zavřít
Max Brod

spisovatel, hudební a literární kritik, divadelní dramaturg

Narození:
27. 5. 1884 , Praha
Úmrtí:
20. 12. 1968  ve věku 84 let,  Tel Aviv  †
Znamení:
blíženci  
Výška:
přidej výšku
Další údaje:
zobrazit národnost ...
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
česká
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

2 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Max Brod patřil k nejvýznamnějším osobnostem německy psané literatury v Praze. Svou tvorbou zasáhl do středněevropského kulturního dění první poloviny 20. století. Max Brod se narodil v pažské židovské rodině bankovního úředníka. V dětství ho postihlo vážné onemocnění páteře, jehož následky ho pronásledovaly celý život. V jeho literárních pracích se objevily později postavy charakteristické vysokou inteligencí, poznamenané však fyzickým handicapem. Po maturitě na německém gymnáziu v Praze pokračoval Max Brod ve studiu práva na Karlově univerzitě. Na počátku vysokoškolských studií se seznámil s Franzem Kafkou. Od té doby se datovalo jejich přátelství, jež pokračovalo ve vztahu ke Kafkovu dílu po roce 1924. Max Brod nezničil na Kafkovo přání jeho rukopisy, ale zasloužil se o jejich vydání. Po dokončení studií až do roku 1924 pracoval Max Brod jakou soudní úředník, od roku 1924 jako hudební a divadelní kritik v pražském německém listu Prager Tagblatt. Už dávno předtím uvěřejnil řadu svých literárních prací. V roce 1939 emigroval Max Brod do Tel Avivu. Tady našel nejen útočiště, ale i trvalé místo pro tvůrčí práci. V tel Avivu působil jako dramaturg divadla Habimah. Dílo Maxe Broda: Smrt mrtvým - 1905, debut, soubor novel Prvky fatalistického výkladu role člověka ve světě a historický pesimismus se projevily v autorově indiferentismu. V rámci tohoto směru platil názor, že je zcela jedno, zda životu přitakáme, nebo jej zatracujeme, jestli jsme aktivní, či pasivní, stejně nic nezměníme. Zámek Norneppyge - 1908, román s podtitulem román indiferenta. V tomto díle se vypravuje tragický příběh zámeckého pána Waldera Norneppyga, neuspokojeného žádným životním stylem. Byl stále stejný - inteligentní, vše chápající, ale pasivní, bez vůle se přizpůsobit. Svůj život nakonec dobrovolně ukončil. Max Brod tímto románem dospěl k významnému předělu ve své životní filozofii i v literární tvorbě. Nový začátek znamenal pro autora nalezení nového poměru k životu. Tehdy také našel cestu k sionismu. K orientaci na sionistické hnutí přispěla i představení východožidovské divadelní skupiny v Praze, která nadchla nejen Broda, ale i Franze Kafku. V životě i tvorbě autora se mnohé změnilo. Jeho život byl od té doby určován láskou a židovstvím. Česká služka - 1909 Židovky - 1912 Arnold Beer. Úděl Žida - 1912 O židovství - 1913, sborník o spojení autora se židovstvím, jež se stalo neodmyslitelným momentem autorovy literární aktivity. Svou úlohu viděl ve zdokonalování vlastního národa. Tychona Brahe cesta k Bohu - 1915, děj románu je situován do rudolfínské Prahy a zvlášť do nezaměnitelné atmosféry židovského ghetta. Sionismus jako světový názor - 1925 Osudný rok 1934 - 1931 Teorie o rasách a židovství - 1934 Boj o pravdu - trilogie - Pohanství, židovství, křesťanství - 1921, představy o židovské víře a o v ztahu k Bohu - Reubeni, kníže židovské - 1925, autor se opět vrací do pražského židovského ghetta a staré Prahy období renesance - Galileo v zajetí - 1948, autor se zde vrací k náboženským a filozofickým otázkám Religion der Konkretheit - napsáno v Tel Avivu, Max Brod charakterizoval židovství jako náboženství konkrétnosti, které se ve své podstatě soustřeďuje na bytí tohoto světa, na rozdíl od křesťanství, které svět neguje představou o Bohu a odkazy na onen svět. Franz Kafka. Životopis - 1960 Pražský kruh - 1966 Pražské hvězdné nebe - 1966 …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Max Brod patřil k nejvýznamnějším osobnostem německy psané literatury v Praze. Svou tvorbou zasáhl do středněevropského kulturního dění první poloviny 20. století.

Max Brod se narodil v pažské židovské rodině bankovního úředníka. V dětství ho postihlo vážné onemocnění páteře, jehož následky ho pronásledovaly celý život. V jeho literárních pracích se objevily později postavy charakteristické vysokou inteligencí, poznamenané však fyzickým handicapem.

Po maturitě na německém gymnáziu v Praze pokračoval Max Brod ve studiu práva na Karlově univerzitě. Na počátku vysokoškolských studií se seznámil s Franzem Kafkou. Od té doby se datovalo jejich přátelství, jež pokračovalo ve vztahu ke Kafkovu dílu po roce 1924. Max Brod nezničil na Kafkovo přání jeho rukopisy, ale zasloužil se o jejich vydání.

Po dokončení studií až do roku 1924 pracoval Max Brod jakou soudní úředník, od roku 1924 jako hudební a divadelní kritik v pražském německém listu Prager Tagblatt. Už dávno předtím uvěřejnil řadu svých literárních prací.

V roce 1939 emigroval Max Brod do Tel Avivu. Tady našel nejen útočiště, ale i trvalé místo pro tvůrčí práci. V tel Avivu působil jako dramaturg divadla Habimah.

Dílo Maxe Broda:

Smrt mrtvým - 1905, debut, soubor novel

Prvky fatalistického výkladu role člověka ve světě a historický pesimismus se projevily v autorově indiferentismu. V rámci tohoto směru platil názor, že je zcela jedno, zda životu přitakáme, nebo jej zatracujeme, jestli jsme aktivní, či pasivní, stejně nic nezměníme.

Zámek Norneppyge - 1908, román s podtitulem román indiferenta. V tomto díle se vypravuje tragický příběh zámeckého pána Waldera Norneppyga, neuspokojeného žádným životním stylem. Byl stále stejný - inteligentní, vše chápající, ale pasivní, bez vůle se přizpůsobit. Svůj život nakonec dobrovolně ukončil. Max Brod tímto románem dospěl k významnému předělu ve své životní filozofii i v literární tvorbě.

Nový začátek znamenal pro autora nalezení nového poměru k životu. Tehdy také našel cestu k sionismu. K orientaci na sionistické hnutí přispěla i představení východožidovské divadelní skupiny v Praze, která nadchla nejen Broda, ale i Franze Kafku. V životě i tvorbě autora se mnohé změnilo. Jeho život byl od té doby určován láskou a židovstvím.

Česká služka - 1909
Židovky - 1912
Arnold Beer. Úděl Žida - 1912

O židovství - 1913, sborník o spojení autora se židovstvím, jež se stalo neodmyslitelným momentem autorovy literární aktivity. Svou úlohu viděl ve zdokonalování vlastního národa.

Tychona Brahe cesta k Bohu - 1915, děj románu je situován do rudolfínské Prahy a zvlášť do nezaměnitelné atmosféry židovského ghetta.

Sionismus jako světový názor - 1925
Osudný rok 1934 - 1931
Teorie o rasách a židovství - 1934

Boj o pravdu - trilogie
- Pohanství, židovství, křesťanství - 1921, představy o židovské víře a o v ztahu k Bohu
- Reubeni, kníže židovské - 1925, autor se opět vrací do pražského židovského ghetta a staré Prahy
období renesance
- Galileo v zajetí - 1948, autor se zde vrací k náboženským a filozofickým otázkám

Religion der Konkretheit - napsáno v Tel Avivu, Max Brod charakterizoval židovství jako náboženství konkrétnosti, které se ve své podstatě soustřeďuje na bytí tohoto světa, na rozdíl od křesťanství, které svět neguje představou o Bohu a odkazy na onen svět.

Franz Kafka. Životopis - 1960
Pražský kruh - 1966
Pražské hvězdné nebe - 1966

Max Brod v Magazínu Osobnosti

  • Ve věku 110 zemřela Alice Herzová-Sommerová, nejstarší přeživší holokaustu

    Ve věku 110 zemřela Alice Herzová-Sommerová, nejstarší přeživší holokaustu

    24. 2. 2014 09:24 Ve věku 110 let dnes v Londýně zemřela pražská rodačka Alice Herzová-Sommerová, považovaná za nejstaršího člověka, který přežil nacistické vyhlazování Židů. Podle agentury AP úmrtí oznámila její snacha. Herzová-Sommerová pocházela z židovské německy mluvící rodiny, stala se uznávanou pianistkou a za druhé světové války byla s rodinou internována v Terezíně. … více

Mohli by vás také zajímat…