zavřít
Ivan Alexejevič Bunin

básník, prozaik

Narození:
22. 10. 1870 , Voroněž, Rusko
Úmrtí:
8. 11. 1953  ve věku 83 let,  Paříž, Francie  †
Znamení:
váhy  
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

4 se líbí, 1 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Ivan Bunin byl ruský prozaik a básník, nositel Nobelovy ceny za literaturu. Ivan Bunin pocházel ze šlechtické rodiny. Vystudoval gymnázium v Jelci, ale dále ve vzdělávání nepokračoval. Po nějakou dobu se zabýval různými činnostmi např. jako novinář, korektor, úředník, nebo knihovník. Poté se cele věnoval literatuře. Zpočátku zahájil I. A. Bunin svou kariéru jako básník a překladatel. Na konci 19.století začala jeho spolupráce s nakladatelstvím Znanije, které vedl Maxim Gorkij. V té době se začal zabývat prózou a hodně cestoval v Rusku a po světě. Navštívil Asii, Afriku i Evropu. Zážitky z cest se zobrazily i v jeho tvorbě. Říjnovou revoluci I. A. Bunin nepřijal a postavil se razantně proti občanské válce. U Wrangelovy armády se zabýval protisovětskou politikou a v roce 1920 emigroval do Francie. Zde se stal jednou z nejvýznamnějších postav tamní ruské emigrace. Žil střídavě v Paříži a v Grasse. V roce 1933 byla jeho tvorba oceněna Nobelovou cenou. Dílo Ivana Alexejeviče Bunina: Tvorba Ivana Bunina stále čerpá z ruského prostředí, třebaže žil dlouhá léta mimo Rusko. Zachycuje svět mizející patriarchální Rusi a dává průchod melanchonickému stesku po nenávratně ztracené atmosféře té doby. Po básnických začátcích (Básně - 1891) vynikl nejvíce jako autor novel a povídek. Filozofii a psychologii života na ruském venkově zachytil v řadě povídek: Antonovská jablka - 1900 Vesnice - 1910 Dobrý život - 1911 Suchodol - 1911, portréty vesnické šlechty Byl mistrem impresionistického detailu v povídkách: Sosny - 1901 Čangovy sny - 1915 Ve filozofických alegoriích se projevuje jeho zájem o buddhismus a taoismus, apokalyptické tušení vážného nebezpečí pro lidstvo: Bratři - 1914 Pán ze San Franciska - 1915 Milostné povídky: Lehký dech - 1915 Míťova láska - 1924 Proces korneta Jelagina - 1927 Tajemné aleje - 1939 - 43, cyklus tragických erotických retro - příběhů, který je naplněn vzpomínkami na tehdejší Rusko. Život Alexeje Arseněva - 1935, autobiografický lyrický román Bunin psal i literárně - historické monografie, významné jsou i jeho překlady z angličtiny. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Ivan Bunin byl ruský prozaik a básník, nositel Nobelovy ceny za literaturu.

Ivan Bunin pocházel ze šlechtické rodiny. Vystudoval gymnázium v Jelci, ale dále ve vzdělávání nepokračoval. Po nějakou dobu se zabýval různými činnostmi např. jako novinář, korektor, úředník, nebo knihovník. Poté se cele věnoval literatuře.

Zpočátku zahájil I. A. Bunin svou kariéru jako básník a překladatel. Na konci 19.století začala jeho spolupráce s nakladatelstvím Znanije, které vedl Maxim Gorkij. V té době se začal zabývat prózou a hodně cestoval v Rusku a po světě. Navštívil Asii, Afriku i Evropu. Zážitky z cest se zobrazily i v jeho tvorbě.

Říjnovou revoluci I. A. Bunin nepřijal a postavil se razantně proti občanské válce. U Wrangelovy armády se zabýval protisovětskou politikou a v roce 1920 emigroval do Francie. Zde se stal jednou z nejvýznamnějších postav tamní ruské emigrace. Žil střídavě v Paříži a v Grasse. V roce 1933 byla jeho tvorba oceněna Nobelovou cenou.

Dílo Ivana Alexejeviče Bunina:

Tvorba Ivana Bunina stále čerpá z ruského prostředí, třebaže žil dlouhá léta mimo Rusko. Zachycuje svět mizející patriarchální Rusi a dává průchod melanchonickému stesku po nenávratně ztracené atmosféře té doby. Po básnických začátcích (Básně - 1891) vynikl nejvíce jako autor novel a povídek.

Filozofii a psychologii života na ruském venkově zachytil v řadě povídek:
Antonovská jablka - 1900
Vesnice - 1910
Dobrý život - 1911
Suchodol - 1911, portréty vesnické šlechty

Byl mistrem impresionistického detailu v povídkách:
Sosny - 1901
Čangovy sny - 1915

Ve filozofických alegoriích se projevuje jeho zájem o buddhismus a taoismus, apokalyptické tušení vážného nebezpečí pro lidstvo:

Bratři - 1914
Pán ze San Franciska - 1915

Milostné povídky:
Lehký dech - 1915
Míťova láska - 1924
Proces korneta Jelagina - 1927

Tajemné aleje - 1939 - 43, cyklus tragických erotických retro - příběhů, který je naplněn vzpomínkami na tehdejší Rusko.

Život Alexeje Arseněva - 1935, autobiografický lyrický román

Bunin psal i literárně - historické monografie, významné jsou i jeho překlady z angličtiny.