František Listopad je český autor lyrické a reflexivní poezie, prozaik, překladatel, divadelní a televizní režisér žijící v Portugalsku.

František Listopad se narodil v Praze jako Jiří Synek, vnuk prvorepublikového nakladatele Adolfa Synka, vydavatele děl Jaroslava Haška. Osmnáctiletý básník nebyl spokojen se svým jménem a tak se stal Františkem Listopadem.

Po maturitě na gymnáziu v Praze pracoval František Listopad v nakladatelství V. Linharta. Účastnil se domácího odboje ve skupině Za svobodu. Studoval na pražské filozofické fakultě, za 2. světové války žil v ilegalitě. Redigoval kulturní rubriku Mladé fronty. Patřil k uskupení básníků a teoretiků sdružených kolem tohoto deníku a razících program dynamoanarchismu.

Listopad publikoval též v Růstu, Kritickém měsíčníku, Kytici, Generaci, Řádu aj. Byl rovněž redaktorem časopisu ministerstva zahraníčí, jímž byl roku 1947vyslán do Francie, ve které po únoru 1948 už zůstal. O deset let později odešel za láskou do Portugalska, kde je znám jako Jorge Listopad, prozaik a autor knih pro děti. Prosadil se tam i jako divadelní a televizní režisér, byl ředitelem Národního divadla v Lisabonu

V 90. letech spolupracoval František Listopad jako pedagog a režisér s JAMU a divadlem Husa na provázku v Brně.

František Listopad žije a tvoří v Portugalsku, ale často se vrací do své staré vlasti, zejména pocity a verši. V roce 2007 se stal nositelem nejvýznamějšího českého literárního ocenění - Ceny Jaroslava Seiferta, kterou v roce 1986 začala udílet Nadace Charty 77. Stalo se tak za sbírku Rosa definitiva, která okouzlila porotu zralou a čirou poetikou a mimořádným citem pro mateřštinu, na níž dlouhá léta v exilu nejsou patrná.


Základním úsilím Františka Listopada bylo od začátku překonat hranici mezi člověkem a poezií.
Šlo mu o to zbavit poezii patosu, který se staví mezi její významy a člověka, nalézat její bezprostřední pravdivost - dynamoanarchismus.

Poezie:
Před odchodem do ciziny vydal Listopad několik sbírek. Tato poezie obsahuje znaky slovesnosti a existencialistické či spirituální poezie básníků jako jsou např. F. Halas a V. Holan:

Sláva uřknutí
Vzduch
První věta
Jarmark

V zahraničí vydal později řadu sbírek. V těchto sbírkách dávno opustil mladické představy dynamoanarchismu a soustředil se na existenciální prožitky exilového osamocení.
Verše v porugalštině však nepíše.

Svoboda a jiné ovoce - 1956
Černý bílý nevím - 1973
Nástroje paměti - 1982
Soukromé sklářství - 1991
Daleko blízko - 1993
Oprava houslí a kytar - 1995
Krleš - 1998

Rosa definitiva - 2007, shrnuje autorovy verše z posledních sedmi let, některé jsou nedatované a bezejmenné. Mají ale společná témata - pojednávají o stáří a stárnutí, o exilu, domovech a bezdomoví, básnictví a vzpomínkách.

Próza:
František Listopad publikoval i řadu próz.
Ještě v Čechách:
Malé lásky
Boj o Venezuelu - 1947

V cizině:
Umazané povídky - 1955
Zlý pes bez zahrady - 1996
Próza převažuje v autorově tvorbě psané portugalsky.