František Matouš Klácel (7. dubna 1808 Česká Třebová – 17. března 1882 USA), byl český básník, novinář a filosof, zastánce českomoravské jednoty.

Studoval gymnasium v Litomyšli, kde vystudoval i filosofii. V roce 1833) byl vysvěcen na kněze. Roku 1835 se stal profesorem filosofie na biskupském filosofickém ústavě v Brně. Roku 1848 byl členen Národního výboru a delegátem Slovanského sjezdu. V letech 1848–1851 působil v redakci Moravských Novin.

V roce 1849 se podílel na založení Národní jednoty sv. Cyrila a Methuda, která se (1855) změnila na moravskou Matici. Roku 1869 odplul do Ameriky, kde se s krajany několikrát pokusil založit společnost (resp. sektu), založenou na lásce lidí a jejich dobročinosti. Členové těchto společenství se oslovovali bratře a sestro a říkali si nemýlenci.

Prováděl výzkumy dědičnosti znaků u rostlin. Přítel Boženy Němcové Ferina lišák – zvířecí epos.
Bajky Bidpajovy – dvě knihy, 1. díl vydán pod jménem František Třebovský – pseudonym.
Jahůdky ze slovanských lesů – vydány pod jménem J. P. Jordana
Erklärungen der wichtigsten philosophischen Ausdrücke – Výklad nejdůležitějších filosofických výrazů.
Počátky vědecké mluvnictví českého
Dobrověda
Slovník pro čtenáře novin, v němž se vysvětlují slova cizího původu
Listy přítele k přítelkyni o původu socialismu a komunismu – dopisy adresované B. Němcové – vysvětluje teorie o "ideálním" uspořádání společnosti.