zavřít
Herodotos
přidej profesi
Narození:
484 ,přidej místo narození
Úmrtí:
425  ve věku 59 let  †
Znamení:
-
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

11 se líbí, 3 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Hérodotos z Halikárnassu (nyní Bodrum v Turecku) mnoho cestoval (do Itálie na západě, do Babylonie na východě, do donských stepí na severu a k prvním nilským prahům n jihu). Soudil, že k historii je třeba přistupovat geograficky a ke geografii historicky. (Známe jeho výrok, že „geografie je reálná, lidskou rukou vytvořená historie“). Dílo HérodotoseV Dějinách (Histories apodexis) doslova: „Výkazu vyzkoumaného bádání“ - v devíti knihách, které se dochovaly, vytvořil nejúplnější popis světa (oikumene), známého Řekům ve druhé polovině 5.století před n.l. (Druhou knihu vyplňuje exkurs o Egyptě, čtvrtá kniha obsahuje mj. první věrohodné informace o Skytii - o severním Černomoří). Hérodotos uvádí např. všechny skytské řeky od Istru (tj. dolního Dunaje) po Tanais (Don), vytékající údajně z jezer. Půda ve Skytii je podle něho „rovná, bohatě porostlá travou, hojně zavlažovaná“. Severně od Skytie prý neustále padá sníh; proto jsou tato území neobyvatelná. Hérodotos pochybuje o existenci mytických Hyperbořanů či Hyperborejců, „národa nejzažšího severu“, sídlícího (podle Homéra a Hésioda) „za severním větrem“, zvaným „boreas“. Poměrně přesně stanoví polohu Kaspického moře, které popisuje (na rozdíl od Iónů) jako uzavřenou vodní nádrž; údajně se do něho vlévá Oxos (tj. Amudarja). O západních, severních a východních okrajích Evropy (o Kassiteridech - Cínových ostrovech (Británie), o řece Heridanos, odkud prý dováží jantar) neuvádí prakticky nic. Východní hranicí Hérodotova světa je Indus; za ním se prý rozkládá poušť, jejíž vlastnosti nikdo nezná. Povodí Nilu charakterizuje zhruba k obratníku Raka; v Dějinách se prý poprvé zmiňuje o „Meroé“, starověkém středisku jižní Núbie. Za pobytu v Egyptě se prý mimo jiné snažil zjistit, kde leží prameny Nilu; nic konkrétního se však nedověděl. V Hérodotově regionálně geografickém popisu dominují čistě topografické údaje (výčty řek, hor, měst, pamětihodností, chrámů apod.). Jistá pozornost je věnována charakteru a zvyklostem různých kmenů a etnických skupin. Z přírodních zvláštností zemí zaznamenává autor jen nejvíc do očí bijící rysy podnebí, vzácnosti flóry a fauny. Zdařile jsou odpozorována některá specifika: Například, že v Libyi téměř neprší ani nepadá sníh; že se tam jestřábi stěhují před skytskými zimními mrazy; že egyptské půdy jsou černé a zkypřené, protože se skládají z jílů a nánosů, přinesených řekou z Etiopie. Nil teče podle Hérodota v podstatě rovnoběžkovým směrem. Libye (Afrika) má naproti tomu půdy načervenalé, písčité, Arábie a Sýrie hlinité a kamenité. Zajímavá je regionalizace Libye, kterou prý tvoří 4 rovnoběžková pásma (obydlené přímořské, zóna divoké zvěře, písečná zóna, holá poušť). Hérodotos konstatuje, že Středozemní moře, Atlantský oceán a Indický oceán (Eritrejské moře) jsou vlastně jediným mořem. Libyi a Asii obklopují na jihu vodní prostory. „Pokud jde o Evropu, nikdo s určitostí neví, je-li na východě a na severu omývána vodou“ řekl. Hérodotos se vysmívá těm, kdo se domnívají, že Země je kotoučem „podle kružítka“. Řeku-oceán údajně vymyslel Homér či jiný z dávných básníků. Evropa je prý stejně dlouhá, jako Libye (Afrika) s Asií dohromady, a přitom mnohem širší. Hérodotos věří, že se Slunce v zimě odklání na jih vlivem bouří a chladu. Vítr prý vždycky fouká ze studených zemí. Asie údajně leží blíže Slunci než Evropa, a proto jsou tamní rostliny i plody lepší a větší (s podobným názorem se rovněž setkáváme u Hippokrata. V Indii bývá už v jitřních hodinách teplo, protože prý se orzkládá blíže k východu Slunce. Zajímavý je Hérodotův názor na původ údolí Nilu - jde prý o dávný mořský záliv zaplněný říčními nánosy. Stejný osud by podle něho mohl potkat i například Perský záliv. Thesálská nížina bývala podle Hérodota jezerem. Hérodotos má značně kritický přístup k využíváným informacím a pramenům. Přesto jeho dílo obsahuje množství tradičních bludů - o jednookých Arimaspech, o gryfech (mytických lvech s orlími jlavami a křídly), střežících zlaté poklady, o bojích gryfů s Arimaspy apod. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Hérodotos z Halikárnassu (nyní Bodrum v Turecku) mnoho cestoval (do Itálie na západě, do Babylonie na východě, do donských stepí na severu a k prvním nilským prahům n jihu). Soudil, že k historii je třeba přistupovat geograficky a ke geografii historicky. (Známe jeho výrok, že „geografie je reálná, lidskou rukou vytvořená historie“).

Dílo Hérodotose
V Dějinách (Histories apodexis) doslova: „Výkazu vyzkoumaného bádání“ - v devíti knihách, které se dochovaly, vytvořil nejúplnější popis světa (oikumene), známého Řekům ve druhé polovině 5.století před n.l. (Druhou knihu vyplňuje exkurs o Egyptě, čtvrtá kniha obsahuje mj. první věrohodné informace o Skytii - o severním Černomoří).

Hérodotos uvádí např. všechny skytské řeky od Istru (tj. dolního Dunaje) po Tanais (Don), vytékající údajně z jezer. Půda ve Skytii je podle něho „rovná, bohatě porostlá travou, hojně zavlažovaná“. Severně od Skytie prý neustále padá sníh; proto jsou tato území neobyvatelná. Hérodotos pochybuje o existenci mytických Hyperbořanů či Hyperborejců, „národa nejzažšího severu“, sídlícího (podle Homéra a Hésioda) „za severním větrem“, zvaným „boreas“.

Poměrně přesně stanoví polohu Kaspického moře, které popisuje (na rozdíl od Iónů) jako uzavřenou vodní nádrž; údajně se do něho vlévá Oxos (tj. Amudarja). O západních, severních a východních okrajích Evropy (o Kassiteridech - Cínových ostrovech (Británie), o řece Heridanos, odkud prý dováží jantar) neuvádí prakticky nic.

Východní hranicí Hérodotova světa je Indus; za ním se prý rozkládá poušť, jejíž vlastnosti nikdo nezná. Povodí Nilu charakterizuje zhruba k obratníku Raka; v Dějinách se prý poprvé zmiňuje o „Meroé“, starověkém středisku jižní Núbie. Za pobytu v Egyptě se prý mimo jiné snažil zjistit, kde leží prameny Nilu; nic konkrétního se však nedověděl.

V Hérodotově regionálně geografickém popisu dominují čistě topografické údaje (výčty řek, hor, měst, pamětihodností, chrámů apod.). Jistá pozornost je věnována charakteru a zvyklostem různých kmenů a etnických skupin. Z přírodních zvláštností zemí zaznamenává autor jen nejvíc do očí bijící rysy podnebí, vzácnosti flóry a fauny. Zdařile jsou odpozorována některá specifika: Například, že v Libyi téměř neprší ani nepadá sníh; že se tam jestřábi stěhují před skytskými zimními mrazy; že egyptské půdy jsou černé a zkypřené, protože se skládají z jílů a nánosů, přinesených řekou z Etiopie. Nil teče podle Hérodota v podstatě rovnoběžkovým směrem. Libye (Afrika) má naproti tomu půdy načervenalé, písčité, Arábie a Sýrie hlinité a kamenité. Zajímavá je regionalizace Libye, kterou prý tvoří 4 rovnoběžková pásma (obydlené přímořské, zóna divoké zvěře, písečná zóna, holá poušť).

Hérodotos konstatuje, že Středozemní moře, Atlantský oceán a Indický oceán (Eritrejské moře) jsou vlastně jediným mořem. Libyi a Asii obklopují na jihu vodní prostory. „Pokud jde o Evropu, nikdo s určitostí neví, je-li na východě a na severu omývána vodou“ řekl. Hérodotos se vysmívá těm, kdo se domnívají, že Země je kotoučem „podle kružítka“. Řeku-oceán údajně vymyslel Homér či jiný z dávných básníků. Evropa je prý stejně dlouhá, jako Libye (Afrika) s Asií dohromady, a přitom mnohem širší.

Hérodotos věří, že se Slunce v zimě odklání na jih vlivem bouří a chladu. Vítr prý vždycky fouká ze studených zemí. Asie údajně leží blíže Slunci než Evropa, a proto jsou tamní rostliny i plody lepší a větší (s podobným názorem se rovněž setkáváme u Hippokrata. V Indii bývá už v jitřních hodinách teplo, protože prý se orzkládá blíže k východu Slunce.

Zajímavý je Hérodotův názor na původ údolí Nilu - jde prý o dávný mořský záliv zaplněný říčními nánosy. Stejný osud by podle něho mohl potkat i například Perský záliv. Thesálská nížina bývala podle Hérodota jezerem.

Hérodotos má značně kritický přístup k využíváným informacím a pramenům. Přesto jeho dílo obsahuje množství tradičních bludů - o jednookých Arimaspech, o gryfech (mytických lvech s orlími jlavami a křídly), střežících zlaté poklady, o bojích gryfů s Arimaspy apod.