Charles Pierre Baudelaire byl francouzský básník, jeden z tzv. prokletých básníků, kritik, esejista a překladatel.

Charles Pierre Baudelaire ztratil brzy v dětství otce a když se matka znovu provdala, trpěl od té doby pocity křivdy a samoty. Studoval práva, která však nedokončil, zajímal se především o literaturu. Vedl bohémský život, užíval drogy, prohýřil část dědictví po otci. Proto mu rodina vnutila právní dohled, aby nepřišel o zbytek dědictví. Neúspěšně se ucházel o členství ve Francouzské akademii. Ke konci života ochrnul na polovinu těla.


Básnické sbírky:
Charles Pierre Baudelaire je autorem básnické sbírky, která patří k základním dílům francouzské poezie:

Květy zla - 1857. Pracoval na ní přes dvacet let, ale spolu s vydavatelem byli za ni soudně stíháni pro urážku náboženské morálky, poškozování dobrých mravů a šest básní cenzura vyřadila. Vychází z lidské přirozenosti a úzkosti, člověka obklopuje bezútěšná realita a zlo, snaží se pozvednout k ideálu, hledá postupně východisko v kráse, erotice, v rouhání a vzpouře, v nicotě.

Básně píše po formální stránce většinou pravidelným veršem, v klasickém dvanáctislabičném alexandrinu a ve formě sonetu.

Sbírka byla v pozdějších doplněných vydáních rozdělena do šesti oddílů:
Splín a ideál
Pařížské obrazy
Víno
Květy zla
Vzpoura
Smrt

Malé básně v próze - 1869, vyšlo posmrtně. Jde o padesát krátkých rytmických próz. Tématem je velkoměsto Paříž, moderní člověk v něm žijící a jeho složité životní podmínky.

Umělé ráje - 1860, sohrnná studie zachycující útěky z utrpení a z nejistoty do narkotických stavů, vyvolaných požitím drog.

Umělecká kritika:
V době, kdy měl Baudelaire nad sebou právní dohled, z nouze se věnoval umělecké kritice.

Malíř moderního života - 1863
Úvahy o některých mých současnících - 1861

Kritické stati o pařížském výtvarném Salónu, eseje o Courbetovi, Manetovi, Corotovi aj.

Autor byl rovněž velkým obdivovatelem Wagnetovy hudby (studie R. Wagner a Tannhäuser v Paříži - 1861) a díla E. A. Poea, jehož povídky překládal.