Sergej Alexandrovič Jesenin

básník

Narození:

3. 10. 1895 , Konstantinovo, Rusko

Úmrtí:

28. 12. 1925  ve věku 30 let,  Leningrad, Sovětský Svaz  †

Znamení:

váhy  

Výška:

přidej výšku

Hodnotit:

Líbí Nelíbí

19 se líbí, 5 se nelíbí

Sergej Alexandrovič Jesenin byl významný ruský básník počátku 20. století. Sergej A. Jesenin pocházel z rolnické rodiny žijící v Rjazaňské gubernii. Jako dítě byl vychováván na vesnici v nábožensky založené rodině svých prarodičů (z matčiny strany). Navštěvoval zemskou selskou školu v Konstantinově a dvouletou školu pro učitele v Spas - Klepikach. Měl se stát učitelem, ale v roce 1912 odjel k otci do Moskvy s rozhodnutím stát se básníkem. Sergej Jesenin zprvu pracoval jako dělník, tiskárenský korektor. V letech 1913 - 15 studoval na Lidové univerzitě Šaňavského ve snaze doplnit si vzdělání. Hodně četl, publikoval první básně. Velký význam pro jeho tvorbu mělo přestěhování do Petrohradu, setkání s tamními básníky a uvedení do literárních časopisů a salonů. Jako manžel americké tanečnice I. Duncanové pobýval v letech 1922 - 23 v cizině. Bohémský způsob života, trýznivé hledání vnitřní jednoty v rozkolísaném světě, nepřízeň oficiální kritiky, to vše působilo negativně na zdravotní stav básníka.Léčil se v psychiatrickém sanatoriu u Moskvy, poté odjel do Leningradu. Jeho stav se však nezlepšil, nezbavil se duševní trýzně a nakonec v roce 1925 ukončil svůj život sebevraždou. Dílo Sergeje A. Jesenina: Sergej A. Jesenin je autorem dvaceti čtyř básnických knih, jeho melodickou lyrickou poezii ovlivnily zážitky na ruském venkově, lidová poezie, hledání vztahu ke změnám v ruské společnosti, úvahy o základních otázkách lidského bytí. V raném období psal Sergej Jesenin převážně drobnou lyriku inspirovanou krásou přírody, folklorem, láskou a pravoslavim. Slavnost za mrtvé - 1916, první vydaná sbírka básní Jeseninův zájem o ruské dějiny se projevil v poemách: Vyprávění o Jevpatii Kolovratovi - 1914 Starostka Marfa - 1914 V roce 1919 se Jesenin přihlásil ke skupině imažinistů, kteří uznávali básnický obraz jako konečný cíl slovesného umění. Brzy se však s imažinismem rozešel. Mariiny klíče - 1918 Pugačov - 1921, dramatické pásmo V drobných poemách se stále vyrovnával s revolucí, pokoušel se o smíření světa staré Rusi se světem revoluce: Rus sovětská - 1925 s poemami, které patří k básnickým skvostům autorovy občanské lyriky: Poema o 36 Píseň o velkém pochodu Návrat do rodného kraje Rus mizející Rus sovětská Revoluční tematika je rovněž základem lyrických básní: Stansy - 1924 Kapitán země - 1924 Balada o dvaceti šesti - 1924 Anna Sněginová - 1925, lyricko - epická poema. Melanchonický příběh básníkovy první lásky na pozadí dramatických proměn ruské vesnice. Výrazem básníkova zápasu se smutkem a osamělostí jsou díla: Krčemná Moskva - 1924 Verše skandalisty - 1924 Země ničemů - 1924, dodnes nedoceněná hra V závěru života byl Jesenin stále silněji poután k reflexivní, elegické lyrice. V básních medituje o životě a smrti, nenávratně ztraceném mládí i špatně prožitém životě: Nekřičím, nepláču, nelkám - 1922 Nevyřčenou svěžest, jasnou modř a něhu - 1925 Další díla: Inonie - 1918 Nebeský bubeník - 1918 Jordánská holubice - 1918, básně založené na křesťanské symbolice Jsem poslední básník Sorokoust - 1920 Stohlavá saň - 1920 - autor vyjadřuje přesvědčení o potřebě překonat patriarchální formy života na ruské vesnici. Železný Mirgorod - 1923, kriticky laděná črta z pobytu v Americe Perské motivy - 1924, sbírka lyrických veršů vznikla v souvislosti Jeseninova pobytu na Kavkaze Černý muž - 1925, poema vzniklá pod vlivem Puškinova Mozarta a Salieriho, v níž autor rozmlouvá v hluboké depresi se svým dvojníkem. Jde o meditaci o životě a smrti. V českém prostředí Jesenin zdomácněl díky překladům B. Mathesia a později J. Zábrany: Modravá Rus - 1940 Zvony v trávě - 1975 Slaměný měsíc - 1981 Ryšavý podzim - 1984 Nebudu si lhát - 1995 …zobrazit celý životopis