zavřít
Ferdinand Peroutka

prozaik, žurnalista, dramatik a esejista

Narození:
6. 2. 1895 , Praha
Úmrtí:
20. 4. 1978  ve věku 83 let,  New York, USA  †
Znamení:
vodnář  
Výška:
přidej výšku
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

37 se líbí, 8 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Ferdinand Peroutka byl prozaik, esejista, dramatik a významný český politický žurnalista 20. století žijící od roku 1948 v exilu. Ferdinand Peroutka se narodil v Praze, otec byl inspektorem státních drah. V roce 1905 začal studovat gymnázium, ale krátce před maturitou školu opustil a byl zaměstnán jako výtvarný referent Času. Před odvodem do armády na počátku 1. světové války se nějaký čas ukrýval v Rakousku a Německu. Nakonec byl pro zdravotní nezpůsobilost vojenské služby zproštěn. Po převratu pokračoval Ferdinand Peroutka v žurnalistické práci. V letech 1919 - 1923 pracoval jako redaktor deníku Tribuna, v letech 1924 - 39 byl šéfredaktorem týdeníku Přítomnost. Zároveň byl politickým redaktorem deníku Lidové noviny, kde byl jeho kolegou i Karel Čapek, se kterým se přátelil a patřil k jeho pátečníkům. Za 2. světové války byl Ferdinand Peroutka v letech 1939 - 45 vězněn v koncentračních táborech v Dachau a Buchnwaldu. Po sovobození se vrátil k žurnalistice v novinách Svobodné noviny a Dnešek. V roce 1948 pro zásadní nesouhlas s komunismem odešel Ferdinand Peroutka natrvalo do exilu. Krátce pobýval v Anglii a v roce 1950 se odstěhoval do USA. Bydlel v New Yorku a v letech 1951 - 61 byl ředitelem československého vysílání Svobodné Evropy, s níž stále pracoval i později. Urna s popelem Ferdinanda Peroutky byla v roce 1991 převezena do Prahy a uložena na Vyšehradském hřbitově. Dílo Ferdinanda Peroutky: Největší část své tvůrčí energie věnoval Ferdinand Peroutka politické žurnalistice. Do literatury zasahoval v časopisech a revuí jako kritik a kulturně-politický komentátor. Životním názorovým a profesním vzorem Ferdinanda Peroutky byl K. H. Borovský. Svými literárními postoji zaujímal postavení blízké T. G. Masarykovi. Velmi si vážil Karla Čapka. Próza: Z deníku žurnalistova - 1922, soubor povídkových fejeotnů z Tribuny Oblak a valčík - 1976, panoramatický román o osudech několika českých lidí za 2. světové války Pozdější život Panny - vydáno posmrtně v Torontu 1980, autor domýšlí vztah jedince a dějin v jiném podání než je historická realita. Vychází z nápadu možného zachránění Johanky z Arku před upálením a sleduje tragikomický osud hrdinky, která přežila své životní poslání Dramata: Oblak a valčík - 1948, podle stejnojmenného románu Šťastlivec Sulla - 1991, z římských dějin 1. století př. n. l., vyšlo časopisecky v Divadelní revui Kdybych se ještě jednou narodil - 1992, modelové situace ve vztahu muže a ženy, vydáno ve Světu a divadlo Eseje a publicistika: Politické eseje a statě: Jací jsme - 1924 Boje o dnešek - 1925 Kdo nás osvobodil? - 1927 Ano a ne - 1932 Budování státu - 1933 - 36, nejvýznamnější petisvazkové Peroutkovo dílo zachycující vývoj republiky v letech 1918 - 2. Pátý díl nebyl dokončen. Osobnost, chaos a zlozvyky - 1939, kritické soudy o literatuře Tak nebo tak - 1947, politické statě TGM představuje plukovníka Cunninghama - Curych 1977 Budeme pokračovat - vydáno posmrtně v Torontu 1984, rozhlasové komentáře o literatuře a umění v letech 1952 - 76 Muž přítomnosti - vydáno posmrtně v Curychu 1985 Sluší-li se býti realistou - posmrtně 1993, výbor z literární publicistiky …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Ferdinand Peroutka byl prozaik, esejista, dramatik a významný český politický žurnalista 20. století žijící od roku 1948 v exilu.

Ferdinand Peroutka se narodil v Praze, otec byl inspektorem státních drah. V roce 1905 začal studovat gymnázium, ale krátce před maturitou školu opustil a byl zaměstnán jako výtvarný referent Času. Před odvodem do armády na počátku 1. světové války se nějaký čas ukrýval v Rakousku a Německu. Nakonec byl pro zdravotní nezpůsobilost vojenské služby zproštěn.

Po převratu pokračoval Ferdinand Peroutka v žurnalistické práci. V letech 1919 - 1923 pracoval jako redaktor deníku Tribuna, v letech 1924 - 39 byl šéfredaktorem týdeníku Přítomnost. Zároveň byl politickým redaktorem deníku Lidové noviny, kde byl jeho kolegou i Karel Čapek, se kterým se přátelil a patřil k jeho pátečníkům.

Za 2. světové války byl Ferdinand Peroutka v letech 1939 - 45 vězněn v koncentračních táborech v Dachau a Buchnwaldu. Po sovobození se vrátil k žurnalistice v novinách Svobodné noviny a Dnešek.

V roce 1948 pro zásadní nesouhlas s komunismem odešel Ferdinand Peroutka natrvalo do exilu. Krátce pobýval v Anglii a v roce 1950 se odstěhoval do USA. Bydlel v New Yorku a v letech 1951 - 61 byl ředitelem československého vysílání Svobodné Evropy, s níž stále pracoval i později.

Urna s popelem Ferdinanda Peroutky byla v roce 1991 převezena do Prahy a uložena na Vyšehradském hřbitově.

Dílo Ferdinanda Peroutky:

Největší část své tvůrčí energie věnoval Ferdinand Peroutka politické žurnalistice. Do literatury zasahoval v časopisech a revuí jako kritik a kulturně-politický komentátor.

Životním názorovým a profesním vzorem Ferdinanda Peroutky byl K. H. Borovský. Svými literárními postoji zaujímal postavení blízké T. G. Masarykovi. Velmi si vážil Karla Čapka.

Próza:
Z deníku žurnalistova - 1922, soubor povídkových fejeotnů z Tribuny
Oblak a valčík - 1976, panoramatický román o osudech několika českých lidí za 2. světové války

Pozdější život Panny - vydáno posmrtně v Torontu 1980, autor domýšlí vztah jedince a dějin v jiném podání než je historická realita. Vychází z nápadu možného zachránění Johanky z Arku před upálením a sleduje tragikomický osud hrdinky, která přežila své životní poslání

Dramata:
Oblak a valčík - 1948, podle stejnojmenného románu
Šťastlivec Sulla - 1991, z římských dějin 1. století př. n. l., vyšlo časopisecky v Divadelní revui

Kdybych se ještě jednou narodil - 1992, modelové situace ve vztahu muže a ženy, vydáno ve Světu a divadlo

Eseje a publicistika:
Politické eseje a statě:
Jací jsme - 1924
Boje o dnešek - 1925
Kdo nás osvobodil? - 1927
Ano a ne - 1932

Budování státu - 1933 - 36, nejvýznamnější petisvazkové Peroutkovo dílo zachycující vývoj republiky v letech 1918 - 2. Pátý díl nebyl dokončen.

Osobnost, chaos a zlozvyky - 1939, kritické soudy o literatuře
Tak nebo tak - 1947, politické statě
TGM představuje plukovníka Cunninghama - Curych 1977

Budeme pokračovat - vydáno posmrtně v Torontu 1984, rozhlasové komentáře o literatuře a umění v letech 1952 - 76

Muž přítomnosti - vydáno posmrtně v Curychu 1985
Sluší-li se býti realistou - posmrtně 1993, výbor z literární publicistiky

Ferdinand Peroutka v našich článcích

  • Zdanění církevních restitucí: Když se z lidí dělají hlupáci

    Zdanění církevních restitucí: Když se z lidí dělají hlupáci

    17. 10. 2019 19:38 Svým rozhodnutím zrušit zdanění církevních náhrad se Ústavní soud projevil jako důležitá pojistka právního státu u nás. Politická reprezentace naopak v tomto i mnoha dalších případech selhává. Ve snaze se zavděčit voličům je ochotná je z dlouhodobého hlediska poškodit. Co s tím?… více

  • Fotografky, které zvěčnily (nejen) smutného Karla Čapka

    Fotografky, které zvěčnily (nejen) smutného Karla Čapka

    1. 10. 2019 17:23 Před sto lety se narodila dvojčata Olga a Staša Jílovské. Sestry vyrůstaly obklopeny prvorepublikovou kulturní elitou, staly se známými fotografkami a za druhé světové války též pomáhaly odbojářům.… více

  • Karel Poláček, humorista s truchlivým koncem

    Karel Poláček, humorista s truchlivým koncem

    22. 3. 2019 19:58 U knížek Karla Poláčka se někteří lidé hlasitě smějí, i když je čtou po několikáté. Konec života jednoho z nejznámějších českých humoristů však veselý nebyl.… více

  • Kopnout Ovčáčka do p*dele? Jako Goebbels, stojí v listu, který vedl Ferdinand Peroutka

    Parlamentnílisty.cz, 21. 1. 2019 Osoba Jiřího Ovčáčka na některé lidi působí jako červený hadr na býka. V pořadu Pro a Proti se střetl s Jiřím Růžičkou, senátorem za Prahu 6. Růžička argumentuje, že bezpečnostní opatření na Pražském hradě jsou přehnaná. Jiří Ovčáček namítal, že jsou nutná a „taková je doba“. Přidal příklady z jiných evropských měst a pamětihodností. Ale jeho slova zřejmě rozlítila Davida Bartoně ze serveru Přítomnost.cz., protože sepsal krátkou glosu s názvem: „Proč nekopnout Ovčáčka do prdele?“ … více

  • Jiří Ovčáček už nehledá Peroutkův článek. Ale studiem jeho doby došel k tomuto varování pro dnešní společnost

    Parlamentnílisty.cz, 3. 1. 2019 Časopis Reflex přinesl interview s člověkem, do kterého se kritici a odmítači prezidenta Zemana trefují již dlouho. Není to nikdo jiný než prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček. Témata byla různá, od nedostatku satiry přes Ferdinanda Peroutku až po vyhozený věnec na Národní třídě. A Ovčáček také varoval před fašismem: „Byli to lidé z tzv. vyšších vrstev, kteří podlehli fašismu. Byli to lékaři, právníci, kteří už v té době začali přijímat protižidovské zákony. Byli to někteří studenti filozofické fakulty, kteří zavázali smyčku kolem krku busty TGM. Nepodceňujme tyto věci.“ … více

  • Babiš v Itálii citoval Komenského. Experti výrok o migraci marně hledají

    Blesk, 29. 8. 2018 Premiér Andrej Babiš (ANO) v úterý zaletěl do Itálie hájit protiimigrační politiku české vlády. Jako argument, proč uprchlíky nepřijímat, tam mimo jiné použil údajný výrok Jana Amose Komenského o tom, jak řešením migrace není přesidlování národů, ale jejich vzdělávání. Jenže učitel národů podle odborníků nikdy nic podobného neřekl, všiml si web Aktuálně.cz. Premiér podle nich účelově smíchal několik jeho myšlenek, které byly platné v 17. století a nyní postrádají kontext. Prezident Miloš Zeman zas v minulosti tvrdil, že novinář Ferdinand Peroutka napsal článek Hitler je gentleman. … více