zavřít
Ferdinand Peroutka

prozaik, žurnalista, dramatik a esejista

Narození:
6. 2. 1895 , Praha
Úmrtí:
20. 4. 1978  ve věku 83 let,  New York, USA  †
Znamení:
vodnář  
Výška:
přidej výšku
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

41 se líbí, 10 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Ferdinand Peroutka byl prozaik, esejista, dramatik a významný český politický žurnalista 20. století žijící od roku 1948 v exilu. Ferdinand Peroutka se narodil v Praze, otec byl inspektorem státních drah. V roce 1905 začal studovat gymnázium, ale krátce před maturitou školu opustil a byl zaměstnán jako výtvarný referent Času. Před odvodem do armády na počátku 1. světové války se nějaký čas ukrýval v Rakousku a Německu. Nakonec byl pro zdravotní nezpůsobilost vojenské služby zproštěn. Po převratu pokračoval Ferdinand Peroutka v žurnalistické práci. V letech 1919 - 1923 pracoval jako redaktor deníku Tribuna, v letech 1924 - 39 byl šéfredaktorem týdeníku Přítomnost. Zároveň byl politickým redaktorem deníku Lidové noviny, kde byl jeho kolegou i Karel Čapek, se kterým se přátelil a patřil k jeho pátečníkům. Za 2. světové války byl Ferdinand Peroutka v letech 1939 - 45 vězněn v koncentračních táborech v Dachau a Buchnwaldu. Po sovobození se vrátil k žurnalistice v novinách Svobodné noviny a Dnešek. V roce 1948 pro zásadní nesouhlas s komunismem odešel Ferdinand Peroutka natrvalo do exilu. Krátce pobýval v Anglii a v roce 1950 se odstěhoval do USA. Bydlel v New Yorku a v letech 1951 - 61 byl ředitelem československého vysílání Svobodné Evropy, s níž stále pracoval i později. Urna s popelem Ferdinanda Peroutky byla v roce 1991 převezena do Prahy a uložena na Vyšehradském hřbitově. Dílo Ferdinanda Peroutky: Největší část své tvůrčí energie věnoval Ferdinand Peroutka politické žurnalistice. Do literatury zasahoval v časopisech a revuí jako kritik a kulturně-politický komentátor. Životním názorovým a profesním vzorem Ferdinanda Peroutky byl K. H. Borovský. Svými literárními postoji zaujímal postavení blízké T. G. Masarykovi. Velmi si vážil Karla Čapka. Próza: Z deníku žurnalistova - 1922, soubor povídkových fejeotnů z Tribuny Oblak a valčík - 1976, panoramatický román o osudech několika českých lidí za 2. světové války Pozdější život Panny - vydáno posmrtně v Torontu 1980, autor domýšlí vztah jedince a dějin v jiném podání než je historická realita. Vychází z nápadu možného zachránění Johanky z Arku před upálením a sleduje tragikomický osud hrdinky, která přežila své životní poslání Dramata: Oblak a valčík - 1948, podle stejnojmenného románu Šťastlivec Sulla - 1991, z římských dějin 1. století př. n. l., vyšlo časopisecky v Divadelní revui Kdybych se ještě jednou narodil - 1992, modelové situace ve vztahu muže a ženy, vydáno ve Světu a divadlo Eseje a publicistika: Politické eseje a statě: Jací jsme - 1924 Boje o dnešek - 1925 Kdo nás osvobodil? - 1927 Ano a ne - 1932 Budování státu - 1933 - 36, nejvýznamnější petisvazkové Peroutkovo dílo zachycující vývoj republiky v letech 1918 - 2. Pátý díl nebyl dokončen. Osobnost, chaos a zlozvyky - 1939, kritické soudy o literatuře Tak nebo tak - 1947, politické statě TGM představuje plukovníka Cunninghama - Curych 1977 Budeme pokračovat - vydáno posmrtně v Torontu 1984, rozhlasové komentáře o literatuře a umění v letech 1952 - 76 Muž přítomnosti - vydáno posmrtně v Curychu 1985 Sluší-li se býti realistou - posmrtně 1993, výbor z literární publicistiky …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Ferdinand Peroutka byl prozaik, esejista, dramatik a významný český politický žurnalista 20. století žijící od roku 1948 v exilu.

Ferdinand Peroutka se narodil v Praze, otec byl inspektorem státních drah. V roce 1905 začal studovat gymnázium, ale krátce před maturitou školu opustil a byl zaměstnán jako výtvarný referent Času. Před odvodem do armády na počátku 1. světové války se nějaký čas ukrýval v Rakousku a Německu. Nakonec byl pro zdravotní nezpůsobilost vojenské služby zproštěn.

Po převratu pokračoval Ferdinand Peroutka v žurnalistické práci. V letech 1919 - 1923 pracoval jako redaktor deníku Tribuna, v letech 1924 - 39 byl šéfredaktorem týdeníku Přítomnost. Zároveň byl politickým redaktorem deníku Lidové noviny, kde byl jeho kolegou i Karel Čapek, se kterým se přátelil a patřil k jeho pátečníkům.

Za 2. světové války byl Ferdinand Peroutka v letech 1939 - 45 vězněn v koncentračních táborech v Dachau a Buchnwaldu. Po sovobození se vrátil k žurnalistice v novinách Svobodné noviny a Dnešek.

V roce 1948 pro zásadní nesouhlas s komunismem odešel Ferdinand Peroutka natrvalo do exilu. Krátce pobýval v Anglii a v roce 1950 se odstěhoval do USA. Bydlel v New Yorku a v letech 1951 - 61 byl ředitelem československého vysílání Svobodné Evropy, s níž stále pracoval i později.

Urna s popelem Ferdinanda Peroutky byla v roce 1991 převezena do Prahy a uložena na Vyšehradském hřbitově.

Dílo Ferdinanda Peroutky:

Největší část své tvůrčí energie věnoval Ferdinand Peroutka politické žurnalistice. Do literatury zasahoval v časopisech a revuí jako kritik a kulturně-politický komentátor.

Životním názorovým a profesním vzorem Ferdinanda Peroutky byl K. H. Borovský. Svými literárními postoji zaujímal postavení blízké T. G. Masarykovi. Velmi si vážil Karla Čapka.

Próza:
Z deníku žurnalistova - 1922, soubor povídkových fejeotnů z Tribuny
Oblak a valčík - 1976, panoramatický román o osudech několika českých lidí za 2. světové války

Pozdější život Panny - vydáno posmrtně v Torontu 1980, autor domýšlí vztah jedince a dějin v jiném podání než je historická realita. Vychází z nápadu možného zachránění Johanky z Arku před upálením a sleduje tragikomický osud hrdinky, která přežila své životní poslání

Dramata:
Oblak a valčík - 1948, podle stejnojmenného románu
Šťastlivec Sulla - 1991, z římských dějin 1. století př. n. l., vyšlo časopisecky v Divadelní revui

Kdybych se ještě jednou narodil - 1992, modelové situace ve vztahu muže a ženy, vydáno ve Světu a divadlo

Eseje a publicistika:
Politické eseje a statě:
Jací jsme - 1924
Boje o dnešek - 1925
Kdo nás osvobodil? - 1927
Ano a ne - 1932

Budování státu - 1933 - 36, nejvýznamnější petisvazkové Peroutkovo dílo zachycující vývoj republiky v letech 1918 - 2. Pátý díl nebyl dokončen.

Osobnost, chaos a zlozvyky - 1939, kritické soudy o literatuře
Tak nebo tak - 1947, politické statě
TGM představuje plukovníka Cunninghama - Curych 1977

Budeme pokračovat - vydáno posmrtně v Torontu 1984, rozhlasové komentáře o literatuře a umění v letech 1952 - 76

Muž přítomnosti - vydáno posmrtně v Curychu 1985
Sluší-li se býti realistou - posmrtně 1993, výbor z literární publicistiky

Ferdinand Peroutka v našich článcích

  • Stát se musí omluvit za Zemanovy výroky o Peroutkovi. Tečku za sporem udělal Nejvyšší soud

    Blesk, 14. 10. 2021 Nejvyšší soud (NS) potvrdil rozsudek, podle kterého náleží vnučce Ferdinanda Peroutky omluva za výrok prezidenta Miloše Zemana o uznávaném novináři. S rozhodnutím nebyla spokojená ani jedna strana sporu. Dovolání ministerstva financí, které se má omlouvat jménem státu za Zemana, soud odmítl. Dovolání Peroutkovy vnučky Terezie Kaslové, která žádala omluvu i za další prezidentova tvrzení, soudci zamítli. Rozhodnutí je dostupné na úřední desce NS. … více

  • Nejvyšší soud rozhodl ve sporu o omluvu v kauze Peroutka. Verdikt zveřejní příští týden

    Tiscali, 8. 10. 2021 Nejvyšší soud rozhodl ve sporu o omluvu za výroky prezidenta Miloše Zemana o novináři Ferdinandu Peroutkovi, plyne z justiční databáze InfoSoud. … více

  • Pojďte do mě, já chci vyvlastňovat. Jakub Patočka propaguje „nesnesitelně umírněný“ PirSTAN

    Parlamentnílisty.cz, 28. 9. 2021 „Vyvlastňování je stejně legitimním nástrojem politiky jako privatizace,“ říká v reakci na výsledky berlínského referenda šéfredaktor Deníku Referendum Jakub Patočka a ohání se tím, že pro znárodňování prý byli i Milada Horáková nebo Ferdinand Peroutka. A doporučuje v současných volbách volit Piráty a STAN. „Ač jsou ve většině podstatných věcí – nelegitimní nadměrné majetky, bytová krize, normalizace nenávisti k muslimům, Romům, uprchlíkům a dalším zranitelným – nesnesitelně umírnění,“ dodává. … více