![]() |
spisovatel a publicista
- Narození:
- 29. 1. 1919 , Valašské Klobouky
- Úmrtí:
- 24. 2. 1994 ve věku 75 let, Bratislava †
- Znamení:
- vodnář
- Výška:
- přidej výšku
- Hodnotit:
Ladislav Mňačko byl slovenský publicista, prozaik, básník a dramatik. Dětství a mládí prožil v Martině, kde se vyučil jako prodavač v lékárně. Pracoval však jako stavební dělník. V roce 1939 se Ladislav Mňačko neúspěšně pokusil o útěk do Sovětského svazu. Za pokus o útěk byl vězněn v koncentračním táboře a následně poslán na nucené práce do Německa. V roce 1944 se mu podařilo utéci a zapojil se do partizánského hnutí na Valašsku. V roce 1945 vstoupil do komunistické strany. V letech 1945 – 53 pracoval Mňačko jako redaktor Rudého práva a Pravdy, v letech 1954 – 66 působil jako zpravodaj v mnohých evropských a asijských státech. Zážitky z těchto cest zahrnul do několika reportážních knih. Po roce 1948 přivítal Ladislav Mňačko nadšeně vítězství komunismu a stal se z něho prominentní novinář, který propagoval nový režim. Od poloviny padesátých let se však postupně zbavoval ideálů a stal se kritikem dobových společenských deformací. V roce 1967 na protest proti antiizraelské kampani československé vlády emigroval Ladislav Mňačko do Izraele a byl zbaven československého občanství. V roce 1968 se vrátil zpět do vlasti, kde se aktivně zapojil do obrodného procesu. Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1969 odešel Ladislav Mňačko do emigrace v Rakousku. V době tzv. normalizace byl Ladislav Mňačko zbaven členstva ve Svazu slovenských spisovatelů a jeho dílo bylo zakázané. V zahraničí však i nadále pokračoval ve své literární činnosti. Do literárního života na Slovensku se zapojil opět až po listopadu 1989. Dílo Ladislava Mňačka: Piesne ingotov – 1950, angažovaná básnická sbírka Bubny a činely – 1954 Mosty na východ – 1951, budovatelská divadelní hra Živá voda – 1954, budovatelská divadelní hra Marxova ulica – 1957, sbírka povídek s autobiografickými prvky, jedná se o obraz života v předměstské dělnické uličce v meziválečném období Smrť sa volá Engelchen – 1959, román z prostředí partyzánských bojů, raněný partyzán Volova v rozhovorech s ošetřovatelkou Eliškou rekapituluje své působení v partyzánské skupině v obci Ploština, kterou museli partyzáni opustit a nechali ji na pospas německému komandu. Autor zde jednotlivé osoby nevykresluje jako hrdiny bojů, ale jako oběti podléhající depresím. Tíha vzpomínek a svědomí jim komplikuje návrat do reality poválečného života. Politické reportáže: Kde končia prašné cesty – 1962, sociologické studie o „zastrčených koutech“ Slovenska Opožděné reportáže – 1964, reagují na inscenované procesy 50. let, umělecky ztvárněné portréty lidí, kteří byli nespravedlivě odsouzeni, jde o obžalobu komunistického soudnictví Ako chutí moc – 1968, románový pamflet, vyprávění fotoreportéra Franka, který v době státního pohřbu vzpomíná na životní cestu a postupnou přeměnu svého zemřelého přítele – nejdříve sociálního buřiče, odbojáře ve Slovenském národním povstání, který se mění na stranického a státního funkcionáře a kterého ovládla vidina absolutní a nekontrolovatelné moci. Díla psaná v exilu: Die siebente nacht, Erkentnis und Anklage eines Kommunisten – 1968, Sedmá noc, Zkušenosti a obžaloba jednoho komunisty, politická esej, pohled za uplynulým obdobím v dějinách Československa od Mnichova 1938 až po srpen 1968 Súdruh Münchhausen – 1972, Soudruh Prášil, satirický román Die Agressoren – 1968, Agresoři, politická esej Einer wird überleben – 1973, Jeden přežije, povídka Die Festrede – 1976, Slavnostní projev, povídka Der Gigant – 1978, Gigant aneb Tajemství ostrova věčné lásky, satirická parodie na módní bestsellery Jenseits von Inturist – 1979, Na východ od Inturistu, satirické reportáže ze zemí reálného socialismu Scénáře k filmům: Der Tod des Ministers – 1972, Smrt ministra Der Leuchtturm – 1972, Maják Der Vorgang – 1973, Někdo mě chce zabít …zobrazit celý životopis
Životopis
Ladislav Mňačko byl slovenský publicista, prozaik, básník a dramatik. Dětství a mládí prožil v Martině, kde se vyučil jako prodavač v lékárně. Pracoval však jako stavební dělník.
V roce 1939 se Ladislav Mňačko neúspěšně pokusil o útěk do Sovětského svazu. Za pokus o útěk byl vězněn v koncentračním táboře a následně poslán na nucené práce do Německa. V roce 1944 se mu podařilo utéci a zapojil se do partizánského hnutí na Valašsku. V roce 1945 vstoupil do komunistické strany.
V letech 1945 – 53 pracoval Mňačko jako redaktor Rudého práva a Pravdy, v letech 1954 – 66 působil jako zpravodaj v mnohých evropských a asijských státech. Zážitky z těchto cest zahrnul do několika reportážních knih.
Po roce 1948 přivítal Ladislav Mňačko nadšeně vítězství komunismu a stal se z něho prominentní novinář, který propagoval nový režim. Od poloviny padesátých let se však postupně zbavoval ideálů a stal se kritikem dobových společenských deformací.
V roce 1967 na protest proti antiizraelské kampani československé vlády emigroval Ladislav Mňačko do Izraele a byl zbaven československého občanství. V roce 1968 se vrátil zpět do vlasti, kde se aktivně zapojil do obrodného procesu.
Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1969 odešel Ladislav Mňačko do emigrace v Rakousku. V době tzv. normalizace byl Ladislav Mňačko zbaven členstva ve Svazu slovenských spisovatelů a jeho dílo bylo zakázané. V zahraničí však i nadále pokračoval ve své literární činnosti. Do literárního života na Slovensku se zapojil opět až po listopadu 1989.
Jak chutná smrt (1995)
Rochade (1991)
Entführung (1985)
Festspiele (1982)
Flucht (1977)
Das einsame Haus (1974)
Die Rache (1974)
Der Vorgang (1973)
Der Tod des Ministers (1972)
Leuchtturm, Der (1972)
Die Entführung (1971)
Poslední komentáře – Ladislav Mňačko
| vstup do diskuze (celkem 0 příspěvků)