Jáchym Topol je básník a experimentující prozaik.

Jáchym Topol je vnukem spisovatele K. Schulze a synem básníka a dramatika Josefa Topola. Studoval na gymnáziu v Praze a v letech 1981 - 84 na střední škole sociálně právní. Zde však studium nedokončil. Do roku 1986 pracoval jako skladník, topič, nosič uhlí, poté do roku 1990 pobíral invalidní důchod. Od roku 1991 je spisovatelem z povolání, od roku 1996 studuje etnologii na FF UK.

V 80. letech působil Jáchym Topol jako textař a zpěvák v hudebních skupinách Psí vojáci a Národní třída. Rovněž spolupracoval jako textař se zpěvačkou M. Načevou.

Rozsáhlé jsou aktivity Jáchyma Topola v ediční a publicistické činnosti, spjaté s okruhem undergroundu a samizdatu.


Topolovu básnickou a prozaickou tvorbu vyznačují od počátku nezaměnitelné stylové znaky. Spočívají mj. ve výběru slov, čerpaných často z hovorové češtiny, nebo modelování postav prostřednictvím útržkovitých charakteristik.

Poezie:
Topolova poezie se do roku 1989 mohla objevovat jen v samizdatu.

Miluju tě k zbláznění - 1991, první sbírka shrnuje básně předchozího období. Nese všechny znaky mladické a buřičské revolty proti společnosti, v níž básně vznikaly.

V úterý bude válka - 1992, sbírka, kde básníka pronásleduje trauma společnosti ztrácející základní lidská hlediska.

Próza:
Později se autor obrátil k próze.

Výlet k nádražní hale - 1994
Anděl - 1995
Sestra - 1994, obsáhlý, tvárně prokompovaný román s využitím ich - formy.

Noční práce - 2001, próza otevírající nové rozměry autorovy tvorby. Topolovi vlastní obraznost se stává nyní klíčem k prožitku a vlastnímu pocitu a přímo k vnímání děje.

Trnová dívka - 1997, Topolův zájem o mimoevropské civilizace, jejich kulturu, dějiny, mýty a legendy se promítl nejnověji do souboru převyprávěných bájí a pověstí amerických Indiánů.