zavřít
Radovan Lovčí

spisovatel, historik

Věk:
43
Narození:
11. 4. 1977 , Plzeň, Československo
Znamení:
beran   |  aktuální horoskop
Výška:
170 cm
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

19 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Narodil se 11. 4. 1977 v Plzni, ale dětsví a dospívání prožil v Plasích na severním Plzeňsku, k nimž se vždy patrioticky hlásí, a tak jsou jako jeho rodiště občas mylně uváděny Plasy. Vystudoval základní školu a gymnázium v Plasích, později pokračoval studiem historie na FF UK v Praze. K zájmu o historii jej podle vlastních slov přivedla perzekuce části příbuzenstva v době komunismu (několik politických vězňů v době tuzemského stalinismu) a různé formy šikany za normalizace. Jako školák byl po léta důrazně upozorňován, že kvůli svému kádrovému původu, náboženskému angažmá rodiny i bojkotu členství v PO mu nebude umožněno studium ani na střední škole. Vše ale změnil listopad 1989.Pochází z rodiny, v níž se vyskytovalo několik spisovatelů a umělců, jeho vzdálenými strýci jsou mimo jiné básník J. V. Sládek a herec Raoul Schránil, s nimiž v příbuzenstvu sdílí i další známé tvůrce (např. malíře Josefa Huttaryho či v sestry Kirschnerovy). Vyrostl v silně věřící římsko-katolické rodině, která byla ve víře velmi aktivní také v době komunismu. Jak ale sám udává, v dospělosti změnil konfesi a stal se členem velmi liberálně a univerzalisticky založené české Unitarie. K přestupu jej vedly různé důvody, nejen blízkost s myšlením Tomáše a Charlotty Masarykových, nýbrž i fakt, že širší příbuzenstvo bylo konfesně různorodé (evangelíci, volnomyšlenkáři, židé, ale též český muslim a překladatel Koránu, vyženěný příbuzný dr. Ivan Hrbek)a on měl problém ztotožnit se pouze s jediným náboženským směrem. Již jako dítě sepisoval různé smyšlené i skutečné příhody, pohádky, ale tvořil i kreslené vtipy. Během studií na FF UK se vším přestal a rozhodl se nadále tvořit jen odborné texty. Sepsal zde a jako Mgr a později PhDr. práci obhájil podrobný životopis Alice Masarykové, který byl knižně vydán v roce 2007 pod hlavičkou FF UK a Toggy (Alice Garrigue Masaryková. Život ve stínu slavného otce). Po absolutoriu odmítl zůstat v Praze, kde by mu plat vědeckého pracovníka nestačil ani na komerční nájem či pořízení bytu. Po návratu na rodné Plzeňsko usiloval o uplatnění v lokálních muzejních či archivních institucích, jako historik zaměřený na moderní dějiny a komunistickou totalitu. Stabilní místo v této sféře a podporu pro své výzkumné cíle se mu získat nepodařilo, a tak hledal náhradní publikační uplatnění, které nalezl ve volnočasovém psaní o unitářské historii, které nakonec věnoval jako autor či spoluautor hned několik historických knih (Požehnáni ohněm, 2014, Ženy proti proudu, 2018, Unitářství a Charlotta Garrigue Masaryková, 2019 aj.). Většinu své profesní dráhy dosud strávil jako redaktor, z toho skoro 14 let v plzeňském nakladatelství učebnic Fraus, kde musel občas v nouzi zasuplovat také úlohu autora, a tak se stal neplánovaně spoluautorem 11 učebnicových a didaktických publikací, z nichž Dějepis 6 byl roku 2009 na veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem oceněn 3. místem za nejlepší evropskou učebnici pro 2. vzdělávací stupeň. Vrátil se dále k psaní prózy, převážně s absurdní, humornou, ale někdy s i historickou tematikou, kdy beletrizoval rodinné zkušenosti z 20. století. Jeho povídky jsou zastoupeny v různých kolektivních sbornících (Literáti na trati, Moje republika, Trabanti mezi námi, Dekameron 2020 aj.). Roku 2020 publikoval humornou novelu "Tuto se může stát jenom v Plzni, anebo v New Yorku" a aktuálně připravuje k vydání knižní satiru s provokativním názvem "Hovno z Nerudovy ulice", v níž hraje jednu z klíčových rolí český prezident, profesor Narcis Káďa. Různé postavy fiktivních hlav státu se objevují i v jeho některých dalších prózách připravovaných postupně k vydání. Také jako historik je ovšem stále částečně činný. Je autorem různých masarykologických studií a dlouhodobě pracuje na životopisu bratra druhého čs. prezidenta, sociálního demokrata, literáta a účastníka 3. odbojů Vojty Beneše (1878-1951). Soukromě se hlásí k levicové (nekomunistické) politické orientaci, není však a nebyl činný v žádné straně. Opakovaně veřejně kritizoval nedostatečnou pozornost věnovanou částí lokálních historiků k nejmodernějším dějinám a reflexi doby komunismu, ale také např. chabě fungující sociální stát v Česku. Pravidelně recenzuje převážně regionální historickou produkci. Člensky je angažován v čs. Unitarii a Středisku západočeských spisovatelů. Za své 3 hlavní domovy veřejně označuje Plasy, Prahu a Plzeň a netají se také svým pozitivním vztahem k Moravě a zvláště Brnu, kam rád každoročně zajíždí. Podporuje myšlenku správní obnovy moravské země a zemského zřízení v ČR. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Narodil se 11. 4. 1977 v Plzni, ale dětsví a dospívání prožil v Plasích na severním Plzeňsku, k nimž se vždy patrioticky hlásí, a tak jsou jako jeho rodiště občas mylně uváděny Plasy. Vystudoval základní školu a gymnázium v Plasích, později pokračoval studiem historie na FF UK v Praze. K zájmu o historii jej podle vlastních slov přivedla perzekuce části příbuzenstva v době komunismu (několik politických vězňů v době tuzemského stalinismu) a různé formy šikany za normalizace. Jako školák byl po léta důrazně upozorňován, že kvůli svému kádrovému původu, náboženskému angažmá rodiny i bojkotu členství v PO mu nebude umožněno studium ani na střední škole. Vše ale změnil listopad 1989.

Pochází z rodiny, v níž se vyskytovalo několik spisovatelů a umělců, jeho vzdálenými strýci jsou mimo jiné básník J. V. Sládek a herec Raoul Schránil, s nimiž v příbuzenstvu sdílí i další známé tvůrce (např. malíře Josefa Huttaryho či v sestry Kirschnerovy). Vyrostl v silně věřící římsko-katolické rodině, která byla ve víře velmi aktivní také v době komunismu. Jak ale sám udává, v dospělosti změnil konfesi a stal se členem velmi liberálně a univerzalisticky založené české Unitarie. K přestupu jej vedly různé důvody, nejen blízkost s myšlením Tomáše a Charlotty Masarykových, nýbrž i fakt, že širší příbuzenstvo bylo konfesně různorodé (evangelíci, volnomyšlenkáři, židé, ale též český muslim a překladatel Koránu, vyženěný příbuzný dr. Ivan Hrbek)
a on měl problém ztotožnit se pouze s jediným náboženským směrem.

Již jako dítě sepisoval různé smyšlené i skutečné příhody, pohádky, ale tvořil i kreslené vtipy. Během studií na FF UK se vším přestal a rozhodl se nadále tvořit jen odborné texty. Sepsal zde a jako Mgr a později PhDr. práci obhájil podrobný životopis Alice Masarykové, který byl knižně vydán v roce 2007 pod hlavičkou FF UK a Toggy (Alice Garrigue Masaryková. Život ve stínu slavného otce). Po absolutoriu odmítl zůstat v Praze, kde by mu plat vědeckého pracovníka nestačil ani na komerční nájem či pořízení bytu. Po návratu na rodné Plzeňsko usiloval o uplatnění v lokálních muzejních či archivních institucích, jako historik zaměřený na moderní dějiny a komunistickou totalitu. Stabilní místo v této sféře a podporu pro své výzkumné cíle se mu získat nepodařilo, a tak hledal náhradní publikační uplatnění, které nalezl ve volnočasovém psaní o unitářské historii, které nakonec věnoval jako autor či spoluautor hned několik historických knih (Požehnáni ohněm, 2014, Ženy proti proudu, 2018, Unitářství a Charlotta Garrigue Masaryková, 2019 aj.).

Většinu své profesní dráhy dosud strávil jako redaktor, z toho skoro 14 let v plzeňském nakladatelství učebnic Fraus, kde musel občas v nouzi zasuplovat také úlohu autora, a tak se stal neplánovaně spoluautorem 11 učebnicových a didaktických publikací, z nichž Dějepis 6 byl roku 2009 na veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem oceněn 3. místem za nejlepší evropskou učebnici pro 2. vzdělávací stupeň.

Vrátil se dále k psaní prózy, převážně s absurdní, humornou, ale někdy s i historickou tematikou, kdy beletrizoval rodinné zkušenosti z 20. století. Jeho povídky jsou zastoupeny v různých kolektivních sbornících (Literáti na trati, Moje republika, Trabanti mezi námi, Dekameron 2020 aj.). Roku 2020 publikoval humornou novelu "Tuto se může stát jenom v Plzni, anebo v New Yorku" a aktuálně připravuje k vydání knižní satiru s provokativním názvem "Hovno z Nerudovy ulice", v níž hraje jednu z klíčových rolí český prezident, profesor Narcis Káďa. Různé postavy fiktivních hlav státu se objevují i v jeho některých dalších prózách připravovaných postupně k vydání.

Také jako historik je ovšem stále částečně činný. Je autorem různých masarykologických studií a dlouhodobě pracuje na životopisu bratra druhého čs. prezidenta, sociálního demokrata, literáta a účastníka 3. odbojů Vojty Beneše (1878-1951). Soukromě se hlásí k levicové (nekomunistické) politické orientaci, není však a nebyl činný v žádné straně. Opakovaně veřejně kritizoval nedostatečnou pozornost věnovanou částí lokálních historiků k nejmodernějším dějinám a reflexi doby komunismu, ale také např. chabě fungující sociální stát v Česku. Pravidelně recenzuje převážně regionální historickou produkci. Člensky je angažován v čs. Unitarii a Středisku západočeských spisovatelů. Za své 3 hlavní domovy veřejně označuje Plasy, Prahu a Plzeň a netají se také svým pozitivním vztahem k Moravě a zvláště Brnu, kam rád každoročně zajíždí. Podporuje myšlenku správní obnovy moravské země a zemského zřízení v ČR.