Maria Isabe Barreno je portugalská prozaička.

Maria Isabel Barreno vystudovala historii a filozofické vědy v Lisabonu. Svými povídkami přispívala do časopisu Análise Social, byla šéfredaktorkou časopisu Marie Claire.Byla aktivní bojovnicí za emancipaci žen, přednášela i v USA. Jako spolutvůrkyně provokativně erotické prózy namířené proti salazarovské cenzuře byla soudně stíhána – Novas cartas portuguesas – 1972, (Nové portugalské listy).


Romány:
V 60. letech byla tvorba Marii Izabel Barreno ovlivněna francouzským novým románem, zejména v románu:

Crónica do tempo – 1990, (Kronika času)

V 80. letech v jejích prózách převládá důraz na imaginaci a fantazii. Autorčin styl je charakterizován rovněž lyrizmem:
O inventário de Ana – 1982, (Annin inventář).

O senhor das ilhas – 1994, (Pán ostrovů). Děj se odehrává na Kapverdských ostrovech v době kolonizace.

De noite as 8rvores sáo negras – 1968, (V noci jsou stromy černé)
A morte da máe – 1972, (Matčina smrt)
O falso neutro – 1985, (Nepravé neutrum)
Célia e Celina – 1985
O mundo sobre o outro desbotado – 1986, (Svět nad tím druhým vybledlým)
O cháo salgado – 1992, (Posolená zem)

Povídky:
Contos analógicos – 1983, (Analogické povídky)
O enviado – 1991, (Vyslaný)

Os sensos incomuns – 1993, (Mimosmyslové vnímání). Soubor povídek za který autorka obdržela Velkou cenu Portugalské asociace spisovatelů a cenu PEN klubu.