Václav Havel

bývalý prezident, dramatik, spisovatel

Narození:

5. 10. 1936 , Praha, Československo

Úmrtí:

18. 12. 2011  ve věku 75 let,  Hrádeček na Trutnovsku, Česká republika  †

Znamení:

váhy  

Výška:

170 cm

Hodnotit:

Líbí Nelíbí

2662 se líbí, 767 se nelíbí

Dramatik, spisovatel a poslední československý prezident se narodil 5. října 1936 v Praze. Vyrůstal ve známé intelektuálsko-podnikatelské rodině, jeho otec Václav M. Havel byl architekt, stavitel a Rotarián. Část svého prvního desetiletí trávil v domě, který postavil jeho dědeček ve Žďárci u Tišnova na Moravě. Jenže děti na vesnici mezi sebe synka z bohaté rodiny nebraly a Václav to nesl velice těžce. Až do chvíle, než se mu narodil bratr Ivan. Prvorepublikové aktivity rodičů se staly důvodem, proč mladému Václavovi komunistická moc nedovolila po ukončení školní docházky v roce 1951 dále studovat. Havel nastoupil do učení v oboru chemický laborant a maturitu složil až při zaměstnání na večerním gymnáziu. Z kádrových důvodů nebyl později přijat ani na žádnou vysokou školu s humanitním zaměřením. Rozhodl se tedy pro Ekonomickou fakultu Českého vysokého učení technického, ale tento ústav po dvou letech opustil. Tou dobou už pracoval jako jevištní technik, nejprve v Divadle ABC a od roku 1960 v Divadle Na zábradlí. Zájem o humanitní hodnoty jej později přivedl k dálkovému studiu dramaturgie na Divadelní fakultě Akademie múzických umění, které zakončil v roce 1966 komentářem ke hře Eduard, jenž se později stal základem jeho hry „Ztížená možnost soustředění“. V roce 1956 se seznámil s Olgou Šplíchalovou a jakkoli oba pocházeli z odlišného prostředí (Olga byla potomkem dělnické rodiny ze Žižkova), brzy se velmi sblížili. Po osmileté známosti se v roce 1964 vzali. Už od svých dvaceti let Havel aktivně přispíval do literárních časopisů Květen, Tvář a Sešity. Později začíná Divadlo Na Zábradlí uvádět jeho alegorické hry, zaměřené proti soudobé situaci ve společnosti. Na 4. sjezdu československých spisovatelů přednáší Havel jeden z projevů kritiky monopolu KSČ, stává se členem Klubu angažovaných nestraníků a předsedou Klubu nezávislých spisovatelů. Po potlačení Pražského jara vojsky Varšavské smlouvy Havel pokračuje v tvrdé kritice režimu. V této době nesmí vykonávat své povolání a pracuje jako dělník v trutnovském pivovaru, současně píše do samizdatových Lidových novin. V roce 1975 píše otevřený dopis prezidentu Husákovi, v němž upozorňuje na rozpory, nahromaděné v české společnosti. Vrcholem jeho činnosti se však stává o dva roky později vydání Charty 77. Havel byl společně s Jiřím Hájkem a Janem Patočkou jedním z prvních tří mluvčích této občanské iniciativy, jež požadovala dodržování základních práv a svobod v Československu. V dubnu 1979 se stal spoluzakladatelem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Za své postoje byl téhož roku zatčen a odsouzen na čtyři a půl roku vězení. Roku 1983 byl podmínečně propuštěn ze zdravotních důvodů, přesto se znovu zapojil do disidentského hnutí. V této době bylo československými úřady znemožněno publikovat veškeré Havlovy texty. O jejich téměř kompletní vydání se postaralo německé nakladatelství Rowohlt se sídlem v Hamburku. Ve druhé polovině osmdesátých let byl Václav Havel ještě dvakrát uvězněn, naposledy v roce 1989. Tou dobou už komunistickému režimu docházel dech a bylo jen otázkou času, kdy se masová nespokojenost projeví v přímém střetu se státní mocí. Také proto podepsaly novou petici "Několik vět" desetitisíce lidí, na rozdíl od Charty 77, pod níž se objevily podpisy několika set občanů. Rozbuškou, jež odstartovala pád totalitního režimu, se stala poklidná manifestace studentů 17.listopadu 1989, kterou komunistický režim tvrdě potlačil policejním zásahem na Národní třídě v Praze. Do čela následného občanského hnutí se postavili studenti a umělci. Na setkání v Činoherním klubu 19. listopadu byl Václav Havel ustaven vůdcem Občanského fóra a jako jeho kandidát byl 29. prosince ještě tehdejším Federálním shromážděním zvolen prezidentem Československa. V inaugurační řeči slíbil, že dovede zemi ke svobodným volbám, což splnil v létě následujícího kroku. Nové federální shromáždění potvrdilo 5. července 1990 Havla ve funkci. Během jeho druhého funkčního období však narůstaly rozpory mezi tehdejší českou a slovenskou politickou reprezentací v názorech na budoucí uspořádání. Hluboký rozkol ve Federálním shromáždění vedl k tomu, že Havel nezískal v červencových volbách 1992 dostatek hlasů. Ačkoli byl požádán o setrvání ve funkci, než bude zvolen nový prezident, složil 20. července mandát s odůvodněním, že nemůže nadále plnit závazky ze slibu věrnosti federativní republice. Po rozpadu československé federace ukončil Havel svůj několikaměsíční pobyt v ústraní a po volbách 26. ledna 1993 byl zvolen prvním českým prezidentem. Jeho žena Olga se po boku hlavy státu věnovala především charitativní činnosti. Inspirována prací ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, založila v roce 1990 Výbor dobré vůle, jehož činnost se zaměřila na pomoc tělesně a mentálně postiženým. V lednu 1996 však po těžké nemoci zemřela. Na konci téhož roku těžce onemocněl i prezident. Radikální lékařský zákrok, při němž byla Havlovi odejmuta část plíce, však vedl k jeho uzdravení. Krátce po propuštění z nemocnice se Havel podruhé oženil s herečkou Dagmar Veškrnovou. V obtížné politické situaci po „sarajevském atentátu“ byl 28. ledna 1998 zvolen do svého posledního funkčního období. Poslední léta jeho vlády citelně poznamenaly jak zdravotní potíže, tak prohlubující se souboj s Václavem Klausem, který se později stal jeho nástupcem. Prezidentský mandát vypršel Václavu Havlovi 2. února 2003. Za své literární a dramatické dílo byl Václav Havel oceněn řadou prestižních cen, je členem mnoha světových klubů spisovatelů. Za své smýšlení a celoživotní úsilí o dodržování lidských práv byl několikrát nominován na Nobelovu cenu míru a stal se laureátem nejvyšších státních vyznamenání mnoha států. Václav Havel zemřel 18.12.2011 v Hrádečku u Trutnova. Autor: Vladimír Vaďura Použit zdroj: www.hrad.cz Díla Václava Havla: Dramatická tvorba: Rodinný večer, 1960 Zahradní slavnost, 1963 premiéra v Divadle Na zábradlí. Hlavním hrdinou hry je Hugo Pludek, jehož genialita spočívá v tom, že dokáže jakýkoliv systém přivést k dokonalosti a zcela s ním splynout, čímž vlastně ztrácí svoji identitu. Vyrozumění, 1965 hra je založena na konfrontaci umělosti a přirozenosti. Umělý svět je zde budován na umělém jazyku ptydepe, který má zajistit štěstí vyloučením emocionality, nepřesností, mnohoznačnosti atp. Ztížená možnost soustředění, 1968 Anděl strážný, 1968 Motýl na anténě, 1968 Spiklenci, 1971 Žebrácká opera, 1972 Audience, 1975 Vernisáž, 1975 Horský hotel, 1976 Protest, 1978 Chyba, 1983 Largo desolato, 1984 Pokoušení, 1985 Asanace, 1987 Zítra to spustíme, 1988 Zásadní politické eseje: Dopis Gustávu Husákovi, 1975 Moc bezmocných, 1978 Politika a svědomí, 1984 Anatomie jedné zdrženlivosti, 1985 Děkovná řeč za Erasmovu cenu, 1986 O smyslu Charty 77, 1986 Příběh a totalita, 1987 Slovo o slovu, 1989 Knižní vydání (do roku 1999): 1964 – Antikódy 1966 – Protokoly 1983 – Dopisy Olze 1984 – O lidskou identitu 1986 – Dálkový výslech 1989 – Do různých stran 1990 – Projevy 1990 – Largo desolato, Pokoušení, Asanace 1990 – Moc bezmocných 1991 – Letní přemítání 1992 – Vážení občané 1994 – Václav Havel 1992&1993 1995 – Václav Havel ‘94 1996 – Václav Havel ‘95 1997 – Václav Havel ‘96 1998 – Václav Havel ‘97 1999 – Václav Havel: Spisy …zobrazit celý životopis