Arne Novák byl literární kritik a historik, autor portrétů, monografií a dějin české literatury.

Arne Novák byl synem středoškolského profesora Josefa Nováka a spisovatelky Terezy Novákové. Studoval na gymnáziu v rodišti, od roku 1896 na Akademickém gymnáziu v Praze. Poté vystudoval germanistiku a bohemistiku na FF UK v Praze.

Od roku 1900 byl Arne Novák postupně na studijním pobytu v Berlíně, Mnichově a do roku 1905 v Heidelberku.V roce 1906 se v Praze habilitoval pro germanistiku, v roce 1910 pro českou literaturu. Učil nejprve na reálkách, střídavě v Praze a Kutné Hoře.

V roce 1920 byl Arne Novák jmenován řádným profesorem české literatury na Masarykově univerzitě v Brně, kterou pomáhal založit. Publikoval v řadě časopisů a sborníků, věnoval se redakční a editorské činnosti.


V díle Arneho Nováka se prolíná literárněhistorická činnost s činností kritickou. V mládí byl ovlivněn uměleckou kritikou 90. let, především F. X. Šaldou, ale byla mu blízká i problematika uměleckého stylu a tvaru. Od germanistických studií se záhy začal zabývat českou literaturou. Stále však sledoval česko – německé literární vztahy zároveň s evropským kontextem.

Stručné dějiny literatury české – 1910, další vydání s názvem Přehledné dějiny literatury české.

Arne Novák inklinoval k práci monografisty. Monografickou oblast představovaly:
Anallytické stati a portrétní studie:
Jan Neruda – 1910
Stať o Máchově díle
O Komenském – esej

Četné esejistické podobizny:
Mužové a osudy – 1914
Myšlenky a spisovatelé – 1914
Zvony domova – 1916
Podobizny žen – 1918
Krajané a sousedé – 1922

Domácí tradici pojal Novák jako myšlenkový a literární odkaz předků:
Nosiči pochodní – 1928
Duch a národ – 1936

V meziválečném období byly časté Novákovy návraty k literatuře minulosti:
Josef Dobrovský – 1928
Léta třicátá – 1932 - obrození
Svatopluk Čech – 2 sv. 1921, 1923, nedokončená monografie

Pro Nováka byl i charakteristický i jeho výběr osobností novější literatury např.
Tereza Nováková, Viktor Dyk, Otokar Březina aj.

Další díla:
České písemnictví z ptačí perspektivy – 1920

Přehledné dějiny literatury české – sešitově 1936 -39, 4. vydání. Autorovo stěžejní dílo, které završilo jeho úsilí o nové pojetí a periozidaci národní literatury.

Praha barokní – 1915, esej z oblasti výtvarného umění
Hovory okamžiků – 1926, publicistika