. Spojil se s majitelem automobilu Tatra, sochařem F. V. Foitem a vydali se napříč Afrikou ze severu na jih. Jeli z Alexandrie, přes Káhiru a podél Nilu přes Egypt, Súdán, Chartúm, Stanleyville v tehdejším Belgickém Kongu a dále přes Albertovo jezero do Ugandy a Nairobi v Keni. Zde se Jiří Baum a F.V, Foit pokusili o výstup na Kilimandžáro, přičemž se dostali až do výšky 5500 m.n.m. Tanganikou pak pokračovali do bývalé Severní Rhodesie k Viktoriiným vodopádům a nakonec dojeli do Kapského Města v tehdejší Jihoafrické Unii.

Na této cestě měl Jiří Baum poprvé možnost poznat vynikající kvality malých tatřiček. Jeli vozem Tatra 12, jen mírně upraveným (zesílená pera). Většina cesty byla po nezpevněných silničkách, mnohde po skoro nesjízdných stezkách. Vůz byl při tom velmi přetížen - krom cestovní výbavy vezl velmi často i početné sochařské studie mistra Foita. Stávalo se, že museli při přejezdu hor dlouhé kilometry couvat, protože vůz kopec nevyjel ani na jedničku a zpátečka měla ještě větší převod. Za celou cestu ale auto nemělo ani jednu poruchu.

Na Jiří Bauma udělal spolehlivý vzduchem chlazený vůz dojem, bylo to přesně to, co cestovatel do odlehlých krajin potřeboval. Na všechny další cesty už vyjížděl jen s tatřičkou.

Okolo zeměkoule
Od roku 1933 cestoval Jiří Baum s manželkou Růženou. Seznámili se ve španělském klubu a asi nebyla náhoda, že na první společnou cestu jeli do Španělska. Následovaly pobaltské státy a Skandinávie - na obě cesty jeli vozem Tatra 54.

Mezitím se ale už rýsovaly plány na cestu kolem světa, tentokrát s vozem, který by si měl poradit i s velmi obtížným terénem. Továrna vyvinula pro armádu šestikolový vůz Tatra 72 který měl obě zadní nápravy hnané. Karosárna Uhlík na podvozku vybudovala úhledné obytné auto, dokonce s malou kuchyňkou vzadu. Ta se dala zcela zatemnit, aby šla používat jako temná komora. Vzniklo ideální auto pro cestovatele - zoologa.

Někdy v tu dobu také doplnil Jiří Baum svoji fotografickou výbavu dvouokou zrcadlovkou Rolleiflex. Konečně měl v ruce fotoaparát, který byl spolehlivě schopen dělat naprosto perfektní snímky.

Cesta okolo zeměkoule v roce 1935 vedla nejprve Austrálií, z Perthu na západním pobřeží přes pustiny Nullarboru do Adelaide, Melbourne, Canberry, Sydney a Brisbane. Navíc se ještě udělaly nějaké menší cesty, jak v západní Austrálii vozem, tak v Queenslandu vlakem.

Dnes je cesta z Perthu do Adelaide spíš monotónní a únavná, než obtížná. V třicátých letech existovala ve většině střední části jen neudržovaná stezka a jízda byla i mezi australany pokládána za dost velké dobrodružství. Tam, kde stezka sjížděla Madurským průsmykem z náhorní planiny do nížiny chyběla vůbec a jelo se vyschlým korytem potoka. Tatra se ale opět osvědčila a cestovatelé projeli skoro bez obtíží.

Baumovi se rovněž snažili propagovat Československo. Jiří Baum měl přednášky o Československu v rozhlase, ale i na řadě dalších míst. Kvůli těmnto přednáškám sebou vezl dvě krabice těžkých skleněných diapositivů 85x85 mm na kterých byly záběry z Československa.

Z Austrálie pokračovali Baumovi přes Filipiny do Japonska a pak do USA. I tyto úseky byly zajímavé a opět přinesly pro Národní Museum další cenné sběry.

Afrika naposledy
Na poslední cestu do zahraničí odjížděli v roce 1938, už ve stínu hrozivé politické situace. Když projížděli Rakouskem, vítaly je všude nacistické vlajky. Šťastná doba, příznivá cestování končila. Přesto ještě stačili navštívit s nákladní lodí, na které se plavili, řadu míst ve východní Africe a pak navštívili se svou obytnou Tatrou národní parky a další zajímavá místa v jižní a jihovýchodní Africe.

Odboj
V Africe Baumovi zastihla zpráva o zabrání pohraničí. Jistě chápali, že je to jen začátek a museli se rozhodnout, jak pokračovat. Nedalo se pochybovat, že bude válka. Mohl zůstat v Africe, nebo odjet do Austrálie nebo do USA kde měl mnoho přátel. Pro něj ale existovala jen jedna možnost - bojovat za svobodu. Uvažoval, jestli se orientovat na vstup do zahraniční armády, nebo se zapojit do domácího odboje. Baumovi se rozhodli pro druhou možnost, aby mohli být spolu.

Po návratu se velmi brzo zapojili do odbojové skupiny, kde pracovala i jeho sestra Anny. Opisovaly se letáky na psacím stroji, ukrývali pronásledované u sebe i v dalších bytech, Jiří Baum dělal pro skupinu fotografické práce. Když byla jejich odbojová skupina rozbita, nikdo Jiří Bauma neprozradil. Přesto byl o něco později shodou nešťastných okolností v r.1943 zatčen a asi o rok později v koncentračním táboře ve Varšavě zemřel.

Dílo
Sbírky které J.Baum přivezl jsou nyní v Národním Museu a na Univerzitě. Řada knih, které napsal vyšla jak v třicátých létech, tak po válce, některé v několika vydáních. Rozsáhlý archiv fotografií je v současné době v Archivu Národního Musea a jeho digitální kopie je částečně k dispozici na internetu zde.

Cestopisy
Toulky po USA
V tropech u Guinejského zálivu – společně s A. Pilátem
Na březích Indického oceánu
Africkou divočinou
Okolo zeměkoule autem a lodí

Knihy pro mládež (fikce)
K neznámým břehům Brazilie
Abdalova dobrodružná cesta
Dobrodružná cesta malého černocha
V zemi slonů a lvů

Zoologické publikace
Stepí a pralesem
V říši pavouků
Jak poznám naše zvířata – společně s Otakarem Štěpánkem
Zoologická technika – společně s Otakarem Štěpánkem, Otto Jírovcem a Waltrem Černým
Pactvo velké Prahy

Dále vyšlo
Pa Belalang (překlad malajské pohádky)
Havaj včera a dnes
Na daleké cesty
Holub a Mašukulumbové

Jiří Baum rovněž napsal velké množství zeměpisných a zoologických článků které vycházely v časopisech Naší přírodou, Vesmír a jinde.