Jarmila Loukotková byla autorkou historických románů a próz ze současnosti a překladatelka.

Jarmila Loukotková byla dcerou významného českého badatele o jazycích a etnografii jihoamerických indiánů, důstojníka Francouzské akademie a čestného člena Société des américanistes v Paříži, Čestmíra Loukotky.

Jarmila Loukotková byla jedním z mála českých spisovatelů, kteří pro své romány čerpali přitažlivou látku z antického starověku, dějin kdysi světovládného Říma.

Zájem o dějiny probudilo v Loukotové studium tohoto předmětu a latinského jazyka na reálném gymnáziu v Praze. Již v sedmnácti letech vydala povídkovou knížku Jasmín - květy z antických zahrad. Lásku k antice v ní probudil prastrýc František Loukotka, gymnaziální ředitel a autor učebnic latiny a řečtiny.

V období, které předcházelo vydání prvního velkého abtického románu, dokončila studium na gymnáziu. Po maturitě v roce 1942 pracovala na pražském magistrátu, navštěvovala soukromou jazykovou školu a složila zkoušky učitelské způsobilosti z francouzštiny a němčiny.

V letech 1945-49 studovala Jarmila Loukotková na filozofické fakultě Karlovy univerzity a věnovala se odbornému studiu francouzštiny a estetiky. Úspěšně adaptovala a překládala divadelní texty. Při tom všem se stále věnovala literatuře.


Prozaická tvorba Loukotkové se obrací ke třem okruhům – k antice, francouzské historii 1. století a k současnosti. Jarmila Loukotková vydala povídky, dramata, příběhy dobrodružné i milostné a vědecké. Vydala i jednu vzpomínkovou kuchařku.

Hlavní doménou Jarmily Loukokové byly vždy historické fresky. Zde se projevila čtivost jejich děl, řemeslná dovednost, cit pro napětí a věrohodnost prostředí.

Historické romány:
Není římského lidu – 1949 – Řím doby Nerona, básníka Petronia, první desetiletí po narození Krista a pronásledování křesťanů

Spartakus – 1950 – první část dvojdílné fresky o vůdci povstání otroků
Smrtí boj nekončí - 1957, druhá část dvojdílné fresky

Navzdory básník zpívá – 1957 – románová epopej o bouřlivém a dobrodružném životě prvního moderního francouzského básníka Francoise Villona

Bůh či ďábel - 1957
Pro koho krev - 1968

Medúza - 1973, milostný román o mladé dívce, která se vydává hledat slávu a bohatství v Praze.

Pod maskou smích – 1977 – dramatické osudy římského skladatele komedií Publia Terentia Afera

Doma lidé umírají – 1981 – naturalistický obraz antického velkoměsta, líčí počínající morální rozklad vyšších vrstev společnosti a rostoucí bídu drobných rolníků

Prózy se současnosti:
Liána smrti - 1968
Vstup do ráje zakázán - 1969
Dar jitra prvního - 1971
Medúza - 1973
Odměna - 1975
Žít jednou spolu - 1988
Lhůta prošla - 1992

Na věky vlkům - román ze starého Říma, nedokončeno