Ivo Andrič byl jugoslávský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1961, „Za epickou sílu, s níž zachytil motivy a osudy z dějin své země“.

Ivo Andrič pocházel z Bosny, z řemeslnické rodiny. Po střední škole vystudoval filosofii, dějiny a literaturu postupně v Záhřebu, Vídni, Krakově a Štýrském Hradci. Za 1. světové války byl odsouzen do internace a vězení za odbojovou činnost a podezření z účasti na přípravě atentátu. Po získání samostatnosti působil dlouhou dobu v diplomatických službách, po druhé světové válce se vrátil do kulturního a politického života své země.


Ivo Andrič psal kromě poezie a prózy také eseje, v nichž se zaměřil na literární otázky a na umění (Goja).

Andrič psal básně, povídky a novely. Kromě toho napsal dva romány, které ho proslavily doma i ve světě:
Travnická kronika
Most přes Drinu

Jeho díla přinesla celému světu svědectví o Jugoslávii, zejména o Bosně a jejích osudech v minulosti i současnosti. Velkou roli tu hrají náboženské a národnostní poměry, jako důsledek dlouhé turecké nadvlády.

Česky vyšla řada děl, přehled Dušana Karpatského v překladu knihy
Travnická kronika – 3. Vydání 1987