George Gordon Byron

spisovatel

Narození:
22. 1. 1788 , Londýn, Anglie
Úmrtí:
19. 4. 1824  ve věku 36 let,  Missolonghi, Řecko  †
Znamení:
vodnář  
Výška:
174 cm
Další údaje:
zobrazit barvu vlasů, postavu, národnost, rasu,
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
světle hnědá
Postava:
hubená
Národnost:
anglická
Rasa:
běloch
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

23 se líbí, 3 se nelíbí

Anglický spisovatel, tvůrce romantické poezie George Gordon Byron se narodil v roce 1788, nesl šlechtický titul lord. Pocházel ze starých šlechtických rodů pověstných skandály. Otec brzy opustil jeho matku a poté zemřel. Zanechal rodině pouze dluhy. Baronova matka trpěla hysterií, často se u ní střídaly nálady. Její syn k ní ale nikdy nebyl lhostejný. Byron od narození kulhal, měl však dobrou fyzickou kondici. Byl tvrdohlavý, neústupný a měl obdivuhodnou vůli. V deseti letech se sta hlavou rodu Byronů, a to po smrti strýce z otcovy strany. Jeho novým domovem se stalo panství Newstead, kam se odstěhoval s matkou. Po dobu léčení jeho postižené nohy se o něj starala vychovatelka, která mu jeho život značně traumatizovala.Díky tomu se u něj později vyskytla promiskuita a sexuální výstřednosti. Jako patnáctiletý se zamiloval do Mary Ann Chaworthové ze sousedství. Ona ho však odmítala a to ho hluboce ranilo. Sblížil se s nevlastní sestrou Augustou, kterou velmi miloval a to tak, že se jí v roce 1814 narodila jeho dcera. Byron měl hodně přátel ze studií v Cambridgi, se kterými se vydal dvouletou cestu Portugalskem, Španělskem, Maltou, Albánií a Řeckem. Z těchto cest si přivezl náměty ke svým lyricko-epickým povídkám. V roce 1815 se znovu oženil a zplodil druhou dceru , manželství nevydrželo. Protože jeho rozvod byl skandální a jeho politické názory vyvolaly odpor, musel opustit Anglii. Jeho cesta vedla do Belgie a poté do Švýcarska. Tam ho velmi uchvátila příroda. Seznámil se zde s P.B.Shelleym a jeho ženou Mary.Přátelství s ním ho velmi ovlivnilo a to jak lidsky, tak myšlenkově. Odstěhoval se do Itálie. Tato země ho opět inspirovala k jeho tvorbě. Během let 1816-19 pobýval v Benátkách. Svůj pobyt však často měnil. V té době se zamiloval do mladé šlechtičny Terezy Guiccoli, která kvůli Byronovi opustila manžela. Její rodina podporovala protirakouské povstání. Byron jim finančně vypomáhal a ukrýval vzbouřence. Osud mu připravil nemilé překvapení, umírá mu dcera Allegro, která vyrůstala v Itálii a poté tragicky zemřel přítel Shelley. Jeho smrt ho velmi ranila. Byron odcestoval do Řecka, kde chtěl zemřít jako hrdina v protitureckém povstání. Smrt mu ale přivodila s největší pravděpodobně revmatická horečka. Zatímco Anglie Barona neuznávala, v Řecku byl významnou osobností a umělcem. Jeho povídky ovlivnily slovanský romantizmus. Uznával ho např, Charles Baudelaire. Díla Georgie Gorgona Byrona: Childe Heroldova pouť /1809/ - parodie na rytířský epos, kterou Byron rozšířil až na básnický cestopis. Popisuje zde krajiny a památky ze svých cest. Hlavním hrdinou je aristokrat, který se neztotožňuje s poměry ve své zemi a není ani spokojen se svým životem. Korzár /1814/, Lara /1814/, Džaur/1815/ aj. –lyricko epické povídky z prostředí Byronových cest. Obsahují jemu vlastní motivy – touhu po volnosti, svobodné lásce, postavu vzdorného hrdiny. Použil v nich spojení milostných a dobrodružných prvků. Vězeň Chillanský /1816/ - povídka inspirovaná návštěvou hradu ve Švýcarsku. Manfred /1817/ - v tomto díle bojuje člověk sám se sebou i se společností. Jsou v něm obsaženy prométheovské a faustovské prvky, příznačné pro gotický román. Promítá se zde i básníkův osobní život. Hlavním hrdinou je hradní pán, žijící v období středověku. Je osamělý a vnitřně bojuje s tím, že zavinil smrt Astarté, která byla nejspíše jeho sestrou. Pokusí se o sebevraždu. Ta se mu ale nezdaří, zachrání ho lovec. Díky své hrdosti a odvaze mu duchové umožní znovu spatřit Astarté. Ona mu předpoví, že brzy zemře a tak se také stane. Druhá část básně pojednává o odpovědnosti jedince vůči společnosti. Karin / 1821/ - dílo, ve kterém etické a filozofické otázky nabyly zodpovězeny. Dílo myšlenkově provokativní, bylo veřejností odmítnuto. Pokračování parodie Childe Harodova pouť – třetí zpěv -1817 – zde se Byron vyrovnává s Napoleonem, ze kterého měl dříve smíšené pocity, čtvrtý zpěv -1818 – věnoval Byron Itálii.Oceán zde přirovnává k věrnému druhovi, k symbolu volnosti, hrdosti a síly. Don Juan /1819/ - satirický pikareskní epos – nová Byronova tvorba, uvolněná realistická. Mladík Don Juan je zde představen jako rouhač. Vztah ke starší ženě ho donutil uprchnout z domova. Ztroskotá a stane se milencem dcery piráta. Je prodán do harému, odkud si ho vykoupí carevna Kateřina. S ní odcestuje do Anglie, kde se zamiluje do mladé Aurory. Byron tento epos nikdy nedokončil. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Anglický spisovatel, tvůrce romantické poezie George Gordon Byron se narodil v roce 1788, nesl šlechtický titul lord. Pocházel ze starých šlechtických rodů pověstných skandály. Otec brzy opustil jeho matku a poté zemřel. Zanechal rodině pouze dluhy. Baronova matka trpěla hysterií, často se u ní střídaly nálady. Její syn k ní ale nikdy nebyl lhostejný.

Byron od narození kulhal, měl však dobrou fyzickou kondici. Byl tvrdohlavý, neústupný a měl obdivuhodnou vůli. V deseti letech se sta hlavou rodu Byronů, a to po smrti strýce z otcovy strany. Jeho novým domovem se stalo panství Newstead, kam se odstěhoval s matkou.

Po dobu léčení jeho postižené nohy se o něj starala vychovatelka, která mu jeho život značně traumatizovala.Díky tomu se u něj později vyskytla promiskuita a sexuální výstřednosti. Jako patnáctiletý se zamiloval do Mary Ann Chaworthové ze sousedství. Ona ho však odmítala a to ho hluboce ranilo. Sblížil se s nevlastní sestrou Augustou, kterou velmi miloval a to tak, že se jí v roce 1814 narodila jeho dcera.

Byron měl hodně přátel ze studií v Cambridgi, se kterými se vydal dvouletou cestu Portugalskem, Španělskem, Maltou, Albánií a Řeckem. Z těchto cest si přivezl náměty ke svým lyricko-epickým povídkám.

V roce 1815 se znovu oženil a zplodil druhou dceru , manželství nevydrželo. Protože jeho rozvod byl skandální a jeho politické názory vyvolaly odpor, musel opustit Anglii. Jeho cesta vedla do Belgie a poté do Švýcarska. Tam ho velmi uchvátila příroda. Seznámil se zde s P.B.Shelleym a jeho ženou Mary.Přátelství s ním ho velmi ovlivnilo a to jak lidsky, tak myšlenkově.

Odstěhoval se do Itálie. Tato země ho opět inspirovala k jeho tvorbě. Během let 1816-19 pobýval v Benátkách. Svůj pobyt však často měnil. V té době se zamiloval do mladé šlechtičny Terezy Guiccoli, která kvůli Byronovi opustila manžela. Její rodina podporovala protirakouské povstání. Byron jim finančně vypomáhal a ukrýval vzbouřence.

Osud mu připravil nemilé překvapení, umírá mu dcera Allegro, která vyrůstala v Itálii a poté tragicky zemřel přítel Shelley. Jeho smrt ho velmi ranila. Byron odcestoval do Řecka, kde chtěl zemřít jako hrdina v protitureckém povstání. Smrt mu ale přivodila s největší pravděpodobně revmatická horečka.

Zatímco Anglie Barona neuznávala, v Řecku byl významnou osobností a umělcem. Jeho povídky ovlivnily slovanský romantizmus. Uznával ho např, Charles Baudelaire.

Díla Georgie Gorgona Byrona:
Childe Heroldova pouť /1809/ - parodie na rytířský epos, kterou Byron rozšířil až na básnický cestopis. Popisuje zde krajiny a památky ze svých cest. Hlavním hrdinou je aristokrat, který se neztotožňuje s poměry ve své zemi a není ani spokojen se svým životem.

Korzár /1814/, Lara /1814/, Džaur/1815/ aj. –lyricko epické povídky z prostředí Byronových cest. Obsahují jemu vlastní motivy – touhu po volnosti, svobodné lásce, postavu vzdorného hrdiny. Použil v nich spojení milostných a dobrodružných prvků.

Vězeň Chillanský /1816/ - povídka inspirovaná návštěvou hradu ve Švýcarsku.

Manfred /1817/ - v tomto díle bojuje člověk sám se sebou i se společností. Jsou v něm obsaženy prométheovské a faustovské prvky, příznačné pro gotický román. Promítá se zde i básníkův osobní život. Hlavním hrdinou je hradní pán, žijící v období středověku. Je osamělý a vnitřně bojuje s tím, že zavinil smrt Astarté, která byla nejspíše jeho sestrou. Pokusí se o sebevraždu. Ta se mu ale nezdaří, zachrání ho lovec. Díky své hrdosti a odvaze mu duchové umožní znovu spatřit Astarté. Ona mu předpoví, že brzy zemře a tak se také stane. Druhá část básně pojednává o odpovědnosti jedince vůči společnosti.

Karin / 1821/ - dílo, ve kterém etické a filozofické otázky nabyly zodpovězeny. Dílo myšlenkově provokativní, bylo veřejností odmítnuto.

Pokračování parodie Childe Harodova pouť – třetí zpěv -1817 – zde se Byron vyrovnává s Napoleonem, ze kterého měl dříve smíšené pocity, čtvrtý zpěv -1818 – věnoval Byron Itálii.Oceán zde přirovnává k věrnému druhovi, k symbolu volnosti, hrdosti a síly.

Don Juan /1819/ - satirický pikareskní epos – nová Byronova tvorba, uvolněná realistická. Mladík Don Juan je zde představen jako rouhač. Vztah ke starší ženě ho donutil uprchnout z domova. Ztroskotá a stane se milencem dcery piráta. Je prodán do harému, odkud si ho vykoupí carevna Kateřina. S ní odcestuje do Anglie, kde se zamiluje do mladé Aurory. Byron tento epos nikdy nedokončil.