Jiří Voskovec, vlastním jménem Jiří Wachsmann, byl avantgardní dramatik a básník, spolutvůrce Osvobozeného divadla, divadelní a filmový herec a režisér.

Otec jiřího Voskovce Vilém Wachsmann emigroval koncem 19. století do Ruska, v roce 1905 se vrátil a za 1. světové války začal používat počeštěné jméno Václav Voskovec. Toto příjmení používal i jeho syn Jiří. Ten navštěvoval gymnázium v Praze, maturoval na Lycée Carnot v Dijonu, kde studoval v letech 1921 - 24.

V Paříži se Jiří Voskovec sblížil s českým malířem J. Šímou, který ho uvedl do moderního francouzského umění. Po návratu z Francie se rozhodl studovat práva na UK v Praze, ale od počátku 20. let se věnoval především kulturní činnosti.

Jiří Voskovec byl členem Devětsilu, publikoval dadaistické, poetistické a obrazové básně, psal články, recenze a překlady do řady avantgardních časopisů a sborníků např. Disk, Pásmo. ReD, Fronta aj. Od roku 1927 se spolu s Janem Werichem podílel na avantgardním Osvobozeném divadle, které bylo založeno v roce 1925 režiséry J. Honzlem a J. Frejkou. Teprve s příchodem Voskovce a Wericha se divadlo stalo v české kultuře nesmrtelným pojmem. Nejprve se oba v divadle střídali s Frejkovými inscenacemi jiných her, většinou vybíraných V. Nezvalem. Od roku 1929 se divadla ujali pouze sami.

Před okupací emigroval J. Voskovec s J. Werichem do USA. Tam oba hráli pro americké publikum a české krajany.

Po 2. světové válce se Voskovec na kratší dobu vrátil. V letech 1946 - 48 působil v Divadle Voskovce a Wericha. Koncem 40. let pracoval v UNESCO a v Paříži založil a provozoval americké moderní divadlo.

Koncem 50. let se Jiří Voskovec natrvalo usídlil v USA. Až do své smrti se živil jako divadelní a filmový herec. U nás ho známe především z amerického filmu Dvanáct rozhněvaných mužů.


Hlavní přínos Jiřího Voskovce pro českou kulturu spočívá v jeho dramatické a literární tvorbě z 20. a 30. let: od Vest Pocket Revue z roku 1927 až po Pěst na oko aneb Caesarovo finále z roku 1938. Psal hry spolu s Janem Werichem, s nímž utvořil klaunskou hereckou dvojici.

Divadelní hry:
Hry měly převážně revuální podobu. Vyznačovaly se uvolněnou dramatickou stavbou, volnou montáží děje,písní, tanců a z velké části improvizovaných komentářů, tzv. předscény - forbíny, ve třicátých letech i politicky a občansky angažované satiry.

Caesar - 1932
Osel a stín - 1933
Kat a blázen - 1934
Balada z hadrů - 1935
Rub a líc - 1936
Těžká Barbora - 1937

Hry Osvobozeného divadla - 1981 - 85, souborné vydání, 3 sv.

Některé hry se staly základem libret pro úspěšné filmové veselohry režírované J. Honzlem a M. Fričem:
Pudr a benzin
Peníze nebo život
Hej rup
Svět patří nám

Faustovy skleněné hodiny - básnická sbírka

Klobouk ve křoví - 1965, výbor písňových textů z her Osvobozeného divadla, který Voskovec sestavil a okomentoval, kniha má význam pro poznání Voskovcova díla.V Osvobozeném divadle s nimi učinkoval a hudbu a texty k písním pro Jiřího Voskovce a Jana Wericha skládal Jaroslav Ježek,který s nimi odešel do Ameriky a tam také zemřel v chudobě.