Jindřich Šimon Baar je autorem próz z chodského prostředí, básník, sběratel pohádek. S hlubokou znalostí rodného kraje vytvořil ve svých prózách národopisný obraz Chodska.

Jindřich Šimon Baar pocházel ze selského rodu. Základní školu navštěvoval v Klenčí, gymnázium v Domažlicích. Chtěl studovat filozofii, ale vzhledem ke špatné finanční situaci rodiny vstoupil roku 1888 na pražskou bohosloveckou fakultu, kde přispíval do studentských časopisů.

V roce 1892 byl Baar vysvěcen na kněze a potom působil na různých místech v Čechách. Roku 1899 byl jmenován farářem v Klobukách u Slaného, ale po deseti letech se vrátil jako farář do Ořechu u Prahy.

V 90. letech 19. století se Baar připojil k hnutí Katolické moderny a pravidelně přispíval do časopisu Nový život. Podnikl několik cest po Čechách a střední Evropě.

Jako kněz Baar bezúspěšně usiloval o reformu církevních řádů. Roku 1919 se dal penzionovat a závěr života strávil v rodném Klenčí.


Jindřich Šimon Baar psal za studií verše, básnické činnosti věnoval celý život, ale hlavní oblastí jeho tvorby byla próza.

První okruh povídek a románů se zabýval osudy reformních kněží a údělu farských hospodyň.
Cestou křížovou – 1900
Farská panička – 1906
Farské historky – 1908
Holoubek – 1921

Dalším námětovým okruhem je život venkovských lidí na Chodsku. Ve svých prózách zdůrazňuje i mravní hodnoty patriarchálního venkovského života.

Pro kravičku – 1905, povídka zachycuje těžkou práci mladých manželů, kteří si v Německu na stavbě chtějí vydělat tolik, aby si mohli koupit krávu – hlavní zdroj obživy. To se jim podaří, ale kráva zahyne. Oba manželé to považují za největší životní prohru.

Jan Cimbura – 1908, román o jihočeském sedlákovi nadanému silou, moudrostí a spravedlností. Dílo je idealizováno.

Skřivánek a jiné povídky – 1912
Poslední soud – 1913
Hanče – 1917