![]() |
literární kritik a historik, editor a překladate
- Narození:
- 4. 1. 1900 , Čáslavice u Třebíče
- Úmrtí:
- 2. 7. 1984 ve věku 84 let, Praha, Československo †
- Znamení:
- kozoroh
- Výška:
- přidej výšku
- Hodnotit:
Bedřich Fučík byl literární kritik a historik, editor a překladatel. Vedle Alberta Vyskočila, Miloše Dvořáka a Rudolfa Černého patřil k významným představitelům literární kritiky orientované katolickým směrem. Šlo o pozici stavící se odmítavě k avantgardnímu umění, jež s sebou neslo spolu s idejí proletářské revoluce i tvarovou destrukci. Tito kritici, lišící se od dob Katolické moderny již tím, že šlo o laiky, zdůrazňovali řád, spirituální obsah díla a jeho ideovou hodnotu vůbec. Řadu podnětů přijali od F. X. Šaldy a velkou duchovní podporu nacházeli v díle a veřejném působení J. Durycha. Bedřich Fučík maturoval v roce 1920 na gymnáziu v Třebíči. Po střední škole studoval srovnávací literaturu na Filozofické fakultě UK v Praze, kde v roce 1927 získal doktorát. Do roku 1931 pracoval jako redaktor literárního měsíčníku Tvar. Bedřich Fučík své eseje a kritické stati publikoval v časopisech Tvar, Akord, Listy pro umění a kritiku, Vyšehrad. Fučíkův zájem však rozhodně nebyl omezen pouze na literární osobnosti z katolických kruhů. V roce 1928 se stal Bedřich Fučík tajemníkem nakladatelství Melantrich, kde v roce 1929 nastoupil do funkce ředitele. Tím zůstal až do roku 1939. Od roku 1939 do roku 1943 působil jako šéfredaktor nakladatelství Josef Richard Vilímek. Výrazně se zasloužil o publikování řady děl patřících k trvalým hodnotám české literatury. Po 2. světové válce se Bedřich Fučík stal vrchním ředitelem nakladatelských a knihkupeckých podniků Československé strany lidové. Po roce 1948 pracoval jako korektor v nakladatelství Vyšehrad, a to až do svého zatčení v roce 1951. V roce 1952 byl Bedřich Fučík ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 15 rokům vězení. Byl propuštěn v roce 1960 na základě amnestie. Až v roce 1967 byl zcela rehabilitován. Bedřich Fučík byl manželem překladatelky Jitky Fučíkové. Dílo Bedřich Fučíka: Bedřich Fučík, užívající v době normalizace pseudonym Václav Horák, Jako editor uspořádal mimo jiné i dílo F. X. Šaldy a řadu výborů české katolické skupiny. Zasloužil se o to, že v českých zemích vycházela v období mezi válkami nejkvalitnější díla klasické a soudobé literatury. Po svém propuštění z vězení dokázal, i když ve skromných poměrech samizdatu, vydat nejen svědectví o svých osudech, ale řídit edice děl svých přátel - Jakuba Demla, Jana Čepa a Jana Zahradníčka. Je autorem celé řady překladů. Sedmero zastavení - v samizdatu 1977, v Mnichově 1981 Čtrnáctero zastavení - v samizdatu 1985 Zpovídání - v samizdatu 1989 Píseň o zemi - 1994 Setkávání a míjení - v samizdatu 1988 Zakopaný pes, aneb, O tom, jak, proč a kde vznikla některá slova, jména, rčení, úsloví, pořekadla a přísloví - 2001 Kritické příležitosti - dva díly 1998 a 2002 Rodná krajina básníkova - 2003 …zobrazit celý životopis
Životopis
Bedřich Fučík byl literární kritik a historik, editor a překladatel. Vedle Alberta Vyskočila, Miloše Dvořáka a Rudolfa Černého patřil k významným představitelům literární kritiky orientované katolickým směrem. Šlo o pozici stavící se odmítavě k avantgardnímu umění, jež s sebou neslo spolu s idejí proletářské revoluce i tvarovou destrukci. Tito kritici, lišící se od dob Katolické moderny již tím, že šlo o laiky, zdůrazňovali řád, spirituální obsah díla a jeho ideovou hodnotu vůbec. Řadu podnětů přijali od F. X. Šaldy a velkou duchovní podporu nacházeli v díle a veřejném působení J. Durycha.
Bedřich Fučík maturoval v roce 1920 na gymnáziu v Třebíči. Po střední škole studoval srovnávací literaturu na Filozofické fakultě UK v Praze, kde v roce 1927 získal doktorát. Do roku 1931 pracoval jako redaktor literárního měsíčníku Tvar.
Bedřich Fučík své eseje a kritické stati publikoval v časopisech Tvar, Akord, Listy pro umění a kritiku, Vyšehrad. Fučíkův zájem však rozhodně nebyl omezen pouze na literární osobnosti z katolických kruhů.
V roce 1928 se stal Bedřich Fučík tajemníkem nakladatelství Melantrich, kde v roce 1929 nastoupil do funkce ředitele. Tím zůstal až do roku 1939. Od roku 1939 do roku 1943 působil jako šéfredaktor nakladatelství Josef Richard Vilímek. Výrazně se zasloužil o publikování řady děl patřících k trvalým hodnotám české literatury.
Po 2. světové válce se Bedřich Fučík stal vrchním ředitelem nakladatelských a knihkupeckých podniků Československé strany lidové.
Po roce 1948 pracoval jako korektor v nakladatelství Vyšehrad, a to až do svého zatčení v roce 1951. V roce 1952 byl Bedřich Fučík ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 15 rokům vězení. Byl propuštěn v roce 1960 na základě amnestie. Až v roce 1967 byl zcela rehabilitován.
Bedřich Fučík byl manželem překladatelky Jitky Fučíkové.
Bedřich Fučík, užívající v době normalizace pseudonym Václav Horák, Jako editor uspořádal mimo jiné i dílo F. X. Šaldy a řadu výborů české katolické skupiny. Zasloužil se o to, že v českých zemích vycházela v období mezi válkami nejkvalitnější díla klasické a soudobé literatury.
Po svém propuštění z vězení dokázal, i když ve skromných poměrech samizdatu, vydat nejen svědectví o svých osudech, ale řídit edice děl svých přátel - Jakuba Demla, Jana Čepa a Jana Zahradníčka.
Je autorem celé řady překladů.
Sedmero zastavení - v samizdatu 1977, v Mnichově 1981
Čtrnáctero zastavení - v samizdatu 1985
Zpovídání - v samizdatu 1989
Píseň o zemi - 1994
Setkávání a míjení - v samizdatu 1988
Zakopaný pes, aneb, O tom, jak, proč a kde vznikla některá slova, jména, rčení, úsloví, pořekadla a přísloví - 2001
Kritické příležitosti - dva díly 1998 a 2002
Rodná krajina básníkova - 2003
Poslední komentáře – Bedřich Fučík
| vstup do diskuze (celkem 0 příspěvků)