zavřít
Henri Bergson

filosof

Narození:
18. 10. 1859 , Paříž, Francie
Úmrtí:
4. 1. 1941  ve věku 81 let,  Paříž, Francie  †
Znamení:
váhy  
Výška:
přidej výšku
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

1 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Henri Bergson byl francouzský filosof, podstata jeho filosofických názorů se po jeho smrti dostává spíše do dějin evropských myšlenkových proudů pod vlivem nových teorií a zejména existencialismu. V roce 1927 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu, jako uznání za jeho bohaté a životodárné ideje a za skvělé umění, jímž byly prezentovány. Henri Bergson byl synem židovského hudebníka. Od roku 1914 byl členem Francouzské akademie. Po studiích vyučoval na středních školách, později přednášel filosofii na Collége de France. V mládí se zabýval mimo jiné i anglickou filosofií, později vytvářel vlastní systém, proti racionalismu stavěl intuici jako předpoklad pro poznání světa a lidské existence. Dílo Henriho Bergsona: Ve svých filosofických a esejistických dílech osvědčuje Henri Bergson originální stylistické umění: Duchovní energie Myšlenka a pohyb Hmota a paměť – 1896, autor se v tomto díl zabývá otázkami lidsského vědomí a vztahem lidské mysli k tělu. Úvod do metafyziky – 1903, zde rozvádí svou metou intuitivní introspekce Duchovní Enže Myšlenka a pohyb Le Rire – 1900 (slov. Překlad Smiech – 1966, č.1993), zasahuje do teorie literatury a zaměřuje se na komedii ve vztahu k estetice a filosofii umění. Sebrané spisy, 7 sv. – 1945 – 46 Les deuxsources de lamorale et de la religion – 1932 (Dvojí pramen morálky a náboženství, č. 1936) Česky: Kronika charakteru – 1916 Čas a svoboda – 1947 Velkou pozornost vyvolal Bergson svým pojetím času a teorií morálky, svobody a náboženství. Tvůrčí evoluce – 1907, Bergson prohlašuje, že nejtrvalejší a nejproduktivnější ze všech filosofických systémů jsou ty, které vycházejí z intuice. Čas chápe jako realitu nerozlučně spojenou se životem a lidskou existencí vůbec. Co obvykle označujeme za čas, je cosi zcela odlišného. Je přesvědčen, že je to pouze forma vytvořená myslí a akcí. Dochází k závěru, že čas není nic jiného než aplikace určité formy prostoru. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Henri Bergson byl francouzský filosof, podstata jeho filosofických názorů se po jeho smrti dostává spíše do dějin evropských myšlenkových proudů pod vlivem nových teorií a zejména existencialismu. V roce 1927 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu, jako uznání za jeho bohaté a životodárné ideje a za skvělé umění, jímž byly prezentovány.

Henri Bergson byl synem židovského hudebníka. Od roku 1914 byl členem Francouzské akademie. Po studiích vyučoval na středních školách, později přednášel filosofii na Collége de France. V mládí se zabýval mimo jiné i anglickou filosofií, později vytvářel vlastní systém, proti racionalismu stavěl intuici jako předpoklad pro poznání světa a lidské existence.

Dílo Henriho Bergsona:

Ve svých filosofických a esejistických dílech osvědčuje Henri Bergson originální stylistické umění:

Duchovní energie
Myšlenka a pohyb

Hmota a paměť
– 1896, autor se v tomto díl zabývá otázkami lidsského vědomí a vztahem lidské mysli k tělu.

Úvod do metafyziky – 1903, zde rozvádí svou metou intuitivní introspekce
Duchovní Enže
Myšlenka a pohyb


Le Rire – 1900 (slov. Překlad Smiech – 1966, č.1993), zasahuje do teorie literatury a zaměřuje se na komedii ve vztahu k estetice a filosofii umění.

Sebrané spisy, 7 sv. – 1945 – 46

Les deuxsources de lamorale et de la religion – 1932 (Dvojí pramen morálky a náboženství, č. 1936)

Česky:
Kronika charakteru – 1916
Čas a svoboda – 1947

Velkou pozornost vyvolal Bergson svým pojetím času a teorií morálky, svobody a náboženství.

Tvůrčí evoluce – 1907, Bergson prohlašuje, že nejtrvalejší a nejproduktivnější ze všech filosofických systémů jsou ty, které vycházejí z intuice. Čas chápe jako realitu nerozlučně spojenou se životem a lidskou existencí vůbec. Co obvykle označujeme za čas, je cosi zcela odlišného. Je přesvědčen, že je to pouze forma vytvořená myslí a akcí. Dochází k závěru, že čas není nic jiného než aplikace určité formy prostoru.