Lidija K. Čukovskaja byla ruská prozaička a kritička.

Lidija K. Čukovskaja se narodila v rodině spisovatele,básníka a literárního vědce K.I.Čukovského. Vystudovala filologii v Leningradě a několik let pracovala jako redaktorka v nakladatelství dětské literatury. Její muž, fyzik M.P.Bronštejn, se stal obětí teroru.

V roce 1955 publikovala L. K. Čukovskaja monografie o S. Georgijevské a B.Žitkovovi. Podílela se na almanachu Literární Moskva článkem Rabočij rozgovor – 1960 (Pracovní debata), o smyslu a zneužívání umělecké prózy při jejím redigování.

L. K. Čukovskaja se stavěla za lidská práva a proti zamlčování Stalinových zločinů, hájila A.Solženicina a A. Sacharova. Dne 9.1.1974 byla za své postoje vyloučena ze Svazu spisovatelů, což popsala v článku Process isključenija – 1979 (Proces vyloučen). Po Perestrojce jí bylo znovu nabídnuto přijetí do Svazu spisovatelů, což však odmítla. V roce 1990 jí spisovatelská skupina Aprel předala cenu ve formě finanční odměny za občanskou statečnost jako spisovatelce.


Vlastní prózu, kterou Lidija K. Čukotskaja zasvětila vylíčení pravdy o stalinismu a jeho těžkých následcích pro národ, mohla do konce 80. let vydávat jen na Západě. Její díla se v SSSR začala vydávat od roku 1988.

Próza:
Leningrad – Odessa – 1928, první povídka, která vyšla pod pseudonymem A.Uglov.

V laboratorii redaktora – 1960 (V redaktorově raboratoři). Kniha vznikla přepracováním článku Rabočij rozgovor.

Povesť o Tarase Ševčenko – 1930
Na Volge – 1931
Boris Žitkov – 1955, pojednání

Opustelyj dom – 1965 (Prázdný dům), román napsaný již v letech 1939 – 40 a líčí pozvolné poznávání začínajícího masového teroru.

Spusk pod vodu – 1972 (Potápění), formou deníku otřesný pohled na situaci spisovatelů roku 1949.

V letech 1938 – 41 a 1952 – 62 si autorka vedla podrobný deník o rozhovorech s A. Achmatovovou a tento dokument uveřejnila nejprve v Paříži pod názvem
Zapiski ob Anne Achmatovoj - 1976 – 80 (Zápisky o Anně Achmatovové)

Pamjati detstva – vzpomínky, New York – 1983, Moskva – 1989 a další díla.

Čukovskaja psala příležitnostně i básně, které vydala v Paříži 1936 – 76.
Po etu storonu smerti – 1978 (Na této straně smrti)